Paměť národa na konci roku zaujala na sociálních sítích třemi výjimečnými příběhy: Květy Bartoňové, Miroslava Hampla a Františka Suchého. Tzv. vánoční kampaň Paměti národa měla nebývalý úspěch, dosah statisíců tisíců lidí. Co mají tyto příběhy společné?

Rozhlasové zpravodajství před 60 lety se jen velmi vzdáleně podobalo tomu dnešnímu. Bylo prosycené ideologií a do určité míry se pokoušelo posluchače i bavit. Zprávy tak byly spíš komponovaným pořadem – jak v repríze pořadu Archiv Plus připomíná David Hertl na příkladu Rozhlasových novin z ledna 1956.

Zatímco američtí prezidenti mají Zprávu o stavu Unie, ti naši mají vánoční nebo novoroční projev. Tradici zdravicí, které shrnují uplynulý rok a vyhlížejí do toho nového, nezaložil nikdo jiný než Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho nástupci v ní pokračují dodnes. (Poslechněte si reprízu pořadu Historie Plus, premiéru jste mohli slyšet v roce 2018.)

Zatímco běžní Čechoslováci za normalizace trávili poslední den v roce bujarými oslavami a odpalováním po domácku vyrobené nebo pašované pyrotechniky, rozhlasové vysílání překypovalo zamyšleními nad úspěchy pracujících v uplynulém roce a výzvami k ještě usilovnějšímu budování v roce nadcházejícím. (Repríza z roku 2019.)

V roce 1934 se švadlena Anna Nováková provdala za syna své někdejší mistrové Josefa Nitku. Jeho rodiče byli zámožní, sňatku prý příliš nepřáli, protože nevěsta pocházela z chudších poměrů, nakonec však snachu přijali. Novomanželé Nitkovi žili v Kostelci nad Labem.

Nabídnout divákům nebo posluchačům veselého Silvestra, to je úkol pro ty největší humoristy a herecké veličiny. Často se to nepovede a jenom vzácně jsme schopni tu kterou scénku konzumovat ještě po letech, jako se to podařilo třeba televizním Silvestrům Vladimíra Menšíka.

„Já chodil na konzervatoř. Tam jsem se učil trochu zpívat a taky jsem chodil k Janáčkovi do fonetiky a vůbec jsem se nezajímal o drama, o herectví,“ vyprávěl o svých počátcích jeden z nejvýraznějších herců meziválečné generace Hugo Haas (19. 2. 1901–1. 12. 1968). Vysíláme v repríze.

„Každým rokem se tahle doba opakuje – a pokaždé si přeji, aby už to bylo za mnou,“ řekla posluchačům Československého rozhlasu herečka Dana Medřická o Vánocích 1979. Její projev byl jedním z mnoha vánočních zamyšlení, která socialistický rozhlas odvysílal do roku 1988.

Havíři, železničáři, valcíři – to byli skuteční hrdinové socialistických Vánoc. Rozhlas o nich vysílal na Štědrý den rok co rok. Svědectví o tom nabízejí Rozhlasové noviny z 60., 70. a 80. let. Sváteční rozhlasové vysílání má přeci jen jinou atmosféru než zpravodajství všedního dne. Autoři vánočních zpráv se často pokoušeli říci i něco hezkého.

O Vánocích chceme být s blízkými a přáteli v hojnosti, bezpečí a teple. Ne každému se to poštěstí.