- Podcasty
- Příběhy 20. století
Poslechněte si podcast: Bůh o tom ví a to stačí. Příběh sestry Bohdanky, občanským jménem Boženy Knotkové
Silná víra. Ta je tématem Příběhů 20. století o sestře Bohdaně, její jméno všichni zdrobňovali na Bohdanka, která příslušela k dominikánskému řádu. Poprvé oblékla řeholní roucho v lednu 1950 a ve stejném roce ji internovali v rámci tzv. Akce Ř, což bylo rušení a ničení ženských klášterů. Komunisté nasazovali řeholnice do výroby a zvláště novicky nutili, aby se vrátily k běžnému civilnímu životu.
Příběhy 20. století
Vyprávíme příběhy, na které se zapomnělo, nebo se na ně mělo zapomenout.
Vladimír Zikan, prodavač v jednom obchodě na Václavském náměstí, utekl v roce 1948 do Spojených států amerických
Tam narukoval do armády a několik měsíců bojoval v Korejské válce, od které právě v těchto dnech uplynulo sedmdesát let. Příběh tohoto Čechoameričana zpracoval do následujícího dokumentu Mikuláš Kroupa.
Prodavač z Václaváku se stal americkým vojákem a bojoval v korejské válce
Po převratu v únoru 1948 zavedli komunisté v naší zemi režim, který vyhnal během dvou let přes 20 tisíc lidí přes hranice. Jedním z nich byl i devatenáctiletý prodavač ve fotoprodejně na Václavském náměstí Vladimír Zikan. V zahraničí ho uvěznili, zamiloval se, přišel o zuby v korejské válce, vystudoval ekonomii a stal se vysokým manažerem obrovské americké továrny.
Holčička z Berlína. Příběh židovské dívky Judis Urbanové rozené Baerové
V roce 1943 (ale mohlo to být i o něco dřív) přijel do Bohušovic nad Ohří transport z Německa. Byli v něm staří Židé, zničení dlouhou cestou a ve velmi špatném stavu, posbíraní pravděpodobně po různých starobincích. Měli jít do ghetta v Terezíně. Mezi tamními vězni, kteří měli na starost vykládání a prohlídku vlaku, byl i František Leiner, který našel v jednom z vagónů plačící asi dvouletou holčičku, zabalenou v potrhané dece.
V dnešních Příbězích 20. století se bude Adam Drda věnovat osudům Judis Urbanové
Narodila se roku 1940 v Berlíně, nacisté ji připravili o rodiče a jako osamělá holčička se v roce 1943 dostala do ghetta v Terezíně s transportem starých lidí.
Rozhlas slaví 18. května výročí 100 let své existence
Máme k dispozici tisíce různých příběhů spjatých s rádiem. Jsou shromážděné ve zvukovém archivu Paměť národa. Tato svědectví prostudoval a do rozhlasového dokumentu Příběhy 20. století zpracoval Mikuláš Kroupa.
Rozhlas slaví sto let. Stále žijí lidé, kteří za svobodné rozhlasové vysílání nasazovali své životy
Bubnování dešťových kapek o celtu stanu. Bouřka. Štěkot psa. Rozechvělá slova radiotechnika Vlacha: „Haló, haló, zde radiostanice O. K. P. Kbely u Prahy, prozatímní vysílací stanice Radiojournalu...“ Pak zahrála trubka státní hymnu. Takto poeticky začal vysílat 18. května 1923 ve 20 hodin a 15 minut z vypůjčeného skautského stanu rozhlas, který slaví sto let. Jsou s ním spojeny tisíce lidských dramat.
Dnešní Příběhy 20. století zaznamenaly vzpomínky Marty Neužilové z Bohušovic nad Ohří
Její matka Olga Klicperová patřila k protinacistickému odboji, pomáhala lidem, vězněným v terezínském ghettu, a v roce 1943 byla zavražděna v Osvětimi. Příběh zaznamenal Adam Drda.
Máma si asi nepřipouštěla, co jí hrozí… Příběh židovské odbojářky Olgy Klicperové a jejích dětí
Městečko Bohušovice nad Ohří leží v litoměřickém okrese, v těsném sousedství Terezína. Od podzimu 1941 do léta 1943 přijížděly na tamní nádraží židovské transporty, lidé odtud pokračovali pěšky do ghetta. V Bohušovicích před domem číslo 105 na Masarykově ulici je dnes možno narazit na kámen zmizelých (Stolpersteine), připomínající památku Olgy Klicperové.
Židovského chlapce mučili, přesto neprozradil úkryt rodiny. Popravili ho spolu s muži ze Zákřova
Výročí konce 2. světové války slavíme obvykle kladením věnců u památníků. Veřejnost se těší z volného dne. O masakrech, brutálních vraždách, zákeřných popravách bezbranných obyvatel raději mlčíme. Mají je na svědomí nejen příslušníci gestapa, wehrmachtu, ale i Češi v tzv. Revolučních gardách.
Do československých kriminálů přes moskevskou Lubjanku. Příběh Jana Maška, dalšího z „králů Šumavy“
Nedávno jsme publikovali Příběhy 20. století, věnované slavnému převaděči přes hranice Josefu Hasilovi. Přezdívalo se mu „král Šumavy“ – a v úvodu pořadu zaznělo, že oněch „králů“ bylo víc. Archivní dokumenty dokládají, že Státní bezpečnost tak označovala, na základě informací posbíraných mezi lidmi, také Jaroslava Kasku (1925–2004) a jeho přítele Jana Maška, jehož vzpomínky jsme zaznamenali v roce 2010 ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR).