Zvěřina byla v dobách našich babiček na vesnici považována za vzácnou pochoutku. Nešlo o maso, které by se jedlo každý týden – objevovalo se na stole jen při slavnostních příležitostech, nebo po hodně vydařeném honu.

Vladimíra Jakouběová a Jaroslav Hoření přiblíží činnost spolku, který se od roku 1907 zabýval přípravou školních obědů. Vařilo se tehdy velmi prostě, třeba polévka z odvaru z brambor.

I tentokrát se vrátíme o století zpět, podíváme se ale do tehdejších školních vývařoven. Vladimíra Jakouběová a Jaroslav Hoření k tomu přidají recept na bramboračku se zavářkou.

K barvám podzimu patří červené šípky a ty v dobách našich babiček patřily do demižonů. Vladimíra Jakouběová a Jaroslav Hoření poradí jak na šípkové víno.

Naše babičky věřily, že lidem i zvířatům hloh poskytuje ochranu od všeho zlého. Za chránící a zdravé byly považovány i plody tohoto keře.

Krmná řepa, neboli burák, se pěstovala v celé oblasti Pojizeří už na konci 18. století, podobně jako řepa červená. A co z okopanin naše babičky vