Nedávno k němu přilétli dva „andělé“ v podobě hudebních cen. Radost byla velká. „Bylo to překvapení milé, ale ne úplně nečekané. Protože si myslím, že deska Ostraka je dobrá. Nebudu předstírat, že jsem s tím nepočítal, jako to dělával Karel Gott,“ vtipkuje zpěvák v rozhovoru s Terezou Kostkovou. „Nejvíc mě na tom potěšilo, že jsem tam byl jediný za generaci 75+. Někteří moji konkurenti byli dokonce mladší než moji vnuci,“ říká v Blízkých setkáních z Radiocafé Vinohradská 12.

Srší vtipem a nespoutanou energií. Ale zdání může klamat. „Občas mám velké propady v náladě a učím se s tím žít. Terapií je mi v těchto chvílích herectví,“ přiznává herečka Erika Stárková. V Blízkých setkáních Adély Gondíkové mluví i o výchově dcery nebo hře Husákovy děti v Divadle na Fidlovačce: „Začíná to velmi vtipně. Pak to ale tuhne a vy si uvědomíte, co se za komunismu dělo. Jak to bylo ostré a jak nás nutili necítit, nevidět, nemluvit, nebýt, jen plnit určité věci.“

Lidem, kteří mají rádi víno, říká vínomilci. „Vinař a vínomilec musí jít ale ruku v ruce,“ ujišťuje vinařka, pro kterou je víno nejen kultura a folklor. „Je to i součást setkávání s lidmi, stolování a zážitků. A pro mě osobně součástí života. Nepotřebuju speciální okamžik na to, abych si ho otevřela. Ale je pro mě důležité, jaké víno si otevírám, abych za ním viděla konkrétního vinaře. Piju víno, abych měla zážitek,“ uvádí Dominika Černohorská v rozhovoru s Terezou Kostkovou.

Designérka Anna Marešová má za sebou projekty od veřejné dopravy až po intimní pomůcky. Spojuje je jedno: nadhled, hravost a humor. „V zadání lanovky na Petřín byl námět na interakci a já z toho byla nešťastná. Pak nás napadlo, že když je Petřín kopcem lásky, tak až se lanovky potkají na místě výhybky, jedna zamrká a druhá zčervená. A bude se to střídat,“ popisuje v Blízkých setkáních Marka Němce. „Smích je léčivý a mojí ambicí je udělat lidem radost a pobavit je.“

Vydal se na Šumavu za tichem a nazval tak i svoji knihu s podtitulem Nekorektní antiprůvodce po nejrozsáhlejším a nejvtipnějším českém pohoří. „Trochu mě irituje, že Šumava je v Čechách vnímaná jako mystická, romantická a umírající. Ale stačí změnit úhel pohledu a je tam něco jiného,“ vysvětluje spisovatel a novinář v Blízkých setkáních Marka Němce. A tak kniha Za tichem boří zažité představy: „Pro mě je humor dobrá cesta k přežití, proto je to humoristický průvodce.“

Má za sebou výrazné herecké i muzikálové role. Ale když přijde řeč na to, co ji opravdu táhne, neváhá: „Miluju tanec. Potřebovala bych další život, i když bych nic neměnila. Nebo aspoň obraceč času. Případně paralelní vesmír. Abych ještě něco dalšího stihla,“ říká v rozhovoru s Terezou Kostkovou. „Moc věcí mě oslovuje a já se nedokážu zklidnit a říct: Budu dělat tohle,“ přiznává v Radiocafé Vinohradská 12. „Snažím se stihnout všechno, až nakonec nestihnu nic.“

„Cesta ke zdraví je v rovnováze,“ říká docentka Jana Jaklová Dytrtová. V rozhovoru s Adélou Gondíkovou popisuje, jak tělo reaguje na stres a dietní režimy a proč někdy i dobře míněné snahy o zdravý životní styl vedou k opačnému efektu. Co všechno o nás prozradí naše tělo? A jak se do zdraví promítá pohyb, spánek a hormonální změny?

„Je důležité, aby děti řešily některé záležitosti samy a naučily se socializovat. Dnes zavolají rodičům a ti to vyřeší za ně. Když se dítě například ztratí, nesnaží se zorientovat, ale volá tátovi,“ popisuje Jan Kršňák. Kde končí péče a začíná přehnaná kontrola? „Neustálá kontrola vytváří děti, které se nenaučí řešit životní zádrhely a ani se necítí svobodné,“ upozorňuje autor knihy Digiděti v rozhovoru s Michaelou Maurerovou.

Co je to láska? Existuje nějaká definice? „Ve své knize jsem se opravdu snažil najít odpověď. Proto je moje kniha tak tlustá. Řeknu to jednoduše: Láska je nutnost. Musíme milovat, jinak nepřežijeme,“ míní v Blízkých setkáních Marka Němce terapeut Jan Vojtko. Láska je podle něj jeden z nejsilnějších adaptačních systémů. „Abychom se narodili a lidmi zůstali, je láska důležitá. Láska není jen emoce, i když ten pocit máme. A dokonce jsme ji povýšili na nejvyšší formu emocí.“

Ve čtvrtek 16. dubna 2026 krátce po svých 60. narozeninách zemřel Jan Potměšil. Herec upoutaný od 23 let na invalidní vozík kvůli automobilové nehodě během revolučních událostí na konci roku 1989 se pro Čechy stal symbolem změny, symbolem odvahy, nezlomné vůle a naděje. A právě o vděku, naději a novém začátku mluvil i v Nočním Mikrofóru s Vasilem Fridrichem krátce před Vánoci covidového roku 2020. Poslechněte si upravený záznam rozhovoru.