Josef Vít prožil téměř celý život v jednom kraji: narodil se 18. dubna 1942 ve Lhotkách u Náchoda jako prvorozený syn v rodině zemědělce a hospodského Josefa Víta staršího a jeho ženy Marie rozené Řezníčkové, která pocházela ze sousední Litoboře. Nebylo mu ještě deset let, když se stal svědkem dodnes nedošetřených událostí, které vedly k justiční vraždě jeho otce.

Přestože mnozí z československých parašutistů padli během plnění svých úkolů, stále žijí druhý život. Jak ale vypadal po konci 2. světové války, za vlády komunistického režimu a jak se proměnil po sametové revoluci?

Radostně, jednotně a manifestačně. Tak se chodilo volit za minulého režimu. Za normalizace byly volby jednou za pět let. Volilo se najednou do národního i federálního parlamentu, do místních nebo městských, okresních a krajských výborů. Ve stejný okamžik se také vybírali soudci z lidu.

Zajímavou epizodou ve stavebním vývoji strakonického hradu je existence krátkého úzkého křídla, zakončeného válcovou věží zvanou trucbašta. Křídlo zbudovali v osmdesátých letech 19. století maltézští rytíři neboli johanité, jimž hrad patřil už od středověku.

Málokterý politik před rokem 1989 nudil posluchače svých projevů tolik jako vrchní ideolog Jan Fojtík. Nenápadný muž měl přitom pod palcem ideologický dohled nad vědou, kulturou a školstvím. Vrchol jeho kariéry i pád připomene v pořadu Portréty historik Zdeněk Doskočil.

Poněkud nezvykle u lesa a stranou od samotné vesnice stojí kostel Zasnoubení Panny Marie v Mláce na Jindřichohradecku. K objasnění jeho vzniku i polohy se musíme podívat k roku 1710.

Náměstí v městyse Ševětín na Českobudějovicku je pojmenováno po básníku Šimonu Lomnickém. Jak už jeho jméno napovídá, narodil se v Lomnici nad Lužnicí, kde strávil své dětství. V roce 1581 se přestěhoval do Prahy a snažil se vyniknout na dvoře Rudolfa II.

Před poutním kostelem Nejsvětější Trojice u Trhových Svinů na Českobudějovicku stojí mezi dvěma statnými modříny starý kamenný kříž. Na jeho podstavci čteme krátký nápis: Na památku majora Codla 1866.

Jedním z tabuizovaných témat, která se začala otevírat po pádu komunistického režimu, byl také odsun (nebo podle některých vyhnání) Němců z našeho území. Ostatně téma sudetských Němců se stalo téměř „národním mýtem“, který opakovaně vstupoval i do současného politického dění.