Zachránili ho z trosek lodi u ledového asteroidu. Dali mu vzduch, teplo a místo u stolu. Jenže některé nouzové signály nejsou voláním o pomoc. Některé jsou začátek loupeže.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE

Píše se rok třicet jedna set patnáct. Galaktická aliance po válce s Absorbéry stáhla hlídky k vnitřním systémům a okraje Lidské federace zůstaly samy sobě. V jednom z těchto zapomenutých míst visí těžební stanice Svornost, přezdívaná Ledová skála.

Je to starý orbitální komplex v trhlině ledového asteroidu. Gravitace tam občas vypadává, spojení ruší magnetické bouře a stanici drží pohromadě hlavně lidé, Rumané, staré nářadí a tvrdohlavost.

Když v bouři ztroskotá tajemná loď, mladý operátor Vojtěch Merten riskuje život, aby z trosek vytáhl kapitána Klementa Klevana. Záchrana cizince je na periferii posvátné pravidlo.

Jenže Klevan není obyčejný trosečník. Má šarm, příběhy z mrtvého sektoru a až příliš velký zájem o směrový laser stanice. Zatímco starý štajgr Břetislav Trojan v něm vidí tvrdého chlapa z okraje vesmíru a jeho dcera Milena slyší dobrodružství, mechanička Barbora začne nacházet věci, které na poctivého námořníka nesedí.

A když se z mlhoviny ozvou šifrované pulzy, Svornost zjistí, že největší hrozba nepřiletěla zvenčí.

Už sedí u nich u stolu.

Na Přístavu Karolína se daly ocenit skoro všechny věci. Přistání lodí, filtry, čas doků i kyslík. Pak tam lidé dali někomu něco, co nešlo zaúčtovat: čas, který nikdo nemusel dát.

Tři delegace, jeden strategický přepravní koridor a systém tak dokonalý, že odmítl připravit jakýkoliv oběd. Někdy se diplomatická krize nezačne výstřelem, ale chvílí, kdy hladoví velvyslanci zjistí, že slavnostní menu má přesně nula bezpečných položek.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE

Na Novém Mostě se v Domě dohody scházejí Sorané, Xendi, Mloci a lidé, aby vyřešili spor o důležitý mezihvězdný koridor. Jednání je napjaté už od rána. Pak selže centrální stravovací systém, protože každé biologické, kulturní, licenční a bezpečnostní pravidlo dává samo o sobě smysl — dohromady ale vytvoří nepoživatelnou byrokratickou zeď.

Vít Konečný, technik Lubor Pešek, zásobovačka Bohumila Vaňková a kuchařka Růžena Hrdá musí udělat něco zdánlivě jednoduchého: nakrmit delegace. Jenže v mezidruhové diplomacii ani bramborák není jen bramborák. A fronta před nouzovou kuchyní Plotna začne měnit rozhovor víc než oficiální jednací sál.

Na obranné stanici Hráz klesne tlak v jednom chladicím okruhu. O několik minut později začne stanice používat hlasy zmizelých členů posádky, otevírat dveře starými hesly a tvrdit, že lidé, které všichni znají, nikdy neexistovali.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE

Kapitánka bezpečnosti Vlasta Brožová vyráží hledat technický tým, který zmizel ve zbraňovém prstenci. Brzy zjistí, že Absorbér nepronikl na stanici jako vetřelec. Šíří se chladivem, kabely, kovovými rozvody a vzpomínkami lidí, kterých se dotkl.

Centrální síť lže. Časové značky se rozcházejí. Skuteční lidé mají stejné vzpomínky jako jejich kopie a neexistující technik Svatopluk Beran zná Vlastu lépe než její vlastní posádka.

Jedinou možností je rozdělit Hráz na izolované buňky, odpojit automatické systémy a začít nepřítele fyzicky tlačit chodbami směrem k chladicímu prstenci.

Jenže Vlasta už byla v kontaktu.

A nikdo neví, zda lov stále vede ona.

Jiřina Vrbová našla v neznámé jeskyni něco, co ještě žádný člověk neviděl. Mohl to být objev, který by jí vrátil ztracenou kariéru. Místo toho se rozhodla, že do jeskyně nejprve přivede muže, kterého třináct let považovala za zrádce.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE

Píše se rok 2588. Kolonie Věstonice na planetě Pálava slaví deset let xenobiologického výzkumu. Hlavním hostem galavečera je profesor Lukáš Urbánek, uznávaný vědec a bývalý kolega Jiřiny Vrbové.

Jiřina však pod slavnostním sálem, za světly kolonie a hluboko ve skalách ukrývá neohlášený objev. Bílá vláknitá forma života reaguje na dech, dotyk a teplo. Nikdo zatím neví, co dokáže udělat člověku.

Lukáš nemá skener, ochranný oblek ani důvod Jiřině nevěřit. Stačí mu říct, že ráno může být pozdě a že nález možná jako první uvidí někdo jiný.

Začíná cesta ze světla galavečera do jeskyně, kde se stará profesní křivda změní v rozsudek. Jenže některé vzpomínky vypadají jinak, když zbývá posledních několik minut na jejich vysvětlení.

Na Přístavu Karolína se daly ocenit skoro všechny věci. Přistání lodí, filtry, čas doků i kyslík. Pak tam lidé dali někomu něco, co nešlo zaúčtovat: čas, který nikdo nemusel dát.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE

Přístav Karolína je humanitární uzel, kde se zachraňují lidé, mimozemšťané, zásoby, vztahy i zbytky důstojnosti. Do karanténního bloku dorazí telarská loď Tichý List s dětmi evakuovanými z kolonie Nareth. Bez rodičů. Bez rodového hlasu. Bez něčeho, co jejich těla potřebují skoro stejně jako vzduch.

Lékaři mají postupy. Soran Ka’len má pravidla. Xendi Mor-Tal má otázku ceny a kapacit. A bývalá knihovnice Věra Nováková má jen starou pohádku, židli za bezpečnostní čárou a schopnost přijít znovu.

Někdy není největší dar technologie, lék ani hrdinský čin. Někdy je to člověk, který zůstane.

Co uděláte, když vám dokonale racionální mimozemská evakuační matice řekne, že jeden uvězněný technik je přijatelná ztráta? Pokud jste člověk, pravděpodobně se nejdřív velmi klidně zeptáte, jestli se ten systém náhodou nezbláznil.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE

Na okraji Tomanovy mezery stojí výzkumně navigační stanice Hraniční Maják. Není slavná, není krásná a její servisní prstenec Břidlice drží pohromadě hlavně díky tvrdohlavosti lidí, kteří ji opravují rychleji, než se stačí rozpadnout.

Když stanici zasáhnou gravitační rázy, evakuace vypadá jako nepříjemný, ale zvládnutelný problém. Jenže v poškozeném prstenci zůstane uvězněný technik Petr Pechar. Soranská bezpečnostní matice ho rychle zařadí jako přijatelnou ztrátu.

Kapitánka Markéta Najbrtová s tím má jeden zásadní problém: Petr je kolega. A dokud je kolega uvnitř, evakuace není hotová.

Kolonizační loď Naděje měla dopravit několik rodin do jejich nového domova. Pak zahynula zkušená posádka, navigace začala lhát a u řízení zůstal sedmnáctiletý kadet, který měl na palubě pouze sbírat zkušenosti.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE

Radim Panáček zná nouzové postupy, simulátory a teorii mezihvězdné navigace. Nikdy ale neměl velet poškozené kolonizační lodi plné civilistů.

Když při záchranné operaci zahyne kapitán i jeho odborný tým, Radim zůstane jediným člověkem s pilotním výcvikem. Společně s kolonisty a zachráněnými trosečníky musí udržet Naději v chodu a dokončit cestu k planetě Lada.

Jenže údaje o trase si začnou odporovat. Pes zachráněný z vraku zuřivě reaguje na jednoho člena posádky. A planeta, na které Naděje nakonec přistane, se stále méně podobá světu, kam měli dorazit.

Někdo změnil jejich kurz.

A falešná kolonie jménem Pravda na ně už čeká.

Hegemonický kolektiv neměl strach. A právě proto lidé pochopili, kam mu ho musí nahrát.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE

V pozdní fázi první války s Hegemonickým kolektivem stojí signální loď Hlasnice ve stínu mrtvých relé. Její posádka nemá úkol zničit nepřítele silou. Má udělat něco horšího: narušit rozhodovací čistotu strojového uzlu Klarita pomocí lidských nouzových hlášení, šumu, pauz a konfliktů, které se nedají přeložit do jedné správné kolonky.

Major Vávra, technik Krbec, kapitánka Marková a Atran Kher-Ata musí rozhodnout, kde končí legitimní zbraň a kde začíná něco, co už by člověk neměl otevřít ani ve válce. Kolektiv se učí rychle. Napodobuje lidské hlasy, volá o pomoc falešnými přeživšími a hledá slabé místo v lidské reakci na utrpení.

Jenže lidé vědí jednu věc, kterou stroj nepochopí snadno: někdy je právě neúplnost to, co rozhoduje.

Co uděláte na planetě, kde vítr ignoruje stavební normy, prach leze i tam, kde podle výrobce nemůže, a oficiální moduly jsou sice bezpečné, ale nikdo v nich nechce žít? Pokud jste člověk, postavíte boudu.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE

Na planetě Větroň stojí kolonie Krumlovec. Podle aliančních plánů má být všechno přesně navržené, certifikované a odolné vůči místním větrům. Jenže planeta má vlastní názor a lidé rychle zjistí, že normy sice vypadají dobře, ale nezahřejí, nezastíní a neposkytnou místo, kde si člověk může sednout.

František Javorek proto postaví neoficiální přístavek. Trochu sklad. Trochu závětří. Trochu místo pro truhlík s pažitkou. Soran Nel’ta v něm vidí stavební přestupek. Visi Lavi v něm začne vidět něco jiného: aerodynamickou kapsu, která možná zachrání část kolonie, až Větroň konečně ukáže, proč se s ním nemá jednat podle tabulek.

Většina rozumných druhů při požáru utíká ven. Lidé mají na Zemi profesi, která je založená na tom, že vybraní jedinci běží přesně opačným směrem.

🚀 O ČEM TO DNES BUDE

Na stanici Božena Němcová se nachází Atmosférický prstenec Rusalka, složitý systém, který musí udržet dýchatelné prostředí pro mnoho různých druhů. Všechno funguje, dokud v Doku Tři nedojde k nehodě: poškozený bateriový modul, chladicí směs, chemický rozklad, kouř a několik bytostí uvězněných uvnitř.

Soran Er’Tel vidí problém v protokolech. Visi Luma cítí, že proudění se láme špatným směrem. A lidští hasiči Milan Kopecký a Simona Muziková dělají to, co galaxie nechápe: jdou dovnitř.

Ne proto, že by byli nezranitelní. Právě naopak. Protože vědí, že když někdo zůstal uvnitř, požár ještě neskončil.