Svatý Vojtěch patří mezi nejvýznamnější patrony naší země. V roce 1947, u příležitosti 950. výročí Vojtěchovy mučednické smrti, se uskutečnila pouť s jeho ostatky po českých zemích. Vojtěchova lebka ve skleněné skříňce putovala od 27. června do 13. července také českobudějovickou diecézí.

V dobách, kdy poddaní museli pracovat pro vrchnost, nebylo výjimkou, že robotovali rovněž pro církev. Fary a kostely totiž vlastnily pozemky a hospodářství, která potřebovala pravidelnou péči. A tak poddaní orali, sekali trávu, vozili dřevo, opravovali budovy či pracovali pro pana faráře.

Bohem zapomenutá zem. I tak se říkalo Podkarpatské Rusi. Právě tam se ve velmi chudé rodině roku 1898 narodil Nikola Šuhaj. Byl v armádě, dezertoval, zastřelil maďarského četníka. „Tím se dostal na cestu, ze které nebylo návratu,“ uvádí publicista Stanislav Motl.

Autor české mše vánoční byl pokrokovým učitelem a chtěl, aby děti škola bavila. Narážel ale na předsudky a nenávist.

Historie nejstarší české poštovny, roubené chaty, která stávala na vrcholu Sněžky, sahá do poloviny 19. století. V roce 1875 sem byla umístěna c. k. rakouská telegrafní stanice a roku 1899 odtud odešly první dopisy a pohlednice.

V roce 2008 jsme s kameramanem vylezli na věž kostela sv. Jiří v Horním Slavkově. Byl z ní dobrý výhled na zpola zasněženou krajinu a na hřbitov, kde leží těla pěti zastřelených politických vězňů, kteří v neděli 15. října 1951 uprchli ze slavkovské šachty číslo 14. Připomíná je malá pamětní deska, na níž lze číst jména: Jan Trn, Jan Úlehla, František Petrů, Ferdinand Compel, Vladislav Roubal. Dole, u hřbitovní brány, na nás čekal tehdy osmdesátiletý Karel Kukal.

Český film mezi roky 1944 – 1948 je tak trochu zasutou kapitolou, zapadlou do skuliny mezi dvěma vyhraněnými epochami. Proč se právě v době 2. světové války čeští filmaři rozhodli, že po válce už český film nebude věcí soukromníků, ale státu?

Když Andrej Babiš poprvé naznačil, že míří do politiky, začala se psát nová kapitola českého politického marketingu. Hnutí ANO změnilo, jak se v Česku dělají kampaně – od práce s emocemi až po používání dat a sociálních sítí.

Od počátku 20. do konce 90. let 20. století se po světových mořích a oceánech plavily lodě s československou a později českou vlajkou. „Naložit loď v Číně znamenalo mít na palubě 1500 různých druhů zboží,“ vzpomínal kapitán Antonín Fojtů v roce 1999.

Rybník na Třeboňsku, který dnes na mapách najdeme jako Nový lipnický, je místním lidem znám spíše pod historickým jménem Podřezaný. Toto označení může zajisté evokovat nějaký mord, ke kterému tam muselo v minulosti dojít, ale skutečnost byla poněkud jiná. Netekla při tom krev, ale lítaly třísky.