Ve vatě
Epizoda 11921. listopad 2023

Poslechněte si podcast: Česko hledá nové Bati. Rozjet firmu a prodat ji je špatně, vadí byznysmenům

Česko není úplný skanzen a růst se zase rozjede, říká jeden z nejbohatších Čechů Dalibor Dědek. Musíme vybudovat víc českých značek a nepustit je z rukou. Peníze ať půjčí nová národní banka, navrhuje finančník Pavel Řehák.

„Dneska řada úspěšných startupů rozjede firmu, ta má velmi značnou dynamiku, ale majitelé sní o tom, že ji prodají velkému zahraničnímu investorovi. A mají pocit, že stráví zbytek života na Bahamách, to je špatně. Je potřeba vytvářet české stříbro, je potřeba tvořit ty Bosche a Siemense v České republice,“ přeje si Dědek, který přes nabídky na prodej svého Jablotronu nikdy nekývl.

„Jako když v zoologické zahradě otevřeli mříže,“ přirovnává příchod svobody v listopadu 1989 byznysmen Dalibor Dědek. „My jsme žili v režimu, kde nás někdo krmil, ale nemohli jsme ven, páchlo to tam. Když se najednou ty mříže otevřely, byl to ohromný přerod.“

Otevření mříží využili naplno jak zakladatel společnosti Jablotron Dalibor Dědek, tak Pavel Řehák, majitel pojišťovny Direct, kteří byli hosty „sametového“ vysílání podcastu Ve vatě. Dědek založil Jablotron už v roce 1990, Řehák začal v pojišťovnictví podnikat až před 10 lety. A oba se ve svých oborech stali špičkou.

Češi mají limity zbytečně nízko

Přes skepsi, která v posledních měsících kolem tuzemského ekonomického vývoje panuje, je Česko podle obou byznysmenů v řadě věcí na vysoké úrovni. „Česko je špičkou ve vynalézavosti. Má neuvěřitelně silnou mladou generaci. Přibývá lidí, kteří dokážou přijít s inovacemi, kteří dokážou vymyslet, jak překonávat problémy, anebo je vtipně obejít. Máme to v genech,“ říká Dědek.

V rozletu talentům ale podle obou podnikatelů brání české nastavení mysli. „Naše vlastní mysl je nám často překážkou k tomu, abychom udělali něco výjimečného. Lidi jako Dalibor Dědek nebo Tomáš Baťa tyhle limity neměli,“ má za to Pavel Řehák. „Má cenu podněcovat šikovné lidi, aby neměli strach, aby na sebe brali riziko, aby posouvali hranice toho, co je normální, aby se nebáli vystrčit nos z České republiky. Potenciálu je tady plno,“ myslí si Dědek.

Rozjedou firmu a prodají ji. To je špatně

Jedna věc je ale firmu rozjet a druhá udržet ji v českých rukou. „Dneska řada úspěšných startupů rozjede firmu, ta má velmi značnou dynamiku, ale majitelé sní o tom, že ji prodají velkému zahraničnímu investorovi. A mají pocit, že stráví zbytek života na Bahamách, to je špatně. Je potřeba vytvářet české stříbro, je potřeba tvořit ty Bosche a Siemense v České republice,“ přeje si Dědek, který přes nabídky na prodej svého Jablotronu nikdy nekývl.

Podle Pavla Řeháka stojí cesta za lepším Českem na dvou základních stavebních kamenech. Těmi jsou jasné zákony a efektivní státní správa. Na její limity sám Řehák narazil během pandemie, kdy se jako „ten, který přišel, když jiní nepřišli“, nebo „muž s matematickým modelem“ snažil politiky varovat před přicházejícím úderem epidemie covidu.

Na těchto základních kamenech leží tři priority. Podle Řeháka jimi jsou moderní vzdělávání, bezpečnost a transformace ekonomiky. A to vše zastřešují vize a odvaha. „Nepotřebujeme, aby stát ty priority realizoval, ale aby si vytknul priority, ve kterých vytvoří podmínky pro to, aby tvůrčí lidé mohli realizovat svoje projekty,“ popisuje Pavel Řehák. Ať už chtějí Češi chrlit do světa nanovlákna, nebo elektrobaterie.

Evropu čeká v příštích dekádách také přechod na nízkoemisní ekonomiku a to bude zásadní pro průmysl. „My jsme průmyslová země, která je bohužel jedním z největších znečišťovatelů na hlavu, větší než Čína, větší než Amerika. Takže to pro nás bude velká výzva, ale zároveň obrovská příležitost,“ podotýká Řehák.

Vznikne v Česku národní rozvojová banka?

Přechod z fosilních na čistější paliva bude ale stát české firmy hodně peněz. A budou řešit, jak investice zafinancovat. „V tranzici ekonomiky bude důležité, aby banky ve spolupráci s vládou, teď se diskutuje o Národní rozvojové bance, zvládly tranzici ‚odfinancovat‘. Když se Národní rozvojová banka rozběhne a bude zaměřená na nové mladé projekty, a ne na dinosaury a giganty, tak to může pomoct,“ míní finančník Řehák.

Ostatně jednou z překážek, které brání tomu, aby v Česku vznikaly globální firmy, je podle Pavla Řeháka náš malý kapitálový trh. „Kdo přemýšlí na evropské nebo globální úrovni, hledá kapitál v zahraničí,“ myslí si Řehák.

Klíčovou prioritou pro lepší budoucnost naší země jsou taky moderní školy, jak se oba shodují. „Musíme chrlit vzdělané lidi, to je základní postulát úspěšné ekonomiky. Dnešní generace má trošku pocit, že vzdělání dětí řeší škola. Ale mně dal nejvíc do života můj táta, který mě naučil si poradit v řadě situací,“ vzpomíná Dědek.

Jednoduché zákony a  akceschopná státní správa jsou základem pro každý byznys. „Potřebujeme jednoduchou legislativu a efektivní státní správu, která nebude klást překážky tomu, abychom se mohli rozletět. Protože my jsme relativně malá a otevřená ekonomika a když tady někdo ‚chytne lauf‘ a jeho projekt běží, tak potřebuje mít možnost rychle exportovat, dostat se na zahraniční trhy, aby mohl hrát globální roli,“ uvedl majitel Jablotronu.

Může Česko ekonomicky vystřelit obnova Ukrajiny? Co Dědka a Řeháka motivuje chodit do práce, i když mají dávno „vyděláno“? Podívejte se na celý záznam debaty speciálu podcastu Ve vatě z Korza Národní nahoře v článku.

Poslechněte si celou epizodu.

  • Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
  • Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
  • V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
  • O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.
42:10

Ve vatě

Vydává: Seznam Zprávy

Podcast novinářky Markéty Bidrmanové a jejích hostů z řad investorů a odborníků. Poslechněte si konkrétní rady na téma investic, inflace, úvěrů nebo hypoték. Finanční „kápezetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené. Nový díl každý čtvrtek na Seznam Zprávách.

Web

Epizoda 154Před pěti dny 36:06

Možná se dočkáme, že Němci budou zapínat jádro, říká ekonomka

Německá ekonomika má to horší ještě před sebou. Čeká ji odpojení od Číny a možná i návrat k jádru, míní ekonomka Jana Matesová. Pocítí to i Česko, na západních sousedech jsme jako exportní ekonomika životně závislí.

Životní úroveň Čechů je obrovskou měrou závislá na tom, jak se bude dařit Německu. „Naše životní úroveň v Česku naprosto závisí na exportu. A 80 procent exportu jde na trhy Evropské unie, třetina z toho do Německa. Tolik k výzvám, abychom opustili Evropskou unii. Ledaže bychom se smířili s životní úrovní Běloruska nebo časem třeba Moldavska,“ varuje v podcastu Ve vatě ekonomka Jana Matesová.

