Kostel svaté Barbory, který stával západně od Majdaleny na Jindřichohradecku, bychom dnes hledali již marně. V období baroka se však jednalo o významnou sakrální stavbu, k níž směřovaly kroky věřících z blízkého i vzdáleného okolí.

Stala se jednou z nejbohatších žen na světě. Lidé ji milovali. Změnila podobu krasobruslení a pozvedla jeho úroveň.

V roce 1934 se švadlena Anna Nováková provdala za syna své někdejší mistrové Josefa Nitku. Jeho rodiče byli zámožní, sňatku prý příliš nepřáli, protože nevěsta pocházela z chudších poměrů, nakonec však snachu přijali. Novomanželé Nitkovi žili v Kostelci nad Labem.

Jaké je to, prožít život někoho jiného? A když ne celý, tak alespoň kousek z něj. Představa, která na první pohled může znít jako sci-fi. Ale není. Pořad vysíláme v repríze.

Konference, která proběhla v říjnu 1925 ve švýcarském letovisku Locarno na břehu jezera Lago Maggiore u italských hranic, je opředená řadou mýtů a interpretací, jako každá historická událost, na kterou budoucí vývoj vrhl jiné světlo, než původně sama vyzařovala. Přišlo tehdy Československo a Polsko o své poválečné jistoty, nebo šlo o seriózní pokus stabilizovat poválečnou situaci v Evropě? Vlastně platí obojí, ale až při zpětném pohledu.

Pentito. Obyčejné italské označení pro kajícníka. Od 80. let má ale další význam: označuje mafiány, kteří se – z mnoha různých důvodů – rozhodli porušit přísný zákon mafiánské mlčenlivosti omertà a promluvili před policií. Speciál Portrétů představí tři takové kajícníky: Tommasa Buscettu, Giovanniho Bruscu a Salvatore Contorna. Vysíláme ho v repríze.

Nabídnout divákům nebo posluchačům veselého Silvestra, to je úkol pro ty největší humoristy a herecké veličiny. Často se to nepovede a jenom vzácně jsme schopni tu kterou scénku konzumovat ještě po letech, jako se to podařilo třeba televizním Silvestrům Vladimíra Menšíka.

„Já chodil na konzervatoř. Tam jsem se učil trochu zpívat a taky jsem chodil k Janáčkovi do fonetiky a vůbec jsem se nezajímal o drama, o herectví,“ vyprávěl o svých počátcích jeden z nejvýraznějších herců meziválečné generace Hugo Haas (19. 2. 1901–1. 12. 1968). Vysíláme v repríze.

Je to jeden ze záhadných případů české vědy konce 19. století. Příběh Josefa Prokopa Pražáka (1870–1904) ukazuje na snahu vyniknout, být „někým“ – a současně možná i na zdravotní problémy. Pražák kradl knihy, lhal o svém vzdělání, vybájil si zajímavou kariéru a podle odborníků falšoval svou vědeckou práci. O této osobnosti mluví v repríze Portrétů Jiří Mlíkovský, kterého do speciální řady Portrétů s názvem Slavní hochštapleři pozvali Martina Sedláková a David Hertl.

Archiváři, historičky i etnograf připravují pro Český rozhlas České Budějovice podklady pro rubriku Jihočeská vlastivěda, která odhaluje spoustu málo známých zajímavostí o našem kraji. Redaktor Zdeněk Zajíček ve vánočním speciálu autory příspěvků navštívil. Co je nejvíc překvapilo, zaujalo a na co se ještě můžeme těšit?