Odhalil 15 nacistických vrahů, prošel 11 válečnými konflikty, zpovídal Lídu Baarovou i posledního přeživšího z Titaniku. Napsal přes 20 knih, procestoval svět po stopách Antoina de Saint-Exupéryho a už 15 let přináší posluchačům Dvojky svůj pořad Stopy, fakta, tajemství… Jak se vyrovnává s hrůzami, které odhaluje? Proč při svém pátrání využívá minimálně internet? Jakou metodu má, aby nevyhořel? A co ho žene kupředu? Blízká setkání k Týdnu se Stanislavem Motlem na Dvojce.

„Věnujeme se prevenci duševního onemocnění. Přejeme si, aby o sebe lidé uměli pečovat, věděli, jak na to, a pokud ne, kam se mají obrátit. To je naše práce,“ říká ředitelka organizace a s úsměvem dodává: „Po letech v sociálních službách říkám, že děláme všechno pro to, abychom nebyli.“ V Blízkých setkáních s Terezou Kostkovou prozradila, čemu v duševním zdraví říká „silná trojka“, a také se zamyslela nad tím, jestli je u nás stále nedostatek psychologů.

Snímek Karavan, se kterým štáb zamířil až na festival do Cannes, je hlubokou sondou do duše matky syna s Downovým syndromem. „V těch dětech je nějaká ryzost, přítomnost a opravdovost. Pamatuju si první čtení scénáře a první prožitky. Bylo to intenzivní,“ vzpomíná Aňa Geislerová. V rozhovoru s Terezou Kostkovou popsala svoje pocity z toho, jaké to je jít po červeném koberci v Cannes a jaké je festivalové zákulisí. Které známé osobnosti tam potkala?

Byli mladí a zdraví, přesto se jim nedařilo počít dítě. Verdikt lékařů zněl jasně: málo spermií. Novinářka a moderátorka Lucie Ptáčková nejen o své cestě za dítětem napsala knihu Loterie IVF. „Chtěla jsem nabourat tabu a ukázat, že IVF není jen složitá cesta ke štěstí, ale hlavně velká nejistota,“ prozradila v Blízkých setkáních Adéle Gondíkové. Jak zvládala nevyžádané rady okolí? A co pro ni znamenaly hádky o jméno?

Smiling Crocodile, česky Usměvavý krokodýl, funguje jako mateřská i základní škola pro děti s těžkým kombinovaným postižením. „Jsme malé centrum pro 31 dětí. Právě díky tomu nabízíme individuální přístup a prostředí, které působí skoro jako rodina,“ vysvětluje ředitelka centra Dagmar Herrmannová. Do Blízkých setkání Terezy Kostkové přišla i s ambasadorem centra, hudebníkem Milanem Peroutkou. „Vlastně si s dětmi hrajeme a tím rozvíjíme jejich smysly,“ říká on.

„Nevím proč, ale před časem mě přestalo divadlo bavit. Nejdřív jako diváka a pak i jako herečku. Říkala jsem si, co se se mnou stalo a v čem je důvod. Mám zkrátka pocit, že divákovi nemám co předat, že je všechno zbytečné,“ přiznává herečka. „Vím, že lidé se jdou do divadla pobavit, ale já jim chci dát ještě něco víc než jen smích.“ V Blízkých setkáních Terezy Kostkové prozradila, proč prodala dům a koupila si statek a taky jestli by v dnešní době chtěla začínat s herectvím.

Běhal na oválu, kopal do míče, pak ale v Basileji uviděl obraz, který mu změnil život. Sochař a vizuální umělec Krištof Kintera vyměnil dřinu na atletickém hřišti za tvůrčí práci v ateliéru, jejíž výsledky jsou dnes vidět nejen v galeriích, ale i ve veřejném prostoru. Co pro něj znamená „To“, jeho slavná socha na kolečkách? Kdy začala jeho fascinace veřejným osvětlením? A jak se rodí světelný park na Dvoreckého mostě? Poslechněte si Blízká setkání Vasila Fridricha.

Na náhody prý příliš nevěří. „V Paříži mi kamarádi vyprávěli, že potkali Jeana-Paula Belmonda. Moc jsem si přál ho vidět, a skutečně jsem si s ním o čtrnáct dní později podal ruku v Cannes,“ vzpomíná. Podobně nečekané bylo i jeho setkání s Miroslavem Horníčkem. V rozhovoru s Vasilem Fridrichem prozradil, jak prožívá letní reprízy Balady pro banditu, kterou v příbramském divadle hrají už jedenáctou sezónu a jak se vlastně dostal k divadlu. Kdy a kde bude koncertovat s kapelou?

Herec a dabér Jan Vondráček má na kontě téměř stovku audioknih. Přesto sám na čtení nemá čas. „Pořád se učím nějaké texty, večer mě bolí oči od světel na jevišti, takže ke knihám, které si chci přečíst, se už nedostanu. Říkávám, že už čtu knížky jenom za peníze,“ směje se. V rozhovoru s Vasilem Fridrichem uvažoval, proč hraje často padouchy a jaké změny ho čekají v jeho domovském Divadle v Dlouhé.

Fotograf Jadran Šetlík se už delší dobu věnuje projektu s názvem Ve stopách vzorů. „Každý, kdo chce něčeho dosáhnout, potřebuje vzor. V začátcích jsem si vybíral známé osobnosti – třeba mladou brankářku a Dominika Haška. A na jedné z vernisáží se skutečně potkali. On se jí celý večer věnoval a podepsal jí hokejku. Byl to pro ni svátek,“ vypráví v rozhovoru s Vasilem Fridrichem. Je každá jeho fotografie na výstavě originálem? Jakou technikou vzniká?