Donald Trump vstoupil do úřadu s jasnými sliby – ukončit války, zlevnit život Američanům a vrátit Spojeným státům jejich někdejší sílu. Po pěti stech dnech ve funkci však čelí rostoucí kritice. Války nekončí, ceny rostou a mezi tradičními spojenci panuje napětí. A jediné, co se Trumpovi upřít nedá je, že změnil svět k nepoznání.

Jaká je Amerika po 500 dnech vlády Donalda Trumpa? O tom hovoří v novém podcastu Bez obalu historik a spisovat Timothy Snyder, francouzský politolog Jacques Rupnik, komentátor Alexandr Mitrofanov, expert na Blízký východ Břetislav Tureček, americký politolog Steven Levitski, filmový režisér Václav Marhoul a americký historik českého původu Igor Lukeš.

Po 75 letech v Bavorsku se Sudetoněmecký sjezd poprvé konal v Brně. Místo historického průlomu ale česká politika rozpoutala staré známé divadlo plné strašení, válečných vzpomínek a hledání nepřítele. Proč se téma Sudetských Němců vrací do volebních kampaní?

Hosté Bez obalu - profesor Igor Lukeš z Bostonské univerzity, publicista a filosof Petr Fischer a podcaster Petros Michopulos - rozebírají český vztah k poválečné minulosti, Benešovým dekretům, odsunu Němců i politice strachu, která pro část společnosti ani osmdesát let po válce neztratila svou mobilizační sílu.

Týden bez obalu tentokrát přináší komentáře k varování papeže Lva XIV. před nekontrolovaným rozvojem umělé inteligence, k plánovanému prodeji státní Explosie, který prosazuje Andrej Babiš navzdory tomu, že ji v minulosti označoval za strategický podnik, i k pokračujícím sporům kolem jeho možného střetu zájmů, kvůli němuž Evropská komise hrozí auditem a zastavením dotací. Podíváme se také na personální krizi v Knihovně Václava Havla a na ústup Spojených států z role prostředníka v jednáních mezi Ruskem a Ukrajinou, což vrací diplomatickou iniciativu zpět do rukou Evropy.

Václav Klaus už dávno nemá žádnou funkci, přesto jeho lidé sedí ve vládě a jeho myšlenky znovu ovlivňují českou politiku. Jak vypadá klausovský comeback v roce 2026? A co si o něm myslí komentátor zpravodajského webu Seznam Zprávy Václav Dolejší, zástupce šéfredaktora MfD Petr Kolář a nebo novinářka Kateřina Šafaříková? Dozvíte se v novém vydání podcastu Bez obalu.

V novém díle Týdne Bez obalu se podíváme na bizarní krádež lebky svaté Zdislavy, kterou chtěl pachatel údajně „dopřát klid“ tím, že ji zalije do betonu a potopí do řeky. Rozebereme také smutný příběh keporkaka Timmyho, jehož nákladná záchranná akce skončila jen prodlouženým umíráním. Zaměříme se na další běloruské vojenské manévry a otázku, zda Lukašenkova „selektivní mobilizace“ představuje skutečnou hrozbu, nebo jen politické divadlo pro Moskvu. Nevynecháme ani bouřlivou Eurovizi poznamenanou bojkoty a spory kolem Izraele. A nakonec se podíváme na návštěvu Donalda Trumpa v Číně, ze které si podle mnohých odvezl více fotografií než skutečných diplomatických úspěchů.

Pořad Bez obalu se věnuje Jaroslavu Tvrdíkovi jako symbolu současné Slavie — člověku, který přežil všechny předchozí profesní i politické pády a pravděpodobně ustojí i největší ostudu moderní historie českého fotbalu po násilnostech během derby se Spartou.

Sportovní komentátor Luděk Mádl popisuje dlouhodobé vazby vedení Slavie na Tribunu Sever, selhání bezpečnosti při derby i Tvrdíkovu schopnost vždy zůstat u moci.

„Tohle bylo z mého pohledu totální selhání, v mých očích naprosto nepochopitelné. Buď se tam někdo úplně zbláznil anebo se nabízí varianta, že to proběhlo schválně", říká bez obalu Mádl.