Ekonomický růst se však v Německu ne a ne rozjet. HDP této obří ekonomiky se po půlprocentním poklesu v závěru loňska v prvním letošním čtvrtletí zvýšil mezičtvrtletně o pouhé 0,2 procento.

Odchod z Číny bude bolet

Příčin německé stagnace je celá řada. Jako vysloveně exportní země doplácí spolková republika doplácí na globální nestabilitu. Je závislá primárně na Číně a snižování této závislosti Němce brzy dožene.

Volkswagen se nechal slyšet, že snížení závislosti na čínském trhu je otázka nejméně deseti let. Bude to velký zásek. I proto říkám, že německá ekonomika nemá to nejhorší za sebou,“ míní někdejší zástupkyně Česka při Světové bance Jana Matesová.

Volkswagen, Porsche, BMW. Německo chrlí značky, které jsou známé po celém světě, nejen v automotive, ale napříč obory. Chemický gigant BASF, technologičtí obři Siemens a ThyssenKrupp, ve financích Allianz.

„Německé superznačky stále fungují. Tamní ekonomický model je založen na tom, že pod svými značkami něco velmi kvalifikovaně vyrábí, subdodavatele má v Německu a jinde po světě, třeba v České republice, a na průmysl je nabaleno množství služeb, třeba i těch finančních,“ vysvětluje ekonomka Matesová.

Německá mašina se však zadrhla, podle Matesové zbrzdila tamní průmysl i „nezvládnutá energetická politika“. Ceny energií vzrostly i v Německu významně a v některých obdobích jsou na trojnásobku toho, za co se nakupují energie ve Spojených státech. S takovou se Němcům těžko konkuruje.

„Chemie je enormně energeticky náročný průmysl, totéž výroba plochého skla pro automobilový průmysl, výroba betonu, cementu i celé strojírenství,“ vypočítává Matesová.

Němci to se zelenou energií přehnali

Podle ekonomky Matesové to Němci s „Energiewende“ přehnali. Válka v Rusku a předtím covid energetickou transformaci zkomplikovaly.

„Německo do svých politik velice silně vtělilo obavu o klima, až ideologie převážila nad proveditelností. Kdyby byli Němci lépe plánovali, určitě by svou transformaci k obnovitelným zdrojům nepostavili na ruském plynu. A kdyby uvažovali racionálně a ne ideologicky, tak by loni nevypnuli poslední tři jaderné elektrárny,“ má za to Matesová.

Podle ekonomky bude Německo donuceno svou energetickou politiku změnit. Možná se i vrátí k jádru. „Nastartování jaderných elektráren není jednoduchá věc, takže možná časem, to bych úplně nevylučovala. Je možné, že se objeví malé modulární reaktory. A do té doby bude jádro německého průmyslu vyrábět třeba ve Spojených státech,“ predikuje Matesová Ve vatě.

Německo také tlumí problémy na pracovním trhu, má druhou nejnižší nezaměstnanost hned po Česku. Na přelomu milénia sice Němci pod vedením sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera odvážně zreformovali pracovní trh. Kouzlo Hartzových reforem, pojmenovaných podle tehdejšího kancléřova poradce a manažera VW Petera Hartze, však už vyprchalo.

„Tahle živá voda se vyčerpala, protože jednoho dne si na ni zvyknete,“ komentuje Matesová. Česku byla však podpora částečných úvazků, posílení úřadů práce a sloučení sociálních dávek pomohlo, míní.

Občané druhé kategorie

Náklady na sociální politiku v Německu stejně jako u nás zejména kvůli stárnutí populace rostou. Ani obrovské příchody migrantů ze světa problém pracovního trhu, jak se naivně doufalo, nevyřešily.

„Pokud nebude německá ekonomika výkonná, tak začne být obrovský problém soudržnost společnosti. Ve východních zemích už je evidentně nízká. Populace tam nedostala to, co čekala. Lidé, kteří chtěli aktivně vzít život do svých rukou, z velké části migrovali do západního Německa,“ přemýšlí Jana Matesová.

Západní část Německa poslala do té východní v devadesátých letech obrovské množství peněz. A s nimi do firem i manažery, kteří se uměli pohybovat v tržní ekonomice.

„Lidé na východě měli pocit, že jsou Němci druhé kategorie. To se pořád projevuje, protože jinak by ta veliká náklonnost k Die Linke a AfD by nebyla možná. Máme tu železnou oponu a brala bych to jako varování pro bývalou východní Evropu. Paralely vidíme na Karlovarsku, Ústecku i nebo na Slovensku,“ říká Jana Matesová.

Jaké vyhlídky tedy česká a německá ekonomika v příštích letech mají?

„My máme pořád ještě větší prostor pro zvyšování produktivity. Z tohoto hlediska máme lepší vyhlídky než Německo. Německo má zase už velké značky, potřebuje jim najít nové trhy. Řada z nich odešla z Ruska, třeba Volkswagen, což bylo strategicky určitě dobře a dlouhodobě se jim to určitě vyplatí, ale krátkodobě to znamenalo veliké ztráty a v německé ekonomice to vůbec není zanedbatelné. Velké firmy tam odepsaly třeba 90 procent hodnoty svých aktiv,“ shrnuje Jana Matesová.

  • Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
  • Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
  • V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
  • O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.
Epizoda 153Před týdnem 01:02:54

Nabídka, kterou Češi zatím odmítli. Nové spoření na penzi netáhne

Do dlouhodobého investičního produktu se lidé zatím moc nehrnou. Vláda novinku, skrze kterou si lze odkládat na penzi, dobře nevysvětlila, míní experti. Lidé se obávají zrušení DIP i případného znárodnění úspor, zaznělo Ve vatě.

Dlouhodobý investiční produkt funguje přes pět měsíců. Jako hlavní výhodu v porovnání s penzijním spoření experti uvádějí, že je o dost flexibilnější. Člověk nemusí posílat peníze na penzi do jednoho podílového fondu, ale může si investice rozložit od spořicího účtu, přes dluhopisový či americký indexový fond až po fond na indické akcie.

Taková svoboda výběru není podle investora Mojmíra Zálešáka pro každého. „DIP je vhodnější pro někoho, kdo se investování aktivněji věnuje, kdo má rád pod kontrolou, kam jeho peníze jdou,“ myslí si Zálešák, člen investičního výboru fondu J&T NextGen, ve speciálu podcastu Ve vatě.

Na DIP lze také čerpat státní podporu. Nikoli ovšem státní příspěvek, jaký máme u penzijního připojištění, ale klient si může odečíst z daní 48 tisíc korun za rok. Aby nepřišel o daňový odpočet, musí investovat minimálně deset let a peníze vybrat nejdříve v 60 letech. Někteří zaměstnavatelé poskytují na DIP také svůj příspěvek.

O masivním zájmu o dlouhodobý investiční produkt zatím nelze mluvit. Poskytuje ho aktuálně 29 institucí a sjednaly si ho prozatím desítky tisíc lidí.

„Myslela jsem, že to bude trošičku úspěšnější, ale úspěch se moc nedostavuje. Nebylo to moc vysvětleno a představeno. Je to produkt vlády a ta se k tomu vůbec nevyjádřila,“ komentovala Anna Píchová, analytička One Family Office, který spadá pod Havel & Partners.

Opozice DIP nezruší

Někteří střadatelé mají stále v paměti zánik druhého pilíře důchodového systému, který byl zrušen v roce 2016. Byl o něj malý zájem i kvůli tomu, že tehdy opoziční ČSSD jasně dopředu avizovala, že ho zruší – což později ve vládě s ANO také učinila.

