Mládež poválečného desetiletí, to byly zkratky svazů mládeže SČM a ČSM i nadšení dílem spontánní, dílem konjunkturální. A leckdy nepochopitelné. Více v Archivu Plus Pavla Hlavatého.

Jana Litomiského v roce 1981 odsoudili na tři roky za podvracení republiky. Putoval na Bory, kde při výměně prádla klábosil třeba s Jiřím Dienstbierem a Václavem Havlem, potkával se s Dominikem Dukou. Jednomu z nich zachránil život.

Jedna z největších hvězd české pop music 60. let 20. století, rozhlasová moderátorka, vtipná glosátorka – ale také třeba ježibaba v muzikálové Rusalce nebo členka týmu pozemního personálu letecké společnosti British Airways. Tím vším byla Yvonne Přenosilová (1947–2023).

Byla to velká sláva, když se v létě 1971 mohli řidiči poprvé projet po prvním úseku dálnice D1 z Prahy do Mirošovic. Bylo to sice jen prvních 21 kilometrů a, jak vtipně konstatoval dobový filmový týdeník, dálnici bylo možné projet dřív, než řidič dokouřil cigaretu. Československo mělo v té době v délce dálniční sítě co dohánět, což se ovšem nezměnilo dodnes.

Před 81 lety, 31. července 1945, došlo v Ústí nad Labem k masakru tamních Němců. Po sérii výbuchů v muničním skladu v Krásném Březně začalo „odvetné lynčování“ německy mluvících civilistů, tehdy povinně označených bílými páskami. Obětí bylo několik desítek.

I když se to nemusí zdát, rok 1956 byl přeci jen pro komunisty ovládané Československo rokem přelomovým. Vidět to bylo už v létě. Právě letní měsíce připomíná pořad ukázek z dobového rozhlasového vysílání, které komentuje historik Zdeněk Doskočil.

Dne 16. června 1942 se konalo v parku u Národního muzea setkání tří statečných odbojářů z Vysočiny z Dolních Vilémovic: 25letého Aloise Denemarka, Jaroslava Kubiše a jeho bratra Jana Kubiše, parašutisty z Anglie, v té době už ukrývajícího se v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Z trojice odbojářů se dožil konce války jen Alois.

Vznik a bouřlivý rozvoj divadel malých forem na konci 50. let v Československu souvisel s nejprve velmi decentním politickým táním po roce 1956. Legendární Semafor zahájil svou činnost v roce 1959 a velmi rychle se stal klíčovou divadelní stálicí. V archivu Českého rozhlasu se zachovaly nahrávky semaforských her, písní, scének, pásem připravených přímo pro rozhlas a další materiály z první dekády existence tohoto divadla. Poslechněte si je. (Vysíláme v repríze.)

Dirigent a sbormistr operního sboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Jurij Galatenko žije v Česku od roku 1998. Narodil se v Kyjevě, jezdí na bojující Ukrajinu sužovanou ruskými útoky za rodinou a přáteli. „Každé ráno otevírám zprávy, čtu si, co se stalo, volám sestře a synovi, jestli jsou v pořádku,“ říká pro Český rozhlas. V Příbězích 20. století vzpomíná na mládí v Sovětském svazu, na havárii jaderné elektrárny v Černobylu nebo na povinnou vojenskou službu.

Patří k jedné z nejzranitelnějších skupin obyvatel na světě a jejich práva jsou často hrubě porušována: migranti. Podle odhadů OSN je na útěku ze své vlasti více než 25 milionů lidí z celého světa. Na 18. prosinec připadá jejich svátek, lze-li v této souvislosti o svátku hovořit v tradičním smyslu toho slova.