Někdy hrdinství nevypadá jako slavné vítězství. Někdy vypadá jako poslední pokus zůstat tam, kde člověk konečně začal někam patřit.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE
Napětí na stanici Jitřenka vrcholí. To, co začalo jako série technických komplikací, podivných reakcí a nepříliš vítané přítomnosti jednoho údržbáře s přehnaným egem, se mění v situaci, kde už nestačí improvizace, štěstí ani známé Řepovo přesvědčení, že všechno dobře dopadne hlavně proto, že je u toho on.

Tentokrát jde o víc.

Svatopluk Řepa se dostává do chvíle, kdy musí přestat hrát hrdinu a na okamžik jím skutečně být. Jenže vesmír, čas a věci, kterým nikdo pořádně nerozumí, mají vlastní názor na to, co si člověk zaslouží po dobře odvedené práci.

A tak se z boje o přežití stává i něco horšího. Boj o to zůstat. Boj o to nepřijít znovu o jediné místo, kde ho lidé konečně nezačali brát jen jako omyl v montérkách.

Finále první série příběhů Svatopluka Řepy přináší největší krizi, největší cenu i okamžik, kdy je nejvíc cítit, že i ten nejabsurdnější hrdina může být nakonec jen člověk, který se fakt snažil zůstat.

Když si s vámi neví rady technici, bezpečnost ani vlastní stanice, znamená to obvykle problém. U Svatopluka Řepy je to spíš další pracovní den.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE
Na stanici Jitřenka už začíná být i těm nejtrpělivějším lidem jasné, že se Svatoplukem Řepou není něco úplně standardního. Ne snad v osobnostním smyslu. Tam je problém zřejmý od začátku. Horší je, že se kolem něj začínají dít věci, které nedávají smysl ani technicky, ani bezpečnostně, ani lidsky.

Komise ho nedokáže zařadit. Systémy mu nevěří. Bezpečnost ho sleduje. A Řepa je o to pevněji přesvědčený, že jde jen o klasický případ nepochopeného hrdiny, jehož velikost okolí zatím nestihlo administrativně zpracovat.

Jenže pak přijde krize v doku sedm. Malá loď Sojka, servisní rameno, technický průlez a rozhodnutí, které už nepůjde okecat ani zapít kávou. Poprvé se ukáže, že největší problém možná není to, co se kolem Řepy děje.

Možná je problém to, co se děje v něm.

A možná právě proto je tak neklasifikovatelný.

Některé poruchy se dají opravit nářadím. Jiné vyžadují bezpečnostní dohled, pevné nervy a výraznou toleranci k lidem, jako je Svatopluk Řepa.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE
Na stanici Jitřenka se Řepa pokouší obstát nejen proti technickým problémům, ale i proti vlastní potřebě vypadat jako muž, který má všechno pod kontrolou.

Což je obtížné. Zejména ve chvíli, kdy technika selhává, bezpečnostní oddělení ho sleduje s výrazem člověka, který už má připravené pouta i formulář, a Řepa se rozhodne, že krize je ideální okamžik působit statečně, schopně a možná i trochu okouzlujícím způsobem.

Jenže mezi opravou stanice, dohledem Kláry, vlastním egem a zvláštními reakcemi, které kolem Řepy začínají být čím dál méně náhodné, se pomalu ukazuje, že problém nemusí být jen v poškozeném systému.

Někdy je porucha technická.

Někdy osobní.

A někdy má špinavou kombinézu, hrnek od kávy a pocit, že právě zachraňuje galaxii.

Každá loď potřebuje pilota. Tahle bohužel dostala Svatopluka Řepu.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE
Svatopluk Řepa má mnoho vlastností, které se dají v krizové situaci považovat za užitečné. Je vytrvalý. Je odolný. Je přesvědčený, že všechno nějak dopadne. A hlavně je schopen věřit si i ve chvíli, kdy by zdravý rozum raději opustil místnost.

Tentokrát se dostane na palubu staré nákladní lodi. Problém není v tom, že by loď byla špatná. Problém je v tom, že loď má ovládání, fyzikální zákony mají své požadavky a Řepa má názor.

Když se situace zhorší, začne se ukazovat rozdíl mezi statečností a pilotáží. Jedno z toho Řepa má. Druhé si právě vymýšlí za letu.

A vesmír, jak známo, nemá rád lidi, kteří si pletou knipl s osobnostním testem.

Když na odlehlé kolonii začne selhávat vzduch, obvykle potřebujete technika. V krajním případě improvizátora. V nejhorším případě Svatopluka Řepu s hrnkem kávy.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE
Po událostech, které by jiného člověka přiměly k dlouhé dovolené a tichému přehodnocení života, se Svatopluk Řepa ocitá na lidské výspě, kde se věci kazí rychleji než nálada provozního personálu.

