„Ale, ale, co to nevidí oko mé modravé? Ahoj, kočko. Tak to dneska rozjedeme, tak to rozbalíme! Jste skvělí, jste báječní!“ s afektovanou dikcí pronáší diskžokej Arnoštek v dnes už kultovním filmu Kouř. Slizký Arnoštek je parodií diskžokeje socialistických diskoték pořádaných v klubech Socialistického svazu mládeže.

V pátém patře pražských Hlávkových kolejí bydlel v jednolůžkovém pokoji student posledního ročníku medicíny Jan Opletal. Vedle něj měl pokoj student prvního ročníku techniky Ladislav Bém.

Rozinky, boty, dětské oblečení, vánoční štoly, záclony nebo dokonce džíny. To všechno, a ještě mnohem víc si vozili Čechoslováci z východního Německa. Tedy z Německé demokratické republiky, prvního německého státu dělníků a rolníků, jak o něm mluvila propaganda.

Blíží se Den válečných veteránů, kdy si 11. listopadu připínáme na oděvy na znamení úcty k těmto lidem kvítky vlčího máku. Letos se sbírka na pomoc veteránům odehraje nejspíš převážně digitálně.

„Kontrola občanských průkazů!“ „Kolik jste vypil?“„Dvě…“ „A dneska jste k tomu měl jakej důvod?“ Podobnou kontrolu prováděnou příslušníky Veřejné bezpečnosti (VB) mezi návštěvníky restaurace, jakou zachytila rozhlasová reportáž z roku 1968 v Sokolově, zažil před rokem 1989 nejeden občan ČSSR.

Gertrudě Samuelové, které se také říká Heda, bude v lednu čtyřiaosmdesát let. Žije v Jihlavě, kde se za německé okupace narodila, má ráda křížovky, historii a vážnou hudbu. Potěšilo by ji, kdyby se jí ozval bratr, kterého nikdy neviděla, ale ví, že naděje není velká, protože už ho marně hledá několik let.

Rok 1997 bývá často označován za éru konce polistopadové nevinnosti, za konec nadšení pro změnu a pro budování prosperity, která se logicky nemohla dostavit pro všechny. Už od roku 1996 se v zemi začaly postupně vyhlašovat stávky učitelů, lékařů a zdravotnického personálu a také železničářů. Ti v únoru 1997 vyhlásili stávku, která se řadí k nejdelším v novodobých českých dějinách. Proměnu atmosféry zachytily rozhlasové mikrofony v Archivu Plus.

Daně Milatové nebylo ani patnáct let, když zachránila spolu se svým tatínkem desítky lidských životů. Stalo se to za druhé světové války ve Zlíně. Jejího otce Františka Gajdošíka věznilo gestapo, mělo podezření, že někde ukrývá zbraně. Vězeň ale s rodinou našel pozoruhodný způsob, jak z věznice vynášet motáky „ve velkém“, tím instruoval, co je prozrazené. Zachránil tím další rodiny.

Ani v 50. letech neměla komunistická strana vše pod kontrolou. Dokládají to záznamy rozhlasových pořadů z podzimu 1955. Archiv Plus nabídne některé z nich a přidá komentář historika Zdeňka Doskočila. Jedna z nahrávek se do vysílání nikdy nedostala – jde o záznam projevu Antonína Novotného, nejvyššího představitele komunistické strany, na aktivu stranických funkcionářů z počátku prosince 1955. Novotný tam rozebírá problémy, o kterých se obyčejní lidé neměli dozvědět.

V neděli 12. října se měl v České republice poprvé oficiálně připomínat Den samizdatu. Mezi významné dny byl zařazen zákonem s účinností od 1. ledna 2025. Zjevně to není svátek, který by se u nás slavil výrazně a nepřehlédnutelně. Ředitel knihovny Libri prohibiti Jiří Gruntorád konstatoval, že jej „česká média dokonale zasklila“, což je pozoruhodné přinejmenším v situaci, kdy se v podstatné části střední Evropy soustavně zhoršují podmínky seriózní novinářské práce.