Vloni vydal album písniček pro děti i rodiče Ovce na pohovce a vyzkoušel si i udělat koncert, kam měli rodiče vstup zakázaný. „Z okolních kaváren nám pak posílali zprávy, jak je ten koncert s hlídáním super,“ směje se Jan Pokorný alias Pokáč. Při hraní pro dětské publikum prý spoléhá na to, že s ním děti budou zpívat celý koncert. Utáhne O2 arenu jen „brnkáním na ukulele“? A jak se mu psalo pro Lucii Bílou? Poslechněte si celá Blízká setkání Adély Gondíkové.

Hraje spartakiádního vraha Jiřího Straku v krimi seriálu Metoda Markovič a byla to prý zkušenost, na kterou se nedá připravit. „Měl jsem k dispozici jeho hlas, řeč těla i natočenou rekonstrukci. Bylo to děsivé,“ přiznává Maxmilián Kocek v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. „Při natáčení jsem se snažil napodobit jeho výraz. A byly chvíle, kdy jsem cítil i nechuť sám k sobě. Je to šílená postava, ale tu roli jsem chtěl.“ Usiloval o to se se Strakou i setkat? Poslechněte si.

„Cestuju tam už patnáct let. Stále jsem tady, nezraněná a pořád se tam vracím,“ říká v Blízkých setkáních cestovatelka, arabistka a fotografka Lenka Hrabalová. „Média často vytvářejí krvavý obraz tamního světa, ale pěkného se tam děje hodně,“ ujišťuje moderátorku Terezu Kostkovou. „V islámském světě nastává liberalizace a lidé tam žijí podobně jako my. Současně tam ale běží druhý trend,“ vysvětuje. Ve kterých zemích se dokonce cítí jako doma? Poslechněte si.

„Byla v tom radost, ale i obavy, jestli je dobrý nápad pokračovat v něčem, co se shodou okolností podařilo,“ říká moderátorce Tereze Kostkové o návratu k seriálu Metoda Markovič. Po první sérii věnované případu vraha Ladislava Hojera se pokračování noří do další temné kapitoly: příběhu tzv. spartakiádního vraha Straky. „Díky první sérii jsem se s několika kolegy pana Markoviče setkal, a dokonce i s jeho nástupci,“ přibližuje herec v Blízkých setkáních zákulisí natáčení.

V roli uměleckého šéfa Činoherního klubu se podle svých slov často pohybuje na tenkém ledě. „Jednou z nejtěžších věcí pro mě je to, že nejsem ani režisér, ani dramaturg. Takže jsou limity, které nechci překračovat.“ Přesto odpovědnost bere vážně a mlčet prý neumí. „Ozvu se, když vidím, že to pro nás není,“ dodává v rozhovoru s Terezou Kostkovou.

Marie Doležalová je herečka, tanečnice, vítězka StarDance, spisovatelka, blogerka a především maminka, která ví, že rodičovství je někdy větší adrenalin než živé vystoupení. Ve svých textech o dětech a rodičovských přešlapech ráda kombinuje humor, nadhled a kreativitu, stejně jako se o to snaží v životě. Kterých rodičovských přešlapů se dopustila? A co jí rodičovství dalo a vzalo?

„Na dětském mozku je nejzajímavější jeho vývoj. Je to jako jít ve vesmíru od velkého třesku až na konec, k člověku. Zničehonic je tu zázrak,“ usmívá se emeritní přednosta Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol a Homolka profesor Vladimír Komárek v Blízkých setkáních. V rozhovoru s Terezou Kostkovou mluví o zázracích s klidnou radostí někoho, kdo jich zažil víc než dost. Poslechněte si o novinkách v medicíně a genové léčbě.

„Moje vize byla tvořit, ale nevěděl jsem co,“ přiznává umělecký řezbář. Začátky podle něj nejsou o originalitě, ale o poctivém učení. „Mladý člověk, který se učí řemeslo, obvykle kopíruje staré vzory. Tak začínal třeba Picasso,“ říká s lehkou nadsázkou v rozhovoru s moderátorkou Terezou Kostkovou. „Je dobré začít klasikou a teprve pak se na tom dá stavět něco vlastního.“

Vstupuje na Dvojku do pořadu Vypravěči a sama přiznává, že je to pro ni velká změna. „Vašek Kopta mi volal v létě, dal mi čas na rozmyšlenou, a čím déle jsem o tom přemýšlela, tím víc mi bylo jasné, že tuhle spolupráci nemůžu odmítnout,“ říká Daniela Brzobohatá v rozhovoru s Terezou Kostkovou. Dosud ale byla zvyklá na úplně jiný rytmus práce. „Léta jsem se živila jako moderátorka politických pořadů, takže se do role vypravěče teprve vciťuji.“

„Hudba je těžko popsatelná slovy,“ přiznává dirigent v novoročním rozhovoru s Terezou Kostkovou. „Italský skladatel a teoretik hudby Ferruccio Busoni kdysi řekl, že hudba je třepoucí se vzduch. Fyzikální vysvětlení říká, že frekvence se odrážejí v našich uších a my to vnímáme jako hudbu. Jenže tyhle frekvence pronikají také přímo do naší duše. A tam už to začíná být nevysvětlitelné. Tam se ztrácí slova a hudba se stává něčím transcendentálním a nepostradatelným pro život.“