Podle Jana Macka, investičního specialisty společnosti Conseq, ale DIP případnou změnu vlády ustojí. „Politika je nevyzpytatelná. Ale DIP už za minulé vlády došel do druhého čtení. Takže to není nic, proti čemu by opozice byla.“

I kdyby dlouhodobý investiční produkt zanikl, lidé podle expertů o peníze nepřijdou. „Zůstane mi majetkový účet u ‚investičky‘ nebo banky, kde mám nakoupené investiční nástroje. Příspěvky už si nebudu dávat do daní, ale předpokládám, že kdyby zanikl DIP, tak zanikne i povinnost vracet načerpané daňové výhody,“ říká Macek.

Hlavní je, vybrat si správně

Klíčové je vybrat si správného poskytovatele DIP. Když si chce klient později převést portfolio jinam, legislativně to jde, ale v praxi to může být složité. „Zprostředkovatelé to samozřejmě nechtějí, takže vás často donutí všechno prodat a jít ‚v cashi‘. Taže začínáte znovu od nuly,“ varuje Macek.

Naopak přesouvat peníze mezi penzijním spořením a DIP nelze. Kdo „penzijko“ opustí před splněním všech podmínek, o státní podporu přijde – i když se přestěhuje do DIP. „Co se týče přestupu mezi podporovanými produkty, to znamená DPS, DIP a životní pojištění, tak tam není žádná spojující linka. Jsou to tři naprosto oddělené produkty, které pojí jenom to, že si lze příspěvky odpočítávat z daní,“ vysvětlil Macek.

Krachu investičních společností by se nebál. „S krachem investičních společností tu naštěstí nemáme zkušenost, ale občas se stane, že se nějaká investiční společnost z českého trhu stáhne. Ale v tom případě se ráda najde jiná společnost, která ty fondy převezme a jede se dál,“ uvedl ve Vatě.

Jsou úspory na penzi v bezpečí?

Nedávné příběhy z Polska a Maďarska dokládají, že úspory střadatelů na důchod můžou posloužit  k zalátání státního dluhu. Polská vláda před 10 lety „znárodnila“ úspory svých občanů na penzi. Na státní účty převedla víc než půlku peněz naspořených ve fondech. Z nich bylo více než 40 procent investováno v polských státních dluhopisech, které stát skartoval, a snížil si tak státní dluh zhruba o osm procent.

Maďary vláda zase postavila před ultimátum, že buď převedou úspory ze soukromých  penzijních fondů do fondu státního, nebo přijdou o tři čtvrtiny svého budoucího důchodu. Většina lidí poslechla a proti své vůli pomohla zalátat díru ve státní kase.

Taková cesta není podle expertů vyloučená ani v Česku. „Je to jedno z rizik, které nemůžeme ovlivnit, je to něco úplně mimo kontrolu jednotlivce. Ale jestli se to stát může?  Ano, může,“ míní analytička Anna Píchová. Taky Jan Macek souhlasí, že možnost „znárodnění“ není v tuzemsku vyloučená… „Hrozí nám velký jaderný konflikt, všechno možné nám hrozí,“ zdůraznil.

Jaká je ideální strategie investování na penzi pro dvacátníky, třicátníky a čtyřicátníky? A jak by k DIP měli přistoupit padesátníci? Poslechněte si celý díl podcastu nebo se podívejte na videozáznam natáčení s posluchači z pražského Vnitroblocku.

  • Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
  • Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
  • V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
  • O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.
Epizoda 152Před týdnem 37:13

„Včera bylo pozdě.“ Experti radí, kam rychle dát peníze ze spořicích účtů

Češi mají stále nejvíc peněz na běžných účtech. Bilion korun, které leží na spořicích účet, začíná erodovat. Exbankéř Lubor Žalman a ekonom Dominik Stroukal říkají, že bez akcií to nepůjde.

1,5 bilionu korun na běžných účtech. Jeden bilion na těch spořicích a jeden bilion na termínovaných. Třebaže vysoká inflace posledních let spořicí Čechy vyškolila, podle expertů nedostatečně.

„Jenom málo lidí pochopilo, že cesta ke spokojenému finančnímu stáří vede spíš přes cenné papíry než přes banky. Když jsem byl v bance, tak jsem tenhle fenomén měl rád. Teď, když jsem na druhé straně, tak to rád nemám. Je to iracionální,“ říká Lubor Žalman, zakladatel Encor Wealth Management, dříve šéf Raiffeisenbank.

Čas vyskočit ze spořicích účtů kvůli poklesu sazeb už dávno nastal, míní Žalman, ale lepší později než vůbec. „My jsme říkali před rokem a půl klientům, že je čas opustit spořicí účty a repofondy a přesunout peníze do dluhopisů, že nastává doba dluhopisová. Teď už jim říkáme, doba dluhopisová skončila, bez akcií a komodit to nepůjde.“

Jenže Češi jsou stále co do způsobu uložení peněz velmi konzervativní. „Z dotazníků vychází, že u nás lidi přesun peněz z běžného účtu na spořicí účet považují za investování,“ říká Dominik Stroukal, ekonom z Metropolitní univerzity.

Podle Žalmana je to o mentalitě. „Na světě existují dvě kultury, jedna je investiční a jedna je spořicí, většinou v těch anglosaských zemích si lidi půjčují a investují, kdežto v německy mluvících zemích spoří. A my jsme jednoznačně německá kultura.“

Indikuje to recesi

Pokles sazeb začal v Česku loni v prosinci, ale další klesání už nebude tak rychlé, jak se čekalo, domnívá se Stroukal.„Přece jenom nám pořád ještě probublává inflace ze služeb. Pokles sazeb asi nepůjde v kadenci, na kterou jsme si teď začali pomalu zvykat. Ale v horizontu jednoho roku se dostaneme někam na 3,5 procenta.“ avizuje.

I vývoj sazeb v USA a eurozóně je otázkou. „Co se týče jak amerických, tak eurových sazeb, kdoví, jestli ten pokles vůbec přijde. Kdoví, jestli není za námi. Krátkodobé úrokové sazby jsou ve Spojených státech dneska pořád ještě vyšší než ty dlouhodobé a je to snad nejdelší období v historii, kdy je tam tzv. invertovaná úroková křivka. Tohle většinou indikuje recesi,“ říká Lubor Žalman.

Úroky na českých „spořácích“ zareagovaly na pokles sazeb okamžitě poklesem. „Některé banky dokonce už avizovaly, že na nich zautomatizovaly pokles sazeb. Jak bude padat reposazba, tak okamžitě s tím budou sazby spořicích účtů padat dolů,“ zmiňuje Dominik Stroukal.

Spořicí účty: Malé banky zatím úroky drží

Na trhu spořicích účtů jsou i výjimky. Část bank se snaží zuby nehty úroky držet, nechtějí přijít o klienty. „Kupují si trh. Pro menší banky je to akviziční strategie. To je rozhodnutí, které dělá víc marketingové než finanční oddělení,“ konstatuje Stroukal.

Nová Partners Banka láká klienty na 5,06 procenta, bez limitů. Trinity Bank nabízí 5,58 procenta pro nové klienty se vklady do 250 000 Kč. Banka VÚB nabízí nejlepší úročení za 5,45 procenta. Z velkých bank nabízejí nejlepší úroky Unicredit Bank a ČSOB a při splnění určitých podmínek pět procent.

Právě nejrůznější podmínky dokážou úročení dost proměnit. „Na jednom z účtů, který mám, je jedna z podmínek, že se úročí ta nejnižší úložka, kterou tam člověk má v daném kvartálu. Takže kdo si tam pošle nejdřív 5000, a pak dalších 100 tisíc, tak se jim zúročí jen těch pět,“ říká Stroukal.