Česká politika se znovu hádá o minulost: sudetoněmecký sjezd poprvé dorazí do Brna a domácí scéna reaguje klasicky — od „smíření“ po „otevírání starých ran“. Zatímco politici měří, jestli už není „moc brzy“, pohraničí dál připomíná, že některé historické jizvy se nezacelily ani po osmdesáti letech.

Moskva mezitím oslavila Den vítězství přehlídkou digitálních animací místo tanků. Na Rudém náměstí se promítaly rakety, dorazili prezidenti autoritářských režimů a Robert Fico si odskočil na vlastní diplomatickou improvizaci. Výsledek působil spíš jako powerpoint o velmoci než velmoc samotná.

Domácí scéně kraluje ministryně Zuzana Mrázová se „skandálovým hattrickem“: černé stavby, zakázky pro manželovu firmu a obecní byt za cenu parkovacího místa v centru Prahy. Sama přitom tvrdí, že byt neopustí, dokud bude vdaná.

A aby toho nebylo málo, svět sleduje loď s pasažéry nakaženými hantavirem Andes. Internet už tradičně spustil mód „nová pandemie“, ale WHO uklidňuje: riziko globálního šíření je velmi nízké. Jinými slovy — zatím není důvod vykupovat těstoviny ani dezinfekci.

Vulgarita v politice už dávno není přešlap ani selhání. Stala se strategií. Čeští i světoví politici používají sprostá slova jako zbraň proti elitám, magnet na pozornost i důkaz údajné autenticity.

Nová epizoda podcastu Bez obalu rozebírá, proč dnes nadávky fungují lépe než argumenty — a proč se z politického trollingu stává nový mainstream.

Hosté pořadu: komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo a politolog Petr Just.

Uplynulý týden přinesl směs domácí politické ironie i globálních paradoxů. Andrej Babiš objížděl střední Asii s podnikatelskou delegací a podepisoval miliardové dohody, zatímco jeho dlouholetá spolupracovnice Jana Nagyovádostala nepravomocný trest v kauze Čapí hnízdo. Symbolika? Velké peníze na jedné straně, drobný trest na straně druhé.

Domácí scénu rozvířil i Petr Macinka, který v televizní debatě nejen zlehčil význam prezidenta Petr Pavel, ale zároveň rozdělil lidi na „vícecenné“ a „méněcenné“. Výrok, který by v normální politice znamenal problém, zde zapadl do ticha.

Ve světě pokračuje chaos kolem Donald Trump, jenž opakovaně „ukončuje“ konflikt s Íránem, zatímco se situace dál vyostřuje. Napětí mezi USA a Evropou podtrhl spor s německým kancléřem Friedrich Merz, po němž Washington oznámil odsun části vojáků z Německa.

Česko mezitím znovu čelilo požáru v Národní park České Švýcarsko, pravděpodobně způsobenému člověkem — připomínka, že některé krize si vytváříme sami.

A nakonec kontrast téměř absurdní: návštěva Karel III. ve Washingtonu. V zemi, která vznikla odmítnutím monarchie, působil britský král stabilněji než americký prezident. Svět, kde starý protokol najednou vypadá racionálněji než moderní politika.

Bez obalu o jedné z nejpopulárnějších hereček v československé i české historii. Když se v dubnu 2026 v pražské Hybernii připíjelo na 95. narozeniny Jiřiny Bohdalové, nešlo jen o oslavu. Byl to obraz kariéry, která přežila všechny režimy – a pokaždé zůstala na výsluní.

„Já jsem se celý život koukala dopředu.“ říká sama Jiřina Bohdalová v rozhovoru pro Reflex. Věta, která vystihuje její schopnost projít dějinami bez toho, aby z nich zmizela. Dostala se do blízkosti snad všech československých a českých prezidentů a premiérů a její příběh ukazuje, jak blízko k sobě mají umění a moc.

"Češi jsou „divadelní národ“ a herci představují kapitál, který politika ráda využívá", řekl kdysi historik Jan Tesař. Bohdalová to ale odmítá vidět černobíle: "„Chtěla bych vidět, kdo by nějakému prezidentovi řekl: ‚Jděte někam, nevyfotím se s vámi.‘“, brání se Bohdalová.

Mezi pohádkou a politikou tak vzniká portrét ženy, která je víc než jen herečka. Je symbolem. A možná i zrcadlem nás všech.