Kolonie má problémy s technikou, se zásobami a s tím, že vesmír obecně odmítá podporovat lidské sny bez pravidelné údržby. Řepa přichází jako muž, který neví přesně, co dělá, ale dělá to s takovou jistotou, že okolí na chvíli zapomene panikařit.

Jenže životní podpora není místo pro hrdinské pózy. Každý špatný zásah může znamenat méně vzduchu, více mrazu a velmi krátkou budoucnost pro lidi, kteří si jen chtěli postavit nový domov daleko od všeho.

A právě tam se ukáže, že Svatopluk Řepa možná není dobrý technik.

Ale někdy je dost tvrdohlavý na to, aby problém přežil déle než všichni ostatní.

Ne každý hrdina vznikne v bitvě. Někteří vzniknou v laboratoři, kde neměli být sami, s kávou, kterou tam rozhodně neměli mít.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE
Svatopluk Řepa celý život toužil být hrdinou. Měl k tomu odhodlání, sebevědomí a nebezpečně pružnou představu o vlastní výjimečnosti. Bohužel mu chyběla jedna drobnost. Schopnost projít zkouškami, které by mu dovolily stát se čímkoli opravdu důležitým.

A pak přišla nehoda.

V jedné výzkumné laboratoři, během jedné rutinní služby, se Řepa ocitne u technologie, která neměla reagovat na kávu, lidské ego ani špatné rozhodování. Jenže vesmír má někdy zvláštní smysl pro humor. A když si vybere hrdinu, zjevně nekouká do osobního spisu.

Toto je začátek příběhu muže, který se jednoho dne rozhodl, že je hrdinou úplně celé galaxie.

A galaxie se k tomu bohužel nestihla vyjádřit.

Co když můžete během pár minut cestovat mezi hvězdami, ale celý život nedokážete najít jediné místo, kterému říkáte domov?

🚀 O ČEM TO JE

V roce šest tisíc dvě stě čtyřicet jedna je galaxie propojená, stará a plná světů, kde lidé, Sorané, Mloci i další druhy žijí dávno vedle sebe. Cestování mezi planetami je rutina. Archivy znají téměř všechno. A přesto se jedno staré slovo ztratilo v legendách, turistických simulacích a poškozených záznamech.

Země.

Matěj Arian je poutník a zpěvák, který tvrdí, že si pravou Zemi pamatuje. Ne jako muzeum. Ne jako rekonstrukci. Ne jako certifikovaný biotop pro návštěvníky. Pamatuje si déšť, kamennou cestu, město v dálce a jméno Aira.

Spolu s mladým Radimem putuje přes falešné Země, archivy, kulturní svět Olanaj a nakonec až ke Kolonii Zahrada na planetě Komenský sedm. Tam zjistí, že Aira možná nikdy nebyla planeta. Možná byla něco mnohem osobnějšího. A mnohem nebezpečnějšího.

Měli jen cvičit. Jenže válka se neptá, jestli máte hotový výcvikový plán, schválené protokoly a loď, která je vůbec vhodná k boji.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE

Píše se rok dva tisíce čtyři sta šedesát osm. Galaktická aliance čelí prvním útokům Hegemonického kolektivu – strojové mysli, která neútočí ze vzteku, ale z chladné, přesné a velmi nepříjemné logiky.

U stanice Tichý Práh právě probíhá rutinní mezidruhový výcvik. Starší česká loď ČASLAV má učit kadety, jak přežít simulovanou bitvu. Má cvičnou munici, výcvikové systémy, gravitační bóje a tolik servisních poznámek, že by z nich technická komise dostala náběh na osobní krizi.

Pak dorazí skutečná válka.

Profesionální obrana selhává, civilní evakuační doky zůstávají otevřené a ČASLAV je jediná loď, která stojí mezi stanicí a strojovým rojem. Není to bitevní křižník. Není slavná. A podle všech rozumných pravidel by se měla stáhnout.

Jenže na palubě jsou kadeti, instruktorka s velmi nízkou tolerancí k umírání podle předpisu, soranský hodnotitel bezpečnosti, vrtanská analytička, rumanský zásahový kadet a český technik, kterému se nikdy nemělo ukazovat nic označeného slovy „používat pouze v řízeném prostředí“.

Co se stane, když loď, která měla při veřejném testu otevřít novou éru lidstva, nezničí výbuch, ale něco mnohem horšího? Když nezmizí jen z radaru, ale z prostoru, který ještě někdo dokáže pojmenovat?

Co se stane, když se rozhodnete ukrást ty nejhlubší sny spících pasažérů, abyste z nich udělali lacinou zábavu pro masy a hráli si na umělce? Zjistíte, že lodní umělá inteligence nemá smysl pro dramaturgii, ale má naprosto dokonalý smysl pro spravedlnost.