Za rok odteď však budou úroky na „spořácích“ výrazně níž. Zhruba jedno procento pod základní úrokovou sazbou ČNB. Ta bude podle prognózy za rok 3,4 procenta, úroky na spořicích účtech lze tedy čekat kolem 2,5 procenta.

Ještě níže budou úroky termínovaných účtů. Přesto je výhodnější přesunout peníze tam, protože tam úroky zafixují. „Je to zdánlivě nelogické, protože nabídnou nižší sazbu, jenže nám ji celých třeba příštích dvanáct měsíců zachová. To ten spořicí účet může zítra nést třeba klidně o procento méně,“ upozorňuje Žalman.

Kam peníze přesunout?

Zatím nejlepší úrok na termínovaném kontu nabízí banka Creditas - 5,30 procenta při minimálním vkladu 5 000 Kč, na druhém místě je Max banka, která inzeruje shodně 5,30 procenta. U ní je ale minimální výše vkladu 100 000 Kč a na třetím místě je pak Unicredit Bank s pěti procenty s minimálním vkladem 30 000 Kč.

Repofondy, které svým výnosem po odečtení poplatku kopírují dvoutýdenní reposazbu ČNB, byly podle Lubora Žalmana rozumnou alternativou, když se bankám nechtělo zvedat úroky na spořicích a termínovaných účtech. Teď už tak výhodný není, přesto pro superkonzervativní střadatele smysl dává. „Kdo chce velmi, velmi konzervativně peníze uložit, tak repo fond je lepší než termíňák, protože má vyšší likviditu, můžu z něj vystoupit denně,“ říká Žalman.

Výnosy na dluhopisech klesají a budou klesat. Za posledních 12 měsíců nesly něco přes 10 procent, říká Lubor Žalman. Za rok by se výnos mohl pohybovat kolem šesti procent. To je citelný pokles, ovšem inflaci překonají bez problémů, míní investor.

Loni Češi na dluhopisy slyšeli. Podle statistiky Asociace pro kapitálový trh zaznamenaly dluhopisové fondy největší nárůst majetku, konkrétně o 41,5 miliardy korun. Následovaly fondy akciové, které rostly o 24 miliard. Za konzervativní investici nelze považovat investice do firemních bondů.

  • Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
  • Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
  • V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
  • O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.
Epizoda 151Před 2 týdny 42:16

Investor předpovídá ztracenou dekádu. Padesátníkům může přinést zklamání

V polovině 30. let může přijít dekáda stagnace, míní investor Martin Müller. Za posledních šedesát let se vystřídaly dvě ztracené dekády a dvě období hojnosti. I když trhy nerostou, jde vydělat, míní trader.

Martin Müller byl původně stavař, investicím se začal věnovat před 15 lety. Od konzervativního spoření se přes různé omyly prokousal až k investování a tradingu. Teď se jím živí na plný úvazek. Ponořený do grafů a tabulek, začal objevovat v chování trhů jisté pravidelnosti. Těmi se při investování a tradování snaží řídit.

Mantra dlouhodobých investorů zní: hlavně z trhu neodcházet, ať se děje, co se děje. Prostě „buy and hold“ neboli „kup akcie a drž je“. Hojně citovaná studie Bank of America tvrdí, že kdo by každou dekádu od 30. let minulého století zmeškal pouhých 10 nejlepších burzovních dnů na americkém trhu, zhodnotil by portfolio jen 66 procenty. Kdo by na trhu setrval, dosáhl by dle studie návratnosti 23 000 procent.

Martin Müller naopak tvrdí, že jsou sice období, kdy strategie „buy and hold“ je ta nejlepší, ale také existují poměrně dlouhá období, kdy investorům nic nepřinesla. Vyplatilo se naopak nakupovat a prodávat. Alespoň s částí portfolia.

Padesátník možná nestihne vydělat

Když se podíváte na rostoucí křivku amerického trhu, reprezentovaného indexem S&P500, uvidíte dvě dlouhá období stagnace. První od roku 1965 až do roku 1978. Druhé od roku 1997 do roku 2010. „Obě trvala shodně zhruba 13 let, kdy strategie buy and hold nepřinesla investorům žádný výnos, a dokonce i strategie postupného nakupování (dollar cost average) přinesla investorům ztrátu,“ popisuje Müller.

Tato situace se na trzích může opakovat, říká investor. „Pokud bychom se na to koukali optikou, že trhy mají rády symetrii, tak období, kdy nejvhodnější strategie byla „buy and hold“ trvalo od roku 1975 do roku 2000, což bylo 25 let. A pokud bychom jako nové dno brali rok 2009, tak nás podobná situace může čekat třeba už v roce 2034,“ uvažuje Müller.

Padesátníci, kteří by začali s investicemi, by pak mohli před důchodem skončit se stejně nebo méně penězi, než když na trh vstupovali. „Člověk začíná s investováním třeba v 50 letech, kdy doplatil hypotéku, má zabezpečené děti, dobrý plat a začínají mu zbývat peníze. S vidinou toho, že za 15 let, než se dostane do důchodu, si na důchod naspoří a nenaspořil by si vůbec nic. Ztracená dekáda,“ odkazuje realitu obou zmíněných třináctiletých období investor.

Možná to zní jako sci-fi. „Ale pokud největší společnosti v indexu S&P500 nebudou schopné dosahovat stále větších zisků, začnou stagnovat. Investoři je proto nebudou ochotní nakupovat za tak vysoké valuace. Jejich vysoká váha v indexu S&P 500 bude jako koule na noze a trh jako celek nebude schopen růst,“ uvažuje Müller.

Kdy nakupovat, kdy prodávat?

Scénář, který se v minulosti opakoval dvakrát, nemusí podle Müllera zákonitě přijít potřetí. Přesto na něj chce být připravený.

Aby i dál zhodnocoval svoje prostředky, věnuje se tradingu. „Pár tradů mi nevyšlo, nicméně průměrný výnos z nich mám 20 procent. Najít dobrý trade může trvat týdny i půl roku, ale ten kapitál pak můžete v klidu vzít a posadit ho na spořící účet,“ odhaluje část své strategie.

Část portfolia má stále na dividendy, například akcie Komerční banky či ČEZ. Třetí nohu tvoří akcie společností, u nichž předpokládá, že budou dlouhodobě růst. „Jeden ze sektorů, který se mi líbí, je cyber security, je draze naceněný, ale je tam potenciál,“ uvedl v podcastu.

I v rámci jednoho roku jsou podle Müllerových statistik období, kdy se akciím pravidelně daří více a méně. Každý investor zná pořekadlo „Sell in may and go away“ volně přeloženo „V květnu prodej a z trhu pryč.“ Müller si na základě statistik výsledků trhu od roku 1932 vytipoval měsíce, které jsou podle jeho zkušenosti vhodnější pro nákup akcií.

„Vypadlo mi z toho, že existují měsíce, které jsou vyloženě špatné, jako třeba únor, dokonce i ten květen, září. Výborné měsíce jsou třeba duben, červenec, ale hlavně období konce roku říjen, listopad, prosinec.“

„Vydělat může každý“

Trhy Martin Müller přirovnává k atletickému stadionu. Probíhá tam velké množství disciplín, běží se tam stovka, někdo jiný tam běží maraton, někdo hází kladivem, někdo oštěpem, někdo skáče do výšky. A podobně se na burze obchoduje spousta různých instrumentů. Futures, opce, akcie, dluhopisy. A zároveň můžete obchodovat různé strategie a různé časové rámce. Kouzlo je v tom, že vy si můžete vybrat, co vám nejvíce vyhovuje, co chcete obchodovat a kde máte největší pravděpodobnost, že budete vydělávat. “

V některých disciplínách podle investora drtivá většina investorů „prohraje“. „Abyste vydělali, musíte být lepší než ti ostatní, protože vyděláváte na úkor někoho jiného. Když si koupíte future a vyděláte, existuje protistrana, jehož peníze získáte. Kouzlo akcií je v tom, že nepotřebujete být lepší než někdo jiný, může vydělat v podstatě každý. A to díky kapitalizaci, která se neustále nafukuje a splaskává.“

Proč se Martin Müller na trhy dívá jako na soupeření býků s medvědy? Jak s tradingem začínal? Které obchody ho „vyškolily“? Jak akcie analyzuje? Poslechněte si celý podcast Ve vatě v přehrávači nebo v podcastových aplikacích.

  • Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
  • Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
  • V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
  • O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.
Epizoda 150Před 3 týdny 41:45

Elektrická „fabie“ za 600 tisíc. „Mohlo by to uspět,“ říká expertka

Volkswagen, BMW, to byly dříve stabilní firmy s pěknými zisky. Dnes však před sebou mají největší výzvu za řadu let. Pokud se něco zásadního nezmění, sjedou v roce 2035  z výrobních pásů po celé Evropské unii poslední vozy se spalovacím motorem. Zatím ale z přerodu těží hlavně čínské automobilky.

Staré značky, které udávaly trendy v posledních letech, budou mít co dělat, aby nezanikly, míní akciová analytička Anna Píchová  „Trh už je hází přes palubu, že skoro zaniknou, že nemají šanci obstát v konkurenci. Firmy v automobilovém sektoru jsou tak nyní skoro napříč celým sektorem značně podhodnocené.“

Přesto sama Píchová akcie tradičních automobilek aktuálně nenakupuje a jedné německé se dokonce zbavila. „Já bych si sama akcie automobilek teď nekoupila. Držela jsem akcie BMW, na jaře jsem je prodala. Výhled je takový všelijaký.“

Volkswagen je levný

Akcie bavorské automobilky BMW ale podle analytičky ještě mohou jít nahoru. „Cena akcie by měla růst, protože ty firmy jsou pořád stále velmi ziskové, generují dostatek volné hotovosti, vyplácejí dividendy akcionářům, takže se o ten zisk dělí. Některé mají poměrně štědré buybacky, kdy zpětně nakupují své akcie.“

Také akcie německé automobilky Volkswagen jsou levné. „Poslední roky okolo Volkswagenu byly docela divoké a pro akcionáře až bolestivé. Prodejům elektroaut  se nedařilo tak, jak společnost čekala. Firma neobstává před konkurencí na čínském trhu,“ shrnuje Píchová.  Zklamáním byly i dva pokusy o vstup na burzu, skrze dceřiné firmy Traton, který vyrábí nákladní auta,  a producenta luxusních vozů Porsche.

Loni ještě koncern, do něhož spadá i Škoda Auto, hospodařil dobře, tržby i provozní zisk narostly. První kvartál letoška byl ale zklamáním, čistý zisk poklesl o 21,6 % na 3,7 miliard milionů EUR. „Jsou za tím vyšší náklady, neefektivita a zákazníci kupovali spíše levnější auta, která nemají takovou marži,“ vysvětluje Píchová.

Škoda na rekordech

Škodě Auto, druhé nejprodávanější značce z koncernu VW, se naopak vede poměrně dobře. Loni dosáhla rekordních tržeb i rekordního provozního výsledku hospodaření. Vyprodukovala 900 tisíc aut. Tržby jí vyrostly o čtvrtinu na nějakých 26 miliard EUR.

Jestli se ale Škoda chytne se svými elektroauty nebo se stane „zombie firmou“, která bude produkovat jenom spalovací motory pro rozvíjející se svět, se může ukázat už brzy. V létě hodlá představit laciný elektromobil. Nový Epic má být velký asi jako Fabia, má stát 600 000 korun a na jedno nabití má ujet zhruba 400 km.

„Myslím si, že by to uspět mohlo, protože my tady v Evropě důvěřujeme stále spíše těm našim evropským značkám. Nicméně dojezdy se u čínské konkurence udávají mnohdy vyšší a ceny ještě nižší. A technologicky vymoženosti bývají u  čínských aut poměrně slušné,“ hodnotí šance chystané elektroškodovky Píchová.

Nezáleží jen na tom, jak bude úspěšná v Evropě, ale zejména v Asii, dodává:  „Když se podíváme, kolik aut se produkuje třeba v indické továrně Škodovky, tak ta čísla nejsou nijak vysoká. Zatím to vypadá, že z transformace nejvíce těží čínští výrobci aut. V evropě je třeba pokročit s vývojem, zajistit si dodávky všech potřebných komponent za rozumné ceny, což se potom odráží i na konečné cenovce toho auta a vlastně pokročit i s výstavbou  infrastruktury,“ vypočítává Anna Píchová.

Bublina kolem elektroaut splaskla

Tržní hodnota některých výrobců elektromobilů jako Rivian, Lucit, Nio a Fisker spadla v poslední době o desítky procent. „Ta bublina trošičku splaskla, trh prozřel. Jejich ocenění, které bylo přemrštěné, se vrátilo zpátky do normálu. Tyto automobilky mají hodně společného s mladými technologickýma firmami, potřebují hodně hotovosti, kterou pálí na vývoj, výrobu, marketing. Negenerují zisk, prodeje jsou stále malé,“ hodnotí Píchová.

Například Nio spadlo z maxima okolo 60 dolarů na současných zhruba 5 dolar. Podobně je na tom dokonce velká Tesla, populární mezi českými investory. „Tesla je v zisku, ale už není největší prodejce elektroaut. Předběhla ji čínská automobilka BYD,“ která se podle Píchové už dere i do Evropy.

Jako investorka tak Píchová nepreferuje ani elektromobilní sektor, volí třetí cestu.  „Mně se nejvíce, co se týče automotive,  líbí výrobci vlastně komponent a případně výrobci náhradních dílů a firmy, které opravují auta. “ Průměrný věk aut se totiž zvyšuje. Průměrné stáří vozidla v Česku je necelých 16 let. Lucembursko má naopak nejmladší vozový park v Evropě 7,5 roku,“ vyjmenovává. A stará auta budou potřebovat častější servis a náhradní díly.

Jak jsou na tom akcie dalších automobilek? A co plány Tesly na nové samořiditelné taxi? Poslechněte si celý podcast nahoře v audiopřehravači.

  • Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
  • Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
  • V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
  • O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.
Epizoda 14923. květen 2024 36:12

Sto miliard zisku není žádná divočina. Ekonom komentuje výsledky bank

Žádná divočina, glosuje ziskovost tuzemského bankovního sektoru ekonom Dominik Stroukal. Přestože loni vydělaly přes 100 miliard, v rámci EU jsou jen lehce nadprůměrné. Více své klienty „ždímají“ banky v Polsku či Maďarsku.

V první pětici největších plátců daně za loňský rok jsou hned tři banky. Loni se jim dařilo, čistý zisk všech bank a pojišťoven v tuzemsku přesáhl 104 miliard. Proti roku předtím vyrostl o dvě miliardy.

„To číslo trochu dráždí. Za jiný sektor, třeba supermarkety nebo internetové weby, souhrnné číslo nenajdeme. Najednou někde vykoukne 100 miliard, ale z jakých aktiv a z jakého vlastního kapitálu jsou banky tyto peníze schopné vytvořit, už často řečeno není.“

Některé strany vládní koalice, například Starostové a lidovci, proto zvedly téma nové sektorové daně na banky. „Jestli je to naštvání za to, že se nevybralo tolik na windfall tax, nebo snaha najít na banky nějakou páku, aby podobně jako na Slovensku začaly nakupovat víc státních nebo jiných dluhopisů, to už je otázka konspirační,“ přemýšlí ekonom Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.

