V říjnu 1944 napsal otec sedmiletému Adolfu Vondráškovi do památníku: „Synu! Pamatuj, že tento statek, zděděný po mých předcích, jimiž byl za velmi těžkých podmínek udržen v rodě, i já, seč mé síly stačí, svému rodu zachovám. Totéž buď i Tvou svatou povinností. Všechny Tvé myšlenky a síly Tě musí k tomu vésti. Pak splníš úkol, hodný svých předků. Nezapomeň!!“

Jedním z klíčových slov minulého režimu bylo slovo „družba“. Je převzaté z ruštiny, kde znamená přátelství. U nás družba také znamenala přátelství, ale především to mezi národy, podniky nebo organizacemi. Samozřejmě, že jen těmi socialistickými. A právě v tomto duchu se za socialismu organizovaly Vlaky družby.

Devatenáctiletý Miroslav Froyda v roce 1953 utekl na Západ během obědové pauzy na svazácké brigádě v JZD při žních u Vranova nad Dyjí. Tři týdny se na tuto chvíli připravoval. V přesnou chvíli střídání pohraničníků na věži s kamarádem vystartovali a metelili přes pole na hranici. Pomocí dřevěného žebříku od posedu zdolali ostnaté dráty s vysokým elektrickým napětím a šťastně se dostali do Rakouska. Zpět se vrátili jako američtí špioni. Jenže je zatkli. (Repríza)

Jeho předúnorovou éru novináře Svobodného slova registrovali počátkem 90. let už jen jeho vrstevníci. Ale během krátké doby se Jiřímu Ješovi podařilo stát se doyenem českých komentátorů, zejména těch rozhlasových. Vůbec nehodlal být za každou cenu „vyvážený“. „Já jsem nedělal odboj proti komunismu. Jenom jsem prostě dělal všechno možné, aby zlo nenastoupilo. Aby se vůbec nedostalo k moci. A pokračuju v tom celý život,“ tvrdil.

Zdena Mašínová to v české společnosti neměla lehké. Z mnoha ohlasů na její úmrtí (10. června 2026) by se mohlo zdát, že ve věku dvaadevadesáti let odešla dlouhodobě a všeobecně vážená postava veřejného života. Pravda však je, že i po pádu komunismu stála v důležitých otázkách proti (nejen politické) většině, že mnoha lidem tak trochu překážela.

Měla to být rutinní akce. Sjezd spisovatelů na konci jara 1956 měl být událostí, jakých komunistický režim zorganizoval desítky a stovky. Jenže nakonec se jeho průběh vymkl komunistům z kontroly. Paradoxně za to mohly události v Moskvě, kde se kriticky podívali na éru stalinismu. Na československém sjezdu se literáti nedrželi zkrátka: Jaroslav Seifert prohlásil, že spisovatelé byli nuceni ke lži. „Moskva zasela bouři, kterou Praha sklízí,“ napsal exilový časopis Svědectví.

Žáci a studenti v projektu Příběhy našich sousedů objevují pro Paměť národa poslední žijící svědky druhé světové války. Podařilo se jim zdokumentovat například pozoruhodný příběh sudetského Němce ze Šumavy. Jindřich Essl, narozen 1939 na Šumavě v sudetoněmecké rodině, vyprávěl žákům o svém tatínkovi, který musel narukovat do wehrmachtu. Na frontě padl do sovětského zajetí. Jeho bratr byl za války donucen nastoupit na nucené práce.

Letiště v Ruzyni bylo vybudováno ve 30. letech, jako náhrada za původní hlavní pražské letiště Kbely založené po vzniku republiky roku 1918. Nové letiště pak bylo postaveno v 60. letech. Původní letiště s funkcionalistickou halou Adolfa Benše – Terminál Jih – bylo otevřeno už v roce 1937.

V těchto dnech uplynulo 81 let od začátku tragického pochodu brněnských Němců, vyhnaných 30. a 31. května 1945 z města do improvizovaného tábora v Pohořelicích a pak dál do Rakouska. V pochodu šel i tehdy desetiletý Roman Frait.

Čím jsme žili před 30 lety, ve druhém čtvrtletí roku 1996? Připomínáme si to v dalším čtvrtletníku Archivu Plus, ve kterém si pouštíme zpravodajské relace a reportáže z rozhlasového archivu natočené před 30 lety. V těchto jarních měsících má kořeny mnoho věcí, která nás dodnes ovlivňují, nebo jsou pro nás samozřejmostí. Mezi ně patří letní vysílání Radiožurnálu z Chorvatska, které se domlouvalo právě v dubnu 1996.