I když se to nemusí zdát, rok 1956 byl přeci jen pro komunisty ovládané Československo rokem přelomovým. Vidět to bylo už v létě. Právě letní měsíce připomíná pořad ukázek z dobového rozhlasového vysílání, které komentuje historik Zdeněk Doskočil.

Dne 16. června 1942 se konalo v parku u Národního muzea setkání tří statečných odbojářů z Vysočiny z Dolních Vilémovic: 25letého Aloise Denemarka, Jaroslava Kubiše a jeho bratra Jana Kubiše, parašutisty z Anglie, v té době už ukrývajícího se v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Z trojice odbojářů se dožil konce války jen Alois.

Vznik a bouřlivý rozvoj divadel malých forem na konci 50. let v Československu souvisel s nejprve velmi decentním politickým táním po roce 1956. Legendární Semafor zahájil svou činnost v roce 1959 a velmi rychle se stal klíčovou divadelní stálicí. V archivu Českého rozhlasu se zachovaly nahrávky semaforských her, písní, scének, pásem připravených přímo pro rozhlas a další materiály z první dekády existence tohoto divadla. Poslechněte si je. (Vysíláme v repríze.)

Dirigent a sbormistr operního sboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Jurij Galatenko žije v Česku od roku 1998. Narodil se v Kyjevě, jezdí na bojující Ukrajinu sužovanou ruskými útoky za rodinou a přáteli. „Každé ráno otevírám zprávy, čtu si, co se stalo, volám sestře a synovi, jestli jsou v pořádku,“ říká pro Český rozhlas. V Příbězích 20. století vzpomíná na mládí v Sovětském svazu, na havárii jaderné elektrárny v Černobylu nebo na povinnou vojenskou službu.

Patří k jedné z nejzranitelnějších skupin obyvatel na světě a jejich práva jsou často hrubě porušována: migranti. Podle odhadů OSN je na útěku ze své vlasti více než 25 milionů lidí z celého světa. Na 18. prosinec připadá jejich svátek, lze-li v této souvislosti o svátku hovořit v tradičním smyslu toho slova.

Už 95 let uplynulo 1. února od narození prvního demokraticky zvoleného ruského prezidenta Borise Jelcina. Mnoho Rusů ho původně vnímalo jako demokrata a hrdinu, který skoncoval s komunistickou minulostí země. Jeho ekonomická transformace ale uvrhla miliony Rusů do chudoby a Jelcinovo vládnutí poznamenala i krvavá válka v Čečensku.

V říjnu 1944 napsal otec sedmiletému Adolfu Vondráškovi do památníku: „Synu! Pamatuj, že tento statek, zděděný po mých předcích, jimiž byl za velmi těžkých podmínek udržen v rodě, i já, seč mé síly stačí, svému rodu zachovám. Totéž buď i Tvou svatou povinností. Všechny Tvé myšlenky a síly Tě musí k tomu vésti. Pak splníš úkol, hodný svých předků. Nezapomeň!!“

Jedním z klíčových slov minulého režimu bylo slovo „družba“. Je převzaté z ruštiny, kde znamená přátelství. U nás družba také znamenala přátelství, ale především to mezi národy, podniky nebo organizacemi. Samozřejmě, že jen těmi socialistickými. A právě v tomto duchu se za socialismu organizovaly Vlaky družby.

Devatenáctiletý Miroslav Froyda v roce 1953 utekl na Západ během obědové pauzy na svazácké brigádě v JZD při žních u Vranova nad Dyjí. Tři týdny se na tuto chvíli připravoval. V přesnou chvíli střídání pohraničníků na věži s kamarádem vystartovali a metelili přes pole na hranici. Pomocí dřevěného žebříku od posedu zdolali ostnaté dráty s vysokým elektrickým napětím a šťastně se dostali do Rakouska. Zpět se vrátili jako američtí špioni. Jenže je zatkli. (Repríza)

Jeho předúnorovou éru novináře Svobodného slova registrovali počátkem 90. let už jen jeho vrstevníci. Ale během krátké doby se Jiřímu Ješovi podařilo stát se doyenem českých komentátorů, zejména těch rozhlasových. Vůbec nehodlal být za každou cenu „vyvážený“. „Já jsem nedělal odboj proti komunismu. Jenom jsem prostě dělal všechno možné, aby zlo nenastoupilo. Aby se vůbec nedostalo k moci. A pokračuju v tom celý život,“ tvrdil.