„V Čechách je to malá hnědá nevzhledná potvůrka. Ale na světě existuje spousta krásných a dekorativních klíšťat,“ ujišťuje molekulární biolog. Se kterými druhy se člověk nejčastěji setkává? Je u nás klíště obávanější než jinde? Co je nového ve výzkumu? Jak pokročila vakcinace proti borelióze? Co prozradil o čmelíkovi kuřím?

„Spojené státy nejsou jiný kontinent. Je to jiný vesmír. Žijí tam fyzicky nám podobní lidé, ale chovají se úplně jinak.“ Zahraniční zpravodaj Pavel Novák se po návratu z mise v USA ohlíží bez iluzí, ale s nadhledem. „Byla to velká srážka s realitou. Všechno tam funguje jinak.“ Překvapení přicházela i z nebe. „Washington je na úrovni jižního Španělska, takže i slunce tam svítí jinak,“ popisuje v rozhovoru pro Blízká setkání Marka Němce.

Profesor Tomáš Jungwirth patří mezi nejuznávanější české fyziky. Zabývá se spintronikou – podoborem mikroelektroniky, který může v budoucnu zásadně proměnit podobu výpočetní techniky a paměťových technologií. Jak se rodí špičkový vědec? Jak musí vědec pracovat, aby obstál i v mezinárodním kontextu? A proč musí věda fungovat jako velký kolektivní mozek?

„Nechtěl jsem staré vystoupení obnovit. Nelze vkročit dvakrát do stejné řeky,“ říká s lehkým úsměvem herec a písničkář Tomáš Matonoha. Nakonec se ale přece jen našel důvod, proč se k osvědčenému formátu vrátit. „Dostal jsem nápad na téma korektnosti či nekorektnosti a udělal z toho nové představení,“ vysvětluje herec a hudebník v Blízkých setkáních Terezy Kostkové naživo z Radiocafé Vinohradská 12.

„Byl to sprint,“ usmívá se spokojeně Igor Timko nad tím, že s kapelou jede už bezmála třicet let. Přesto nepůsobí unaveně, spíš jako někdo, koho ten běh pořád baví. Kapela No Name vydala první album v roce 1998 a od té doby sbírá hity, které si lidé zpívají napříč generacemi. „Každá skupina by měla mít své prvenství a málokdo ví, že jsme byli úplně první československá kapela, která hrála v pražské O2 Areně,“ říká Igor Timko v rozhovoru s Adélou Gondíkovou.

„Ivana říkala, že by to chtěla hrát se mnou. U mně se to projevilo štěstím a radostí,“ vypráví Petr Uhlík s odzbrojující upřímností. A není divu. Nestává se to každý den. „Viděla mě v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a vyžádala si mě,“ dodává v rozhovoru s Michaelou Maurerovou skoro nevěřícně, jako by si ten moment stále ještě trochu vychutnával.

Klášter minoritů sv. Jakuba, založený už roku 1232 králem Václavem I., není pro Helenu Kohoutovou jen historickou památkou. Je to vztah na celý život. „Velmi rezonuji s tímto prostorem, který je mimořádný,“ říká v rozhovoru s Markem Němcem. „Snažíme se citlivě zachovat genius loci a zároveň mu vdechnout i turistický život.“

Věnuje se včelám, pivovarnictví i lidem, kteří teprve hledají cestu k víře. A přitom o sobě mluví s odzbrojující samozřejmostí. „Být s lidmi, nenápadná a bez taláru. To je moje chápání role jako farářky,“ vysvětluje Sandra Silná, farářka Církve československé husitské v rozhovoru s Markem Němcem. Žádné velké gesto, spíš tichá přítomnost. Možná právě v tom je její síla.

„Byl to dvouletý porod,“ popisuje Ondřej Ruml práci na nové desce „Vždycky to tu bylo“. Cesta k ní byla dlouhá a klikatá. „Už šest let předtím jsem měl pocit, že jsem nic nevytvořil a chci udělat něco, co bude jen moje a co tady nikdy nebylo.“ To znamenalo i vědomé vykročení jinam. „Tedy že to nebude koncept typu písniček Voskovce a Wericha, kterým člověk dá nový kabát,“ vysvětluje Ondřej Ruml v rozhovoru s Adélou Gondíkovou.

„Pro mě začalo být téma závěru života aktuální ve chvíli, kdy jsem pracovala 20 let v intenzivní péči, kde nemalé procento pacientů prochází nejsložitější životní zkouškou. Uvědomila jsem si, že za přístroji, které nahrazují orgánové funkce, jsou nevyřčené otázky a potřeby pacienta i jeho blízkých,“ říká lékařka a průkopnice paliativní medicíny Kateřina Rusinová v rozhovoru s Michaelou Maurerovou.