Severně od rybníka Velký Pálenec mezi Blatnou a Lnáři na Strakonicku lze u cesty vidět přízemní budovu, původně postavenou jako panská hájovna. V roce 1924 ale zcela změnila využití, protože byla postoupena pro studijní a vědecké účely.

Zámek v Brankách u Valašského Meziříčí je dnes tichým svědkem neúprosného plynutí času. Za oprýskanou omítkou a rozbitými skleněnými stropy se skrývá fascinující historie šlechtického rodu svobodných pánů Pillersdorfů.

Trhové Sviny a okolní region bývaly vyhlášené kamenickou tradicí. Asi nikoli náhodou odtud pocházel i známý budějovický sochař Dietrich, tvůrce Samsonovy kašny. Na trhovosvinenském náměstí stojí za to se rozhlédnout, protože tu najdeme zajímavá umělecká díla.

Odedávna lidé chránili potraviny před zkázou chlazením a nejdostupnějším prostředkem k tomu byla voda. Na vesnicích proto vznikaly drobné stavby, které zachycovaly protékající prameny.

Otázka pro reprítu pořadu Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové.

Učebnicová informace by mohla být velmi jednoduchá: 17. listopadu 1989 po manifestaci studentů, která byla brutálně potlačena, došlo ke konci komunistického režimu v Československu. A někdy se i může zdát, že to přece bylo tak jednoduché. Opravdu?

1. října 1936 se v Praze narodil Václav Havel: dramatik, disident, kritik komunistického režimu. Po jeho pádu se stal prezidentem Československa a později i České republiky. Václav Havel je považovaný za autora konceptu nazvaného „nepolitická politika“ a je také kvůli němu kritizován. Ale byl skutečně Václav Havel tím, kdo tento pojem použil jako první, nebo je to jinak?

Víme už vše o listopadu 1989 a detailech pádu komunistické moci? Historikové se shodují, že známe průběh klíčových událostí a jejich výsledek, „jemná mechanika“ některých procesů nebyla ale dodnes zcela objasněna.

Televizní zábava 90. let byla hlavně otevřená – jednak světu a konečně bez cenzury, a také svět vstoupil do televize. Diváci očekávali novinky – a ty jim rozhodně nikdo neupřel. Když pak do hry vstoupily soukromé komerční televize, bylo nad slunce jasné, že obrazovka je najednou i obrazem společnosti. Protože to, na co se divák nedíval, bylo předem odsouzeno k zániku.

„Zatmělo se mi před očima, vyskočil jsem na pódium a zařval: ,Vy jdete do p….!. A my jdeme do stávky‘!“ vzpomíná režisér Václav Marhoul na osudný 21. listopad 1989, kdy před zraky stovek zaměstnanců Filmového studia Barrandov 1989 vyprovodil do historie zkoprnělé zástupce stranické buňky KSČ. Ti se totiž pokoušeli bagatelizovat masakr studentů na Národní třídě. Sám netušil, že v ten okamžik změnil budoucnost svoji, Barrandova a snad i českého filmu.