„Pro naši kulturu je monogamie typická, ale rozhodně to není jediný způsob, jak lidé mohou žít a vychovávat děti,“ říká v Moderní lásce evoluční psycholožka Klára Bártová. Máloco je ve vztazích tak silnou normou jako monogamie. Odpověď je částečně kulturní, částečně biologická. V naší kultuře ovlivněné křesťanskými tradicemi je typické mít vztah mezi dvěma jedinci. Existují ale kultury, kde je běžné mnohoženství nebo mnohomužství.

„Neexistují vědecké důkazy, které by ukazovaly, že sexuální orientaci můžeme jakkoliv změnit.“ Evoluční psycholožka Klára Bártová v Moderní lásce popisuje, jak se naše sexuální orientace vynořuje z kombinace genů, hormonů v těhotenství i prostředí a proč ji nejde převychovat. Vysvětluje rozdíl mezi orientací, chováním a identitou, mluví o tom, proč mladší generace otevřeněji volí neheterosexuální nálepky a proč pokusy o konverzní terapii končí spíš traumatem než změnou touhy.

Po lidech s ADHD často chceme, aby se víc ovládali. Málokdy se ale ptáme, kolik sil je taková kontrola stojí. Navenek můžou některé reakce působit přehnaně. Uvnitř ale často představují poslední kapku po dnech a týdnech, kdy člověk jede na doraz. Stačí drobný zásek, poznámka nebo změna tónu a tělo spustí poplach. A jindy se naopak neděje nic, aspoň zvenku. Uvnitř se ale prostor pro emoce pomalu uzavírá.

Jsem neschopná. Jsem líný. Neplním očekávání. Podobné věty se v téhle sérii opakovaly znovu a znovu. A pro lidi s ADHD nejsou nijak výjimečné. Právě proto může diagnóza přinést obrovskou úlevu a odpověď na celoživotní otázku: Co je se mnou špatně? Jenže tahle odpověď často přichází pozdě. U řady lidí se ADHD pojmenuje až v dospělosti – a někteří se k odbornému vyšetření nedostanou vůbec.

ADHD málokdy chodí samo. Často se na něj postupně nabalují další obtíže – úzkosti, depresivní stavy, poruchy příjmu potravy nebo různé formy závislostí. Ne proto, že by je ADHD samo o sobě „vytvářelo“, ale proto, že dlouhodobé fungování s poruchou pozornosti znamená výrazně vyšší zátěž.

Přibližně polovina rodičů dětí s ADHD má sama poruchu pozornosti. V praxi to znamená, že řada matek i otců pečuje o děti se stejnými obtížemi, jaké celý život řeší u sebe. U žen se ADHD navíc často rozpozná s velkým zpožděním. Někdy až ve chvíli, kdy rodičovství ukáže, že improvizace a všechny kompenzační strategie přestávají stačit. Do hry vstupuje nevyspání, hormonální změny a všudypřítomný tlak na to, že „dobrá máma“ má mít věci pod kontrolou.

Výzkumy naznačují, že ADHD vnáší do partnerského života dynamiku, která se do dat propisuje jako nižší spokojenost a vyšší rozvodovost. Zároveň ale platí, že statistika nevypovídá o konkrétním jednotlivci. Neznamená to, že by lidé s ADHD nebyli schopní dlouhodobých a spokojených vztahů. To, jak vztah funguje, totiž nezávisí jen na samotné diagnóze, ale i na prostředí, ve kterém lidé žijí, na míře porozumění a na tom, jestli spolu dokážou hledat společný jazyk.

Uklizená domácnost je v naší kultuře znakem úspěchu a dospělosti. Pokud máte doma naklizeno, máte svůj život pod kontrolou. A pokud ne? Selháváte. A právě tady se rodí ten známý pocit studu. V druhé epizodě série Spektrum rozebíráme, proč je domácnost pro ADHD mozek jedním z nejtěžších prostorů – a proč se z obyčejného nepořádku tak snadno stává hluboce osobní téma.

ADHD se nejčastěji ozve tam, kde je tlak na výkon – ve škole a později v práci. Jenže pokud dítě nepobíhá po třídě a neruší, systém ho většinou nevidí. Uslyšíte příběhy dvou dospělých, kteří celé dětství proplouvali pod radarem a diagnózu získali až poté, co začali selhávat v prostředí, které „odchylky” neodpouští. Odborný pohled dodá psychoterapeut a vědecký výzkumník v oblasti ADHD Arnošt Krtek.