Mali, Niger, Burkina Faso, Guinea Bissau, Sierra Leone, Gabon. To jsou některé země africké země, kde v uplynulých několika letech došlo k převratu. Někde jich dokonce bylo víc. A není to od pádu kolonialismu poprvé. Proč je Afrika stále tak neklidná? Může za to kolonialismus, nebo snad neschopnost afrických zemí udržet pořádek bez koloniálních pánů? Jaké jsou vyhlídky?

Českou pivní kulturu nedávno zařadilo ministerstvo kultury na seznam nehmotného dědictví. Pivovarnictví má u nás dlouhou tradici. Pojí se s ním řada zajímavých příběhů a nové stále přibývají. Co člověk musí znát, aby si uvařil pivo doma? A má zlatý mok vůbec nějaké hranice? I na to se zaměří pořad Téma Plus.

Člověk by měl znát historii vlastní země a do jisté míry i světa, ve kterém žije, o tom není pochyb. Kde je však hranice mezi smysluplným poznáním a zahlcením fakty? Otázka, která je aktuální zvláště ve školní výuce. Řada učitelů klíč k „zábavné“ formě výuky dějin už našla. A ministerstvo školství by rádo motivovalo i ostatní. Jestli se to povede, ale zatím zůstává zašifrováno mezi řádky nových rámcových vzdělávacích programů.

Přestože mnozí z československých parašutistů padli během plnění svých úkolů, stále žijí druhý život. Jak ale vypadal po konci 2. světové války, za vlády komunistického režimu a jak se proměnil po sametové revoluci?

Historie se opakuje. Davy uprchlíků překračují hranice a míří do nejistoty. Co je asi čeká? Je dost těch, kteří odmítají přijímat hladové krky s otevřenou náručí. Budou se moci někdy vrátit do svých domovů? Situace, kterou zažíváme dnes, a není nám cizí.

Werwolf, nebo také Vlkodlak. Byli to záškodníci útočící v noci, ze zálohy, bez varování, bytosti na pomezí člověka a šelmy, pro kterou konec války neexistoval. Fanatici, kteří přepadávali vlaky, vyhazovali do povětří mosty, zakopávali v lese zbraně a chystali atentáty na politické prominenty? Tento mýtus nedával v pohraničí po květnu 1945 spát mnoha obyvatelům Československa. Co byla pravda? A co je jen pověst a dohady?

Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice. Kolem těchto tří měst se v roce 1945 vinula demarkační linie skrz západní Čechy, oddělující území osvobozené americkou armádou a tou Sovětskou, resp. Rudou Armádou. Pro ustupující německé vojáky to byla hranice mezi zajetím v evropských podmínkách – a poukázkou do Gulagu. Pro vojáky Vlasovovy armády to byla zeď, u které je čekala kulka nebo provaz. A pro velmoci to bylo hranice potenciálního politického vlivu.

Nacisté měli za 2. světové války s českým národem své tajné plány. Jedním z nich byla i násilná germanizace. Částečně si ji vyzkoušeli na dětech. Nutno také říct, že masová germanizace z pohledu nacistů vhodných jedinců a likvidace či otrocká práce těch nevhodných byl plán, který se měl naplno realizovat až po skončení války.

Varšava srovnaná se zemí, Paříž a Londýn bombardované. Konec 2. světové války nepřinesl jen úlevu, ale i počítání ztát. Praha byla dlouho uchráněná. Přesto se na její podobě podepsaly především dvě události – bombardování v únoru 1945 a květnové povstání. Která místa se tak proměnila? Která zmizela nadobro?

Dunění děl, střelba a rachot tanků – zlověstná melodie války se na jaře 1945 začala linout i českým územím. Kromě strachu a děsu v sobě ale tentokrát nesla i naději a očekávání. A Češi válečné volání – a především volání po svobodě po šesti letech německé okupace – vyslyšeli.