Anuše Kejřová byla propagátorka úsporné kuchyně, nabídka byla v její prvorepublikové kuchařské knize opravdu pestrá. A co hospodyním radila? Základem mělo být vařit s rozmyslem, tedy tak, aby žádné jídlo nepřišlo nazmar...

Květen byl a stále je velmi vhodným časem pro lidové léčitelství. Je spojený nejen se sběrem bylinek, které v tomto období mají svoji sílu, ale taky s řadou léčebných nebo magických praktik.

V dobách našich babiček patřili ledoví muži, kteří spalují mrazem ovoce i růži, mezi hospodáři k proklínaným svatým. A tak přidáme recept na něco na zahřátí.

Dozvíme se něco o chmelíčku, šťavnatých výhoncích chmele, které se budou hodit na zadělávané telecí.

Oslava Dne matek byla u nás za první republiky spojena nejen s dárkem, ale také s pohoštěním, v měšťanských rodinách někdy i s posezením v restauraci.

Omezením pro vesnické hospodyně nebyl po válce jen přídělový systém, ale i nefunkční způsob hospodaření nově zakládaných zemědělských družstev. Zpracovávaly v podstatě vše, co bylo k jídlu a jednou za týden se všichni těšili na maso.

Ve vyprávění o tom, jak vypadal jídelníček většiny českých rodin po konci 2. světové války, si připomeneme vynalézavost našich babiček, které si uměly poradit i s málem.

Potraviny byly, stejně jako za války, na příděl až do roku 1953. Příručku, jak vařit s výrazně omezenými zásobami, sestavil například Jiří Šimek. Vladimíra Jakouběová a Jaroslav Hoření z ní vybrali sladký recept.

Ani ve vyprávění o tom, co a jak naše babičky vařily, nemůžeme opominout konec 2. světové války v Evropě. Bylo to období radosti, ale stále přetrvávající nouze a tak recepty byly chudé.

1. května má svátek poměrně neznámá světice, sv. Viborada – patronka knihoven, kuchařek a farních hospodyní. A tak si pro recept zajdeme do farní kuchyně.