Nový snímek scenáristy Marka Epsteina a režiséra Jiřího Stracha s názvem Máma vypráví příběh mentálně postižené matky, která se zoufale brání odloučení od své malé dcery. Elizaveta Maximová prý do titulní role vložila všechno. „Ležela jsem dva dny doma na podlaze a uvažovala, že je to nehratelná role. Strašně jsem se styděla za ten strach,“ říká v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. „Hlavou mi běželo všechno možné. Včetně toho, že zavolám, že mě přejela tramvaj,“ žertuje.

Vztahy zásadně ovlivňují náš život, ať už jde o vztahy milenecké, rodinné nebo pracovní. Co ale dělat, když se nám s druhou stranou nedaří komunikovat a dostaneme se do sporu? Je soud vždycky tou jedinou správnou cestou? Kdy může pomoct mediátor? „V mediaci mají lidé šanci vymyslet si takové řešení, které je win–win pro oba,“ říká v Blízkých setkáních v rozhovoru s Adélou Gondíkovou mediátorka Lucie Lamačová. Který příběh s dobrým koncem ji nejvíce potěšil?

Cesta k sobě je její čtvrtou knihou. Píše v ní o mateřství, dietní kuchyni i cestování. A právě láska k cestování ji zavedla zpět do Japonska, kde natáčela nový klip. Země vycházejícího slunce ji uhranula už dávno. „Byla jsem tam poprvé v sedmnácti jako modelka, ale teď k tomu mám úplně jiný přístup. Zajímá mě jejich způsob života.“ Se synem se dokonce učí japonsky. „Učím se psát a chtěla bych tam odjet studovat,“ svěřuje se moderátorce Tereze Kostkové v Blízkých setkáních.

„Česká kultura smrtí Davida Stypky přišla o osobnost, která se nerodí každý den. Nebyl to jen zpěvák. Jeho písně stále žijí a je vidět, jak ovlivnil Kateřinu Marii Tichou, Miraie, Ewu Farnou i další,“ říká v Blízkých setkáních hledač talentů Martin Červinka. „Už první nahrávce bylo zřejmé, že je to něco mimořádného,“ vzpomíná. „David byl zpočátku nedůvěřivý. Ale podařilo se nám to prolomit. Věděl jsem, že všechny přesvědčím, že je to mimořádná, silná, charismatická osobnost.“

Název knihy budí pozornost a podle autora je to dobře. „Chtěl jsem, aby byl stejně drzý jako tón celého příběhu. Aby dal jasně najevo, že ta knížka ukazuje vztahy bez obalu, tak, jak doopravdy jsou,“ říká. A dodává, že jde vlastně i o malý test: „Pokud někoho pohorší samotný název, tak by tu knížku na straně 150 stejně spálil.“ soudí v Blízkých setkáních s Terezou Kostkovou.

Na DAMU se s ní po absolvování prvního ročníku rozloučili a o svém talentu zapochybovala. Zklamání však nepřevážilo její touhu stát se herečkou. Při druhém pokusu slyšela větu, která jí změnila život: „Vy jste dobrá.“ A to stačilo, aby se znovu nadechla. Přesto měla pocit, že jako dívka z rodiny ekonomů do světa umění tak úplně nepatří. „Herectví mě ale živí, takže vím, že jdu správnou cestou. Už jsem si to v sobě srovnala,“ svěřuje se moderátorce Michaele Maurerové.

„Mrzí mě, jak se v Čechách pohlíží na umělce. Lidé si často myslí, že jsou automaticky bohatí. To je ale velký omyl,“ říká producentka Olga Menzelová v Blízkých setkáních s Adélou Gondíkovou. Právě proto založila Nadační fond Jiřího Menzela, který pomáhá slavným osobnostem, když už nejsou v záři reflektorů. „Řada z nich žije velmi skromně a o pomoc se stydí říct. Bojí se bulváru,“ dodává. Jak prožívala odchod svého manžela? A proč si už nebarví vlasy?

Věnuje se umělé inteligenci a tvrdí, že člověk má přirozeně rád inovace. „Umělá inteligence je zajímavý nástroj, který nám umožňuje dělat nové věci. Kdo rád objevuje a miluje změny, ten si s ní porozumí. A věřím, že se díky ní vrátíme k tomu, co nás baví. Budeme více tvořit,“ říká odborník na technologie v Blízkých setkáních s Terezou Kostkovou.

„Sny mám velmi rád a přál bych si, abych si jich pamatoval víc. Teoreticky by si člověk mohl zapamatovat až pět snů, kdyby se během noci pětkrát probudil. Někdo jim věnuje pozornost, jiný je nechává odeznít,“ říká psychiatr a ředitel Národního ústavu duševního zdraví Jiří Horáček v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. Podle něj jsou sny fascinujícím světem, který o nás samých prozradí víc, než bychom čekali.

„Nerada bych dělila profese na typicky mužské a ženské,“ říká novinářka a moderátorka Barbora Černošková, autorka knihy Na svém místě. Původně ji chtěla nazvat V mužském světě, ale nakonec od názvu ustoupila. „Řekla jsem si, že svět přece patří nám všem. Proč by ženy nemohly dělat to, co je baví a v čem jsou dobré,“ vysvětluje v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. „Úspěšných žen jsou mraky… Nakonec jsem vybrala ty, které jsou pro mě něčím výjimečné a které sama obdivuji.“