Ekonomický argument pro zavedení takového zdanění hledá těžko. Zatímco po krizi let 2008 až 2009 sloužil výnos obdobných daní k sanaci zdecimovaného bankovního sektoru, dnes žádné krizi nečelíme. V Česku jsme jí ostatně v bankách nejpozději od kauzy IPB na počátku tisíciletí ani nečelili.

Podle Dominika Stroukala jsou české banky sice ziskové, ale v kontextu EU nijak nadprůměrně. „V porovnání s jinými zeměmi nebo odvětvími to není žádná velká hitparáda. Není to špatné, nestěžoval bych si, kdybych měl svoji vlastní banku. Ale jsme zhruba kolem průměru,“ říká.

Jak jsou české banky ziskové?

Zisky bank lze porovnat podle několika ukazatelů. Například podle návratnosti kapitálu (RoE, Return on Equity), tedy kolik vydělá každá vložená koruna. V českých bankách to bylo loni zhruba 12 haléřů.

„Když je návratnost vlastního kapitálu mezi 15 a 20 procenty, tak jsou to hezká čísla. My jsme na 12 procentech, průměr v EU je někde na 10 procent. Takže jsme lehce nadprůměrní, ale není to nic, co by mohlo dráždit až tak moc, že bychom si řekli, že tu není žádná konkurence a že tam potřebujeme setnout zisky nějakou speciální daní,“ míní Stroukal.

Nebo se na ziskovost lze dívat přes návratnost aktiv. Ta udává, kolik čistého zisku připadá na jednu korunu aktiv dané banky. V českém bankovním sektoru je na rozvahách bank nějakých 10 bilionů korun.

„Všichni tam máme vklady, spořáky, banky jsou obrovské. A z toho všeho udělají 100 miliard zisku, to je návratnost aktiv zhruba jedno procento. Itady jsme v mezinárodním srovnání lehce nadprůměrní, ale není to žádná divočina. Průměr byl na konci roku 2023 kolem 0,7 procenta. Ale jsou tam země, které mají nad dvě procenta,“ říká Stroukal.

Banky v Polsku a Maďarsku vydělávají ještě víc

Třetím ukazatelem je čistá úroková marže, která udává rozdíl mezi tím, kolik banky přijmou a kolik vyplatí na úrocích. „Tam jsme se dostali lehce nad průměr. Ale je to relativně nízké číslo oproti tomu, co jsou schopní udělat Poláci nebo Maďaři.My jsme někde na 1,8 procenta, zatímco Poláci a Maďaři měli ke 4,5, procenta. Dvojnásobek toho, co si u nás z těch úroků nechají banky v České republice,“ porovnává Stroukal.

Čistá úroková marže dost kolísá, v roce 2022 byla podstatně vyšší. „Otázka, jestli to, co se stalo teď, už je nový normál. Jakmile windfall tax odpadne, tak jestli se nevrátíme zpátky k nějakému vyššímu nadprůměru,“ přemýšlí Stroukal.

Sektorová daň v zahraničí: zaplatí to i klient

Zkušenosti ze zahraničí s bankovní daní ukazují, že ji nakonec zaplatí i klient. „Náklady té speciální daně se rozdělí mezi domácnosti, firmy a banky,“ parafrázuje výsledky studií Stroukal.

V Polsku zdanění sektoru ovlivnilo i stabilitu bank. „Začaly podstupovat víc rizika, začaly si ušlý zisk kompenzovat tím, že vyhledávaly rizikovější obchody, rizikovější úvěry, což samozřejmě není něco, co bychom taky chtěli,“ říká ekonom.

V Česku se podle Stroukala budou snažit banky s vládou dohodnout. Vláda by od nich mohla chtít pomoci s financováním infrastrukturních projektů od dostavby bloku jaderných elektráren přes dálnice po výstavbu vysokorychlostních tratí. Nebo by banky mohly začít nakupovat více státních dluhopisů.

„Do politiky nevidím, ale věřil bych tomu, že tam částečně je tenhle handl: „Daň být nemusí, ale pojďte se víc zapojit do toho, co se tady ve státě děje,“ míní člen Národní ekonomické rady vlády.

  • Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
  • Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
  • V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
  • O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.
Epizoda 14816. květen 2024 37:51

Daň z nemovitosti vyděsila. Měla by být mnohem vyšší, říká expert

Daň z nemovitosti vyděsila Těšíňany. Zlíňané zuří kvůli navýšení daně z nemovitosti. Obyvatelé Jihlavy jsou v šoku, daň z nemovitosti vzrostla na trojnásobek.“ Trojice novinových titulků ilustruje, že zvýšení daně z nemovitosti jitřilo na řadě míst Česka emoce.

Daň vláda od letoška zvýšila o 80 procent a některé obce si k ní ještě přisadily, leckterým majitelům tak v těchto dnech přišel do schránky výměr s násobně vyšší daní, než platili loni. Je třeba zaplatit do konce května. A zvyšování nekončí, nově se totiž daň bude zvyšovat podle inflace.

Libor Ostatek, expert na hypotéky a reality, však upozorňuje, že česká daň z nemovitosti patří k těm nejnižším v Evropě.

„Teď mi přišla daň za rodinný dům 3200 korun ročně. Já se tomu trošku směju, protože když to přepočítám na aktuální hodnotu nemovitosti v loňském roce a držím se při zemi, tak je to 0,202 promile. Roční parkování na tři hodiny parkování jednou týdně na periferii Prahy vyjde úplně stejně, směšné,“ porovnává Libor Ostatek v podcastu Ve vatě.

Daň se vypočítává jako násobek výměry nemovitosti s příslušnými sazbami. Následně se vynásobí základním koeficientem podle počtu obyvatel obce a případně i místním koeficientem, který si obce nastavují samy. Například v Jihlavě tak daň za 3+1 v paneláku z 800 korun skočila na více než 2000 korun.

Ať se daň platí podle hodnoty bytu

„Tam, kde daň vzrostla násobně, si zanadáváme. Ale jsme na hodnotách, které se neblíží ani promile z hodnoty nemovitosti,“ komentuje změny ve zdanění expert. Hodnota nemovitosti se ve výši daně neodráží, za podobně velkou polorozpadlou „barabiznu“ a luxusní vilu ve stejné lokalitě zaplatí majitelé stejně.

To je podle Libora Ostatka chyba, daň by navázal na hodnotu nemovitosti, ovšem s výjimkami třeba pro seniory či mladé ve startovních bytech. V Česku by podle něj mohla namísto promile činit jedno procento z ceny bytu či domu.

„Pokud je někdo majetnější, tak musí počítat s tím, že progrese daně z nemovitosti tam bude. Dneska tam prakticky není. Jedno procento z hodnoty nemovitosti už by bylo znatelné. Třeba ve Francii je daň asi desetkrát vyšší než u nás a tam bych se někam sunul,“ říká Ostatek.

Výraznější navýšení daně z nemovitosti by podle Ostatka mělo kompenzovat nižší zdanění příjmů. Zatímco domy a byty zatěžujeme jednou z nejnižších daní v EU, v míře zdanění práce jsme naopak rekordmani.

„Na dani z nemovitosti vybereme v České republice zhruba 0,5 procenta z celkových daňových příjmů. V Evropské unii je průměr někde mezi čtyřmi až šesti procenty,“ říká Ostatek.

Daň za prázdný a za zchátralý byt

Rozumné by podle Libora Ostatka bylo také odstupňovat zdanění prvního a dalších vlastněných bytů. „Platil bych přes 30 000 za rok v případě francouzského modelu za nemovitost pro hlavní bydlení. Nemovitost k druhému bydlení, my bychom řekli chata, tam už je daň zhruba 1,2 procenta z hodnoty nemovitosti. Ještě více je to pak u nemovitostí zakoupených na pronájem.“

Aktuálně platné zvýšení s trhem podle něj naopak vůbec nezahýbe a lidi od vlastnictví neodradí. „Pokud by se razantně zdražilo, tak se bytů do oběhu dostane víc. Je to příklad Vancouveru, který zavedl tzv. empty homes tax. Kdo byt nevyužívá ani nepronajímá, platí tři procenta z jeho hodnoty ročně,“ vysvětluje Ostatek.

