V dávných časech, kdy ještě lidé neznali mobily a sítě, žil byl jeden chudý, avšak dobrosrdečný sedlák jménem Honza.

A bylo jaro. Všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci – ale ti se něco nacvrčeli!

V dávných časech, kdy ještě království plála jiskra magie a tajemství, žil v zemi zvané Čechy mladý princ jménem Matěj.

Byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jenom musel tatínek kmotříčkovi slíbit, že se k nim přijde s maminkou a s Broučkem ještě jednou podívat, a to hned zejtra, dřív než udeří zima.

Bylo jednou jedno království, kde panovala moudrost a těšilo se radosti po celé zemi. V tom království žila krásná dívka jménem Sněhurka, která milovala svůj tablet, ačkoliv ji rodiče varovali, aby nezapomínala na skutečný svět kolem sebe.

Slunko bylo u samého západu a svatojanští broučci vstávali. Maminka už byla v kuchyni a vařila snídani.

Za dávných časů, v malé vesničce pod Vysokým vrchem, žil zvídavý chlapec jménem Filip. Filip ze všeho nejraději pozoroval svět kolem sebe.

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami stálo malé království jménem Sluneční údolí.

Za dávných časů, v království, jež leželo vysoko na kopci, žil král, jenž rád trávil dny v zábavách a radovánek.

Kdysi dávno, v jedné malé zemi, která byla proslulá svými krásnými lesy a pokojnými lidmi, stála Zlatá Vesnice.

Za dávných časů, v kraji, kde se točil věk starých časomírek a kde se z nebe ztratily hvězdy, žila jedna kouzelná víla jménem Amálka.