„Pojem povinná heterosexualita je trochu provokativní, protože většina lidí je heterosexuální. Otázka ale je, v jaké společnosti žijeme – a ta naše očekává, že budeme heterosexuální. Tím vytváří tlak,“ vysvětluje psychoterapeut Adam Šimek. V praxi to může vypadat třeba tak, že se chlapců automaticky ptáme: „Už sis našel holku?“ Jednoduše předpokládáme, že člověk bude hledat partnera či partnerku opačného pohlaví.

„Když se bojíme, že budeme cringe, mohou se objevovat myšlenky jako: Bude moje chování přijaté? Nebude působit trapně?“ popisuje psycholožka Jana Krejzová. Cringe totiž úzce souvisí s pocity zahanbení, trapnosti, studu a strachu. „Je to strach, že nás někdo uvidí, odsoudí a budeme mu připadat divní.“ Obava z cringe nás pak nutí nebýt autentičtí, schovávat se a neprojevovat.

Od léta si často slibujeme klid, dovolenou, nové zážitky a dobrodružství. Realita ale bývá mnohem obyčejnější – nebo dokonce složitější. „Představa velkého léta je s námi už dlouho. Podle mého feedu jsou všichni na festivalech, u moře nebo na trecích v Alpách. Nikdo se ale nevyfotí, jak se potí v kanceláři nebo leží doma na gauči,“ říká krizová interventka Barbora Mudrová.

„Hate speech proti queer lidem může mít mnoho cílů i stupňů. Může to být brutální výkřik, ale i letmá poznámka, která sice nepůsobí tak tvrdě, ale pokud je takovým projevům někdo vystaven denně, může to být velká zátěž,“ říká filozof jazyka Tomáš Koblížek z Akademie věd ČR. Z výzkumů se také ukazuje, že mnoho lidí ani neví, že nenávistný jazyk používá.

„Jedna z důležitých součástí spokojeného sexuálního života je schopnost komunikovat. Stejně důležitá je ochota učit se a umět změnit cíl,“ říká sexkoučka Julie Gaia Poupětová. Místo urputné snahy dosáhnout orgasmu totiž můžeme mít za cíl třeba objevování, vzájemné poznávání nebo sladění komunikace.

„Když se s emocemi naučíme pracovat a naučíme se je chápat, můžou být důležitým zdrojem informací. Pomáhají nám lépe se orientovat ve světě,“ říká psycholožka z Národního ústavu duševního zdraví Alena Spálenská. Podle ní neexistují špatné emoce, jen špatné činy. „Můžeme cítit silnou emoci, u které tušíme, že neodpovídá situaci. Dá se s ní pracovat, ale je v pořádku, že se objevila.“

„Letní románky jsou esencí romantické lásky – jsou nenadálé, intenzivní, krátké a nepredikovatelné,“ vysvětluje psycholog a párový terapeut Petr Kačena. V létě máme navíc více příležitostí poznat nové lidi, jsme otevřenější novým zkušenostem a často polevujeme v nárocích, které klademe na sebe i na druhé po zbytek roku. „V létě jde hodně filtrů pryč, protože víme, že vztah třeba nebude na dlouho,“ říká.

„Ve světě dochází k radikálním změnám. Na místě jsou obavy z toho, jestli věci, které dnes považujeme za samozřejmé, budou samozřejmé i v budoucnost,“ říká filozofický poradce Adam Lalák. Podle něj navíc existuje více druhů nejistoty. Nejde jen o to, zda věci dopadnou dobře, ale také o hlubší otázku: víme vůbec, jak bychom chtěli, aby dopadly?

„Daddy issues můžeme definovat jako vztahové a emocionální obtíže, které pramení z nefunkčního, nebezpečného nebo zcela chybějícího vztahu s rodičem. Nemusí jít nutně o otce,“ vysvětluje psychoterapeutka Dana Pokorná. Podobné problémy se totiž mohou objevit i v důsledku problematického vztahu s matkou nebo jinou primární či sekundární pečující osobou.

„Nuda je pozitivní i negativní – rozčiluje nás, protože nám říká ‚pojď něco dělat‘, ale také nás motivuje,“ říká sociální psycholožka Iva Poláčková Šolcová. I během nudy ale mozek pracuje. „Sklouzne do defaultního módu, kdy si přemýšlí pro sebe, začne vytvářet nové myšlenky, nové nápady. Začne být kreativní.“

„Jde o dlouhodobou únavu a frustraci z randění a seznamování, která je doprovázena apatií, cynismem, pocitem neefektivity – že ať dělám, co dělám, nedaří se mi,“ vysvětluje psycholožka z Národního ústavu duševního zdraví a zakladatelka terapeutického institutu Jak na duši Leona Šímová, k čemu odkazuje pojem dating burnout. Trápení v lásce může pak přerůst i v depresi nebo závažné klinické stavy.