„Jsme v situaci člověka zavřeného beze zbraně v jedné místnosti se šílencem, který je po zuby ozbrojen. Musí se mu přikyvovat a dávat zapravdu, aby se blázen nerozzuřil a nevrhl se na něho. Přitom se stále dívá ke dveřím a čeká, kdy mu zvenčí přijde pomoc.“ Tak popsal protektorátní prezident Emil Hácha poměry v okupovaných českých zemích. V povědomí byl zapsán jako kolaborant, který šel okupantům na ruku. Jeho situace byla ale komplikovanější. (Vysíláme v repríze.)

Gymnaziální studentka (a mnohem později klinická psycholožka) Vlasta Černá se v roce 1950 podílela na ukrývání pronásledovaného katolického kněze Felixe Marii Davídka. Bylo jí tehdy teprve sedmnáct let. Když se s ním pokusila utéct přes hranice do Rakouska, chytila je Státní bezpečnost (StB). Vzpomínkám Vlasty Černé se věnují aktualizované Příběhy 20. století.

Začátek června 1990 přinesl v Československu událost, na jakou se čekalo od roku 1946. První svobodné volby po pádu komunismu. Všechno bylo tehdy poprvé – pro voliče, pro politické strany, pro média, pro místní samosprávy i zahraniční pozorovatelé. Na volby 1990 a vše kolem vzpomíná v pořadu Archiv Plus moderátor a bývalý ředitel zpravodajství Českého rozhlasu Jan Pokorný.

Na začátku léta 1951 zatkla Státní bezpečnost (StB) Hanu Johnovou a jejího snoubence studenta Otakara Čeňka Trunce. Hana dostala 13 let a Otakar 15 let vězení za údajnou velezradu a špionáž. Vydávali a roznášeli po schránkách letáky vyzývající k občanské odvaze a pomáhali lidem utíkajícím přes hranice. Krátce před svatbou je kdosi udal, Hana se domnívá, že to byl někdo z pěveckého sboru. Po propuštění po devíti letech se milenci vzali. Děti už ale neměli.

Přezdívali mu Kat českého národa. Sám přitom tvrdil, že se český národ snažil ze všech sil chránit. Jeho údajný chráněnec mu to ale neuvěřil. Na jaře 1946 stanul nenáviděný protektorátní státní tajemník před soudem a vysloužil si trest nejvyšší. I přes všechna zvěrstva, kterých se prokazatelně dopustil, Karl Hermann Frank až do poslední chvíle doufal, že si svůj život uchová. Že bude moci dožít někde v ústraní a postarat se o svou manželku a pět dětí. (Vysíláme v repríze.)

Josef Vít prožil téměř celý život v jednom kraji: narodil se 18. dubna 1942 ve Lhotkách u Náchoda jako prvorozený syn v rodině zemědělce a hospodského Josefa Víta staršího a jeho ženy Marie rozené Řezníčkové, která pocházela ze sousední Litoboře. Nebylo mu ještě deset let, když se stal svědkem dodnes nedošetřených událostí, které vedly k justiční vraždě jeho otce.

Radostně, jednotně a manifestačně. Tak se chodilo volit za minulého režimu. Za normalizace byly volby jednou za pět let. Volilo se najednou do národního i federálního parlamentu, do místních nebo městských, okresních a krajských výborů. Ve stejný okamžik se také vybírali soudci z lidu.

V malém bytě v jednom pražském činžáku žil do roku 2020 skoro stoletý Viktor Wellemín. Když mu bylo sedmnáct let, vypravil se se svým o čtyři roky starším bratrem na dlouhou cestu, aby vstoupil do armády a bojoval proti nacistický vojskům. Nejprve se vydali na Slovensko, parníkem po Dunaji až do Černého moře, poté propluli tureckou lodí do Středozemního moře až k břehům Palestiny. Zatímco Viktor válčil kdesi u Tobruku, nacisté mu zavraždili v koncentračním táboře rodiče.

„Jsem v posledních dnech podezírán z toho, že dělám kampaň Občanskému fóru a že se to nehodí pro nadstranického prezidenta. Ale já dělám kampaň slušným lidem, pravdě, demokracii a svobodě.“ Slova Václava Havla z mítinku v Litoměřicích z května 1990 vypovídají o atmosféře předvolební kampaně před prvními svobodnými volbami od roku 1946 možná stejně jako rozsáhlé politologické studie.

„Nevěřili byste, jak jsem zjistil u svých spolutrpitelů, jak po rozsudku smrti člověk začíná lpět na životě. Úžasně na životě lpět,“ říká na unikátní nahrávce z archivu Paměť národa odbojář Jan Maryška. Byl povoláním učitel, žil v letech 1890–1976, zvukový záznam jeho vzpomínek uchovávala desítky let jeho rodina. Příběhy 20. století se ještě vztahují k nedávnému 80. výročí porážky nacismu a připomínají osudy odbojářů, z nichž mnozí byli zatčeni a odsouzeni k trestu smrti.