V Belgii mají zase tzv. daň ze zchátrání nemovitosti. „Když dům někomu už padá na hlavu, když ho 12 měsíců registrují jako zchátralý, tak vlastníka donutí buď k renovaci anebo k tomu, aby ho v atraktivní lokalitě radši prodal, než aby platil daň,“ líčí Ostatek.

  • Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
  • Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
  • V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
  • O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.
Epizoda 1479. květen 2024 48:51

Staré fondy zmrazit, v nových se odvázat. Expert radí, jak na bohatší penzi

Ze starých penzijních fondů se Čechům nechce, i když mají výnosy blízké nule. Od ledna je možné toto spoření „zamrazit“ a začít investovat odvážněji v nových, účastnických fondech. A to aniž by střadatel přišel o státní příspěvky.

Na penzi si spoří čtyři a čtvrt milionu Čechů, většina z nich velmi opatrně. Ve starých, tzv. transformovaných fondech, kam už se deset let nedá vstoupit, si loni na důchod šetřilo celkem 2,4 milionu lidí.

Tyto fondy jim garantují, že neprodělají. Mohou skončit každý rok s výnosy přinejhorším na nule. Jenže v nich ani nevydělají, výnosy starých fondů dlouhodobě nepřekonávají ani inflaci a stát se pokouší lidi přesvědčit, aby se na stáří zajistili efektivněji.

Namotivovat má i nová možnost tzv. zamražení starého „penzijka“, která platí od ledna. Střadatel může jednou nohou se svými úsporami ve starém fondu zůstat s jistotou, že jeho konto nepůjde do minusu. Zároveň smí druhou nohou s vyšším výnosem vkročit do fondů nových neboli účastnických. Takové řešení doporučuje své generaci i důchodový expert, v současnosti předseda představenstva investičního fondu Avant Vladimír Bezděk.

„Mně bude 50 let, já jsem jeden z těch 2,4 milionu lidí, kteří jsou ve starých transformovaných fondech. V transformovaných fondech zůstanu se starým kapitálem a přestanu tam posílat nové úložky. Nové úložky začnu posílat do doplňkového penzijního spoření. Můžu být tam i tam,“ vysvětluje v podcastu Ve vatě.

Do konce loňského roku nebylo dovolené mít dvě paralelní smlouvy o důchodovém pojištění, ale nově to už možné je a tak není nutné příspěvky ze starého fondu přesouvat do nového, stačí je takzvaně zamrazit a uložená suma se dál úročí.

„Výnos si zajistím jinde“

Ač Bezděk investuje mnohem odvážněji jinde, transformované fondy používá jako konzervativní část svého portfolia. „Pro mě transformované fondy plní roli takové kotvy. A zisk nebo investiční výnos realizuju jinde. V padesáti má člověk ještě relativně dlouhou dobu – 10 až 15 let se otevřít trošku odvážnější investici.“

Nevýhodou této strategie jsou dvojí poplatky. Státní příspěvek se čerpá jen na jednu ze dvou smluv o penzijním spoření. A s novou smlouvou musí účastník samozřejmě opět splnit minimální dobu spoření.

„V novém penzijku začínáte od nuly a v momentě splnění podmínek pro čerpání máte to, co jste vydělala investicí v novém ‚penzijku‘, a zároveň to, co na vás čeká ‚zmražené‘ na staré smlouvě o penzijním připojištění,“ vysvětluje Petr Tošek z Asociace penzijních společností.

Vladimír Bezděk se přimlouvá za reformu povinnosti starých fondů skončit každý rok přinejhorším na nule, ne v minusu. „Povinnost té každoroční nezáporné nuly by měla být revidována. Mělo by být umožněno klientům si vybrat, jestli by jim náhodou nestačila garance ne každý jeden rok v průběhu jejich investičního horizontu, ale na konci té jejich investiční maturity, to znamená v těch 60 nebo 65 letech,“ říká Bezděk.

Dejte pět procent příjmů stranou a nesahejte na ně

Jak se má na penzi chystat pětadvacátník? Podle Vladimíra Bezděka by si měl odkládat již od první výplaty. „Silně bych doporučoval, pokud to jenom trošku jde, vybudovat si návyk – stejně jako si čistíme zuby – a z každého pravidelného příjmu dát aspoň pět procent stranou, nespotřebovat je. A na dlouhodobé úspory 40 let nesahat.“

Zároveň je podle Bezděka klíčové začít co nejdříve vlastní bydlení. „Začít postupně pracovat na vlastním bydlení, protože budu-li bydlet ve vlastním, tak to znamená, že v penzi nemusím nikomu platit nájem a znamená to poměrně významnou úsporu,“ říká Bezděk.

Dobrou záchrannou sítí je podle Vladimíra Bezděka i rodina. „Může to být kontroverzní, ale rodina dává smysl i ekonomicky. Investice, které do dětí vložíme, finanční i nefinanční, se nám jednou bohatě vrátí.“

Vladimír Bezděk byl hostem podcastu Ve vatě spolu se stálou expertkou pořadu, ekonomkou Janou Matesovou. Tématem byla schvalovaná důchodová reforma. Jak dopadne na jednotlivé generace? A jak se na důchod zařídit po vlastní ose? Poslouchejte podcast nahoře v článku.

  • Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
  • Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
  • V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
  • O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.
Epizoda 1462. květen 2024 37:19

Zlato, nebo akcie. Ekonom vysvětluje, na čem se dá zbohatnout

Loni přibylo do sejfů centrálních bank po celém světě v součtu přes tisíc tun zlata. Mezi rekordmany byla i Česká národní banka. Ve třetím kvartále loňského roku byla dokonce pátým největším kupcem zlata mezi centrálními bankami na světě. Aktuálně drží 31 tun zlata.

Guvernér Aleš Michl se zavázal, že by chtěl mít do pěti let v trezorech ČNB dokonce 100 tun zlata, což by bylo nejvíc v historii. „Náš guvernér chce diverzifikovat, nemá úplně za cíl zisk. Centrální banka se tím snaží zvýšit kredibilitu té instituce. Jakkoliv to neznamená, že naše peníze jsou kryté zlatem, že si tam člověk pro to zlato může dojít,“ vysvětluje motiv české „zlaté horečky“ ekonom Dominik Stroukal.

„V objemu je to jenom pár procent, těch 31 tun zlata, co tam dneska máme, není zas tak velká položka oproti těm skoro čtyřem bilionům korun, co jsme tam měli zejména v eurech nakoupených po devizových intervencích, po kurzovém závazku.“

Dlouhodobě mají největší zlaté rezervy samozřejmě Spojené státy, nějakých 8100 tun, následují Německo, Itálie, Francie a Rusko.

Češi a zlato: Každý desátý má doma zlaťák

Zlatá horečka zasáhla i drobné střadatele a retailové investory, ačkoli je jejich podíl na obchodovaných objemech malý. Zhruba každý šestý Čech proto podle průzkumu agentury STEM/MARK pro Českou mincovnu investoval do zlata a každý desátý má doma zlatou minci nebo cihličku. „My jsme, co se investic týče, konzervativní, vidíme to na vztahu Čechů k nemovitostem. Co je doma, to se počítá. Navíc se tady i rozjel byznys se zlatem,“ hledá důvody Stroukal.

Kvůli diverzifikaci patří zlato i do běžného portfolia, maximálně by ale mělo tvořit do 10 procent. „Když na to lidé mají, proč ne. Každý máme jiný příběh, jiný vztah k riziku a dává nám smysl něco jiného. Já rád udělám radost dceři nebo manželce zlatým šperkem. Ale vím, že to nepotřebuju proměnit na hotovost okamžitě. Spíš svůj zlatý poklad přesouvám na další generaci,“ upozorňuje Stroukal na to, že zlato nelze prodat stejně snadno jako třeba akcie.

Zlato je tradičně považované za uchovatele hodnoty, zároveň je volatilní a jeho cena citlivě reaguje na veškeré mezinárodní krize. Aktuálně opět osciluje kolem historického maxima. Jedna trojská unce (31,3 g zlata) se obchoduje za 2300 dolarů, tedy zhruba 54 000 korun. Ještě před deseti lety stála 1300 dolarů.

Cena může jít ještě výš, míní ekonom z Metropolitní univerzity Praha Stroukal. „Protože Putin, protože Hamás, protože to vypadá na vysoké úrokové sazby po delší dobu, protože v Americe může vyhrát volby Trump. Divokých věcí, které se dějí kolem nás, je celá řada.“

A právě v časech vysokých rizik se lidé ke zlatu tradičně uchylují. Jako pojistka podle Stroukala funguje dobře. „Já jsem relativně fanoušek zlata. Chápu ho ale spíš jako pojištění nebo spoření než jako investici. Nečekám od toho to, co od akcií,“ říká ekonom.

„Zlato je kolektivní deziluze“

Kov totiž nevyrábí žádnou přidanou hodnotu jako firmy, jejichž akcie si můžeme koupit. „Nemá výnos, nemá nájem, nemá úrok, nemá dividendy. Ale pokud je po něčem poptávka a nabídka není nekonečná, tak to hodnotu má. Velká část vzniká tím, že si myslíme, že to ostatní taky hodnotí jako vzácné. Je to taková kolektivní deziluze. Stejně jako u umění, bitcoinu,“ míní Stroukal.

Americký ekonom Jeremy Siegel porovnával výkonnost jednotlivých tříd aktiv na americkém trhu v období 1802 až 2006. „O parník“ vyhrály akcie. Zlato skončilo jako druhé nejméně výnosné aktivum hned za hotovostí. Roční zhodnocení činilo v průměru pouhých 0,33 procenta.

Dokázalo sice porazit inflaci, ale jeho hodnota se za 204 let (po očištění od inflace) zvýšila jen dvojnásobně. Naproti tomu akcie se svou reálnou výnosností 6,8 procenta za rok dokázaly svou hodnotu zdvojnásobit v průměru zhruba každých 10 let.

„Kdybychom se na to podívali po opuštění zlatého standardu, po Nixonově šoku v roce 1971, tak by to vycházelo výrazně líp. Ale je pravda, že na dlouhých časových řadách zlato výnos nemá. Krátké bondy nebo nemovitosti taky nic moc v dlouhé řadě neudělají, ale v kratším horizontu to vychází docela dobře,“ míní Stroukal.

  • Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
  • Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
  • V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
  • O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.
Epizoda 14525. duben 2024 28:38

Mýtus o zlých zbrojařích padl. Jejich akcie raketově rostly

Zbrojní firmy ani před válkou na Ukrajině nestrádaly. Ale Putinova agrese zvýšila zisky některých z nich několikanásobně. Akcie vyrostly o desítky až stovky procent. Budou zajímavé i dál, předpovídá analytička Anna Píchová.

Nejvíc na boomu zbrojení vydělal ten, kdo do titulů zbrojařských firem investoval před válkou. Kdo upřednostnil evropské firmy před těmi americkými, udělal ještě lépe.

„Od konce roku 2021 třeba německý Rheinmetall posílil skoro o 500 procent, britské BAE Systems o nějakých 130 procent, Thales o 110 procent. Menší zisky měly americké firmy, kdy Lockheed Martin posílil o nějakých 30 procent, RTX o 18 a General Dynamics o 38 procent. Oproti tomu takový Boeing se zase o 16 procent propadl,“ vypočítává akciová analytička Anna Píchová v podcastu Ve vatě.

Ve srovnání s průměrem obou trhů vykázali zbrojaři na obou kontinentech vysoce nadprůměrné výsledky. „Americký index S&P 500 za tu dobu od konce roku 2021 do současnosti přidal něco málo přes čtyři procenta a evropský Euro Stoxx 600 potom necelá dvě procenta. Zbrojařům se dařilo mnohonásobně více než celému trhu,“ porovnává Píchová.

Evropa je perspektivnější než Amerika

Evropské firmy mají podle Anny Píchové lepší potenciál než mnohé americké renomovaných jmen. Evropa dohání nedostatečné investice do obrany z minulých let, vysvětluje analytička.

„Mně se více líbí ty evropské firmy oproti americkým. Evropa dohání dluh, který si vytvořila, když šlo dříve zbrojení stranou. Hodně evropských zemí neplnilo ani závazek NATO dávat dvě procenta  HDP na zbrojení.“

Akcie zbrojních firem jsou někdy spolu s akciemi producentů cigaret, alkoholu či benzinu řazeny mezi tzv. akcie hříchu. Konflikt ale náhled na tento sektor dost proměnil. „Já bych se nebránila zařadit zbrojařské firmy do portfolia, nicméně rozumím tomu, že někteří lidi mají s určitým oborem, s určitými firmami a trhy problém,“ míní analytička Píchová.  

Podle Píchové není pozdě „naskočit“ do akcií ze sektoru „defense“ ani teď, i když jsou aktuálně dražší. „U některých firem může být zajímavé do nich investovat i teď nebo si případně si počkat na nějakou drobnější korekci, ale je dobré  mít ty firmy v hledáčku pořád.“  

Zajímavé tituly lze najít i mezi méně známými značkami. „Třeba norská firma Kongsberg Gruppen dodává jak obranné systémy a munici, tak mají i druhou divizi, která se zase zabývá ropou,“ vybírá Píchová.

Zbrojaři rostou solidně i bez války

V roce 2022 se celosvětově vojenský výdaje zvýšily o 3,7 procenta, dosáhly rekordní výše dvou bilionů eur. Politická vůle umí být velmi vrtkavá, takže je otázkou, zda bude svět nadále zbrojit v podobném tempu, podle Anny Píchové přesto zbrojařské firmy dál porostou. 

„Nečekala bych, že by zakázky dramaticky spadly. Jejich růst je postupný,  mají uzavřené dlouhodobé smlouvy. Nicméně nejde čekat, že tak velký skok jako firmy udělaly na tržbách se začátkem ruské agrese se bude opakovat, pokud nenastane nějaká podobná válka. Růsty  se vrátí  do běžných čísel, v průměru o  pět až 10 procent ročně,“ má za to analytička.

Taky některým českým zbrojařským firmám válka na Ukrajině byznysově pomohla. Na pražské burze jsou už přes tři roky ke koupi akcie Colt CZ. Český výrobce palných zbraní aktuálně stojí před důležitou akvizicí producenta střeliva Sellier & Bellot

„Akciím Coltu hodně pomohla ruská agrese a smlouva s českou armádou na dodávku zbraní. Od roku 2021 až do konce loňského roku jejich tržby vzrostly o 40 procent z nějakých necelých 11 miliard na necelých 15 miliard. Většina z toho byl ten skok v roce 2022, zatímco v loňském roce 2023 byl růst výnosů o necelá dvě procenta,“ všímá si Píchová v podcastu Ve vatě. 

Jak do zbrojařských společností investovat prostřednictví ETF? Čeho si u těchto výrobců jako investor všímat především? Poslechněte si celou epizodu podcastu Ve vatě.

  • Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
  • Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.
  • V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.
  • O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.