O tom, že naše země ukrývá poklady, se na konci roku 1933 přesvědčil rolník František Šimek z Hroznějovic na Českobudějovicku. Při náhodném kopání na dvoře svého domu narazil na hliněnou nádobu, v níž se nacházelo na sto stříbrných mincí.

„Já byl vlastně v exilu odjakživa, nikdy jsem docela nepatřil tam, kde jsem byl. Jako by se mi pořád stýskalo po nějaké době, po nějakém místě,“ prohlásil na podzim 1974 herec Jiří Voskovec v rozhovoru, který s ním pro exilový časopis Listy vedl Antonín Jaroslav Liehm. Mimo rodnou vlast prožil více než polovinu života. Připomeňte si jeho životní osudy. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2020.)

Po tragické události, která je spojena s kamenným křížem u Luhačovic, tentokrát pátrali nejen Markéta Macháčková a Zdeněk Urbanovský, ale i děti z luhačovické základní školy.

Jižní Čechy skoro neznámé. I tak by se daly označit některé řídce osídlené, turisticky nezatížené části regionu. Právě k takovým patří Boleticko na Českokrumlovsku, které je spjaté s nejstarší historií.

Obec Střížov na Českobudějovicku s cibulovitou bání kostelíka jako by vévodila celému doudlebskému kraji, jak je napsáno v jedné publikaci. Kronika střížovské farnosti navíc zachycuje řadu zajímavých událostí z 19. století, mimo jiné i návštěvu českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka v roce 1854.

V 19. století mimořádně oblíbený autor historických románů Václav Beneš Třebízský, tak trochu „druhý Jirásek“, měl blízký vztah i k jižním Čechám. S krajem ho spojuje jedna z jeho knih, která má název V podvečer pětilisté růže a odehrává se v časech vlády poslední generace Rožmberků.

Když se řekne Hradčany, většině lidí se vybaví pražská čtvrť a areál Pražského hradu. V České republice však lokality, které se nazývají Hradčany, nalezneme i na dalších místech. Totožné jméno má hned několik obcí, třeba na Nymbursku, Přerovsku, Liberecku nebo jižním Plzeňsku. A jedna je také na jihu Čech.

Tohohle geniálního vědce zná asi každý. Víte ale, že nesnášel zbraně a po válce nikdy nevkročil do rodné země?

Na začátku léta 1951 zatkla Státní bezpečnost (StB) Hanu Johnovou a jejího snoubence studenta Otakara Čeňka Trunce. Hana dostala 13 let a Otakar 15 let vězení za údajnou velezradu a špionáž. Vydávali a roznášeli po schránkách letáky vyzývající k občanské odvaze a pomáhali lidem utíkajícím přes hranice. Krátce před svatbou je kdosi udal, Hana se domnívá, že to byl někdo z pěveckého sboru. Po propuštění po devíti letech se milenci vzali. Děti už ale neměli.