Adina Mandlová – legenda prvorepublikové československé kinematografie, jejíž životní příběh byl stejně dramatický jako některé filmy, ve kterých hrála. Co byly jen mýty a jaká byla skutečnost? O tom v repríze pořadu Portréty z roku 2013 přemýšlejí publicisté Radek Žitný a Jan Sedmidubský.

Bylo to pár let po vzniku republiky, kdy se demokracie v Československu ocitla v krizi. Snažili se toho využít i nastupující fašisté, pod vlajkou nacionalismu namířeného jak proti německým, tak židovským spoluobčanům. Řešení na demokratickém půdorysu nejsou jednoduchá, možná o to svůdnější bývá volání po vládě „pevné ruky“. Ovšem jak už to bývá, ta lehká a zdánlivě jednoduchá řešení vlastně neexistují.

Kolik času zabere stavba nového mostu přes Vltavu? Asi byste prohádali. Stačí na to šest týdnů. Řeč samozřejmě není o dnešku, ale o době dávno minulé, kdy rychlost stavby neurčovala různá úřední povolení a vyjádření, nýbrž prostě a jednoduše potřeba přejet na druhý břeh.

Jeho neslavný konec z něj udělal slavného člověka a symbol boje proti útlaku. Jak se ale prostý venkovan dostal až na popraviště?

„Statisícové hodnoty ve skladišti šmelináře,“ hlásal titulek v deníku, jehož název se nám zatím nepodařilo určit. Máme jen výstřižek z rodinného archivu, na němž je německy připsáno „místní noviny“, poznamenán rok „1950“, zřejmé je datum vydání 28. března.

Mohla prožít spokojený život, kdyby se v Československu v únoru 1948 nechopili moci komunisti. Místo toho prožila dlouhá léta ve vězení. Za kurýrní odbojovou činnost byla v procesu Gavenda a spol. odsouzena na 15 let odnětí svobody. I tak našla za mřížemi lásku. V dokudramatu účinkují Klára Sedláčková-Oltová, Růžena Merunková nebo Michal Zelenka. Hovoří historik Jaroslav Rokoský.

Pro část pamětníků byly Devadesátky divokou jízdou, kdy bylo možné cokoli, hlavně se neohlížet. Pro jiné šlo o poznání, že svoboda zdaleka nesouvisí s odpovědností. Mohlo se podnikat, cestovat, zakládat politické strany – a taky bez obalu mluvit o sexu a erotice. Právě s počátkem 90. let je spojený rychlý nástup erotických a pornografických časopisů. Něco z té doby připomene pořad Téma Plus.

Veksláci byli oficiálně hlídači, vrátní nebo pracovali v kotelnách. Ale většinou je tam nikdy nikdo neviděl. Místo sebe totiž zaměstnávali nastrčené důchodce nebo studenty, kteří si chtěli přivydělat. Mít v občance razítko zaměstnavatele v socialistickém Československu znamenalo, že člověk není příživník. Jinak mohl být stíhán za takzvané příživnictví.

Už 95 let uplynulo 1. února od narození prvního demokraticky zvoleného ruského prezidenta Borise Jelcina. Mnoho Rusů ho původně vnímalo jako demokrata a hrdinu, který skoncoval s komunistickou minulostí země. Jeho ekonomická transformace ale uvrhla miliony Rusů do chudoby a Jelcinovo vládnutí poznamenala i krvavá válka v Čečensku.

V Českých Budějovicích, Táboře, Týně nad Vltavou a dalších více než dvaceti městech České republiky najdeme Jaselskou ulici. Kde se vzal tento vcelku nezvyklý název a co má připomínat?