V pražském Klementinu zavedl vedle pozorování hvězd také zaznamenávání stavu počasí první ředitel tamní hvězdárny Josef Stepling v polovině 18. století. Bylo to kvůli využití v zemědělství.

Pochod Praha–Prčice je nejznámějším organizovaným turistickým a dálkovým pochodem v Česku. Jeho historie sahá do roku 1966.

Relikviář svatého Maura na zámku v Bečově nad Teplou je výjimečnou zlatnickou památkou v Česku. Dá se říci, že je jedním z našich největších pokladů, o kterém dlouhou dobu neměla veřejnost ponětí. Po korunovačních klenotech jde o druhou nejvýznamnější památku tohoto druhu.

Na úpatí Hostýnsko-vsetínské vrchoviny najdeme Rajnochovice s jejich unikátní lesní úzkorozchodnou železnicí. Vedla původně po úbočích svahu od parní pily až do revíru nad Podhradní Lhotu.

Česká Sibiř je jméno pro území na rozhraní jižních a středních Čech mezi Voticemi, Sedlcem-Prčicí a Táborem. Některé vrcholy se dostávají až k výšce 700 metrů. Své pojmenování získala proto, že tamní kus přírody je opravdu studený. Na vině jsou delší a tužší zimy než jinde ve vnitrozemí.

Socha Hořického trpaslíka je údajně největší sochou zahradního trpaslíka na světě. Jde o nejvyšší sochu v Česku. Sesadila z trůnu dosud kralujícího devítimetrového Jana Žižku na pražském Vítkově.

Obří sud v Mikulově je svého druhu největším vinným sudem v Česku a zároveň ve střední Evropě. Najdete ho ve sklepní místnosti tamního zámku.

Hromnické jezírko není velké, ale na svou velikost poměrně hluboké a zajímavé především svou historií. Najdete ho nedaleko obce Třemošná na Plzeňsku a je ukryté 60 metrů pod okolním terénem.

Kamenný most v Písku byl postaven v gotickém slohu ještě před koncem 13. století na takzvané Zlaté solné stezce. Sochařskou výzdobu získal až v době barokní a nejstarší skulpturou je svatý Jan Nepomucký z doby kolem roku 1720.

Vřídlo neboli první karlovarský minerální pramen vyvěrá na pravém břehu říčky Teplá přímo v lázeňském centru Karlových Varů. O existenci termálních pramenů na dnešním Karlovarsku, podle některých historických dokladů, věděli už staří Keltové a Římané. Předkové je brali jako důkaz boží moci.