Lidé sbírají leccos. Například Jiří Maria Sieber, zakladatel Sudetského muzea, má kromě mnoha dalších předmětů zhruba 140 klystýrů. Toto číslo činí jeho sbírku největší známou na světě.

Kandidátů na vynálezce křížovky je hned několik. Nejčastěji se uvádí Arthur Wynne. Jeho první křížovku uveřejnily 21. prosince 1913 newyorské noviny. Ovšem světové prvenství po právu patří bystré dámě z Prahy-Modřan.

Když se v roce 1914 plánovala v Českém ráji silnice z Vyskeře do Libošovic, stál projektantům v cestě kus skály. Kamenný výběžek nazývaný Mnich jim však bylo líto zbourat, a tak se plán upravil a dělníci ve skále prorazili otvor – miniaturní tunel.

V místě severního pólu není pevnina, ale pouze zamrzlé moře. Za prvního Čecha, který se nad ním ocitl, můžeme považovat Františka Běhounka, který 24. května 1928 přeletěl přes Severní pól ve vzducholodi jako člen posádky italské expedice generála Umberta Nobileho. Kdo četl Běhounkovu knížku Trosečníci polárního moře, ví, že výprava nedopadla dobře – Vzducholoď se zřítila a přežilo pouze devět polárníků.

Když spatříte kytaru vyrobenou Tomášem Kordou z Vrchlabí, nebude na první pohled nijak nápadná. Ani když hrábnete do strun jeho vlastnoručně vyrobeného nástroje, nic moc zvláštního pozorovat nebudete.

První telefonní hovor na našem území se uskutečnil 10. dubna 1881. Volající byli od sebe vzdáleni dva a půl kilometru. Co si tehdy řekli, nevíme. Ale víme, že jeden z nich se nacházel ve správní budově uhelného Dolu Hartmann v Ledvicích a druhý na nedalekém nádraží v Duchcově.

Na řece Vltavě, nedaleko zámku Orlík, býval ve vesničce Žďákov mnoho staletí přívoz. Odedávna tudy vedla důležitá silnice spojující města Tábor a Březnice. S výstavbou Orlické přehrady však vesnice i přívoz vzaly za své a bylo nutné zatopené údolí překonat jinak.

Pravidelné rozhlasové vysílání začalo na našem území v roce 1923. A jen o deset let mladší je nejdéle používaná rozhlasová znělka u nás. Ta provázela vysílání tehdejší stanice Praha 1 a v současnosti ji můžeme slyšet na vlnách Dvojky.

Známé je české úsloví o člověku, který si nechá všechno líbit, říká, že bys o něj mohl klacky lámat anebo na něm dříví štípat. Je to myšleno obrazně. Jenže takový člověk opravdu existuje.