Některá česká města si na přelomu 19. a 20. století vysloužila lichotivá označení podle významných evropských lokalit. Například Písek byl nazýván jihočeskými Athénami, o Českých Budějovicích zase Jan Neruda psal jako o Florencii mezi českými městy. A dočkala se i Mladá Vožice.

V lesích na pomezí Zubří a Zašové najdete na mohutném buku kříž a pod ním kamenný pomník. Připomíná tragédii z roku 1924, kdy zde ve službě zahynul hajný. Dnes, díky badatelce Šárce Anlaufové, která je jeho pra-pra-praneteř, známe celý příběh.

Jedním z nejkrásnějších míst v Novohradských horách je Pohořský rybník, jinak zvaný Jiřická nádrž. Původně sloužil k chovu ryb, později jako rezervoár vody pro plavbu polenového dříví a vorů.

Některé české vesnice nesou pojmenování po svých zakladatelích, jiné podle polohy a další třeba podle nátury obyvatel. Hrdlořezy, kterých je u nás hned několik, dostaly své jméno právě po nich. Nemuselo jít přitom o krvežíznivé vrahy, stačili chasníci, co nešli pro ránu daleko.

„Černý pátek“ je sousloví, které upozorňuje na mimořádné snížení cen. Ironií ale je, že původní černý pátek v historii nastartoval období, které končilo velmi tragicky. „V pondělí 21. října 1929 telegrafické pásky poprvé nezvládly příval jóbových zpráv a pak už nestačily vůbec,“ popisuje britský historik a publicista Paul Johnson ve svých Dějinách 20. století. Byla to jen ekonomická tragédie? (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2019.)

Ve vesničce Štítné u Žirovnice na Pelhřimovsku stávala ve 14. století tvrz. Právě zde se kolem roku 1333 narodil Tomáš Štítný, významný český myslitel a spisovatel. Byl ještě o jednu generaci starší než Jan Hus.

Odvážná anglická výzkumnice snila o Africe a nakonec jí zasvětila celý život. Na cestu si musela vydělat jako servírka.

V neděli 12. října se měl v České republice poprvé oficiálně připomínat Den samizdatu. Mezi významné dny byl zařazen zákonem s účinností od 1. ledna 2025. Zjevně to není svátek, který by se u nás slavil výrazně a nepřehlédnutelně. Ředitel knihovny Libri prohibiti Jiří Gruntorád konstatoval, že jej „česká média dokonale zasklila“, což je pozoruhodné přinejmenším v situaci, kdy se v podstatné části střední Evropy soustavně zhoršují podmínky seriózní novinářské práce.

Ne vždy platí, že nepřítel mého nepřítele je automaticky mým přítelem. To byl i případ Československa ve vztahu k mezinárodnímu terorismu, který v 70. letech sevřel Evropu. Do jaké míry podporovalo normalizační Československo teroristy z Frakce Rudé armády nebo palestinské teroristy? A proč si v Praze v 70. a 80. letech minulého století dávali tak často schůzky teroristé jako Carlos Ramirez Sanchez zvaný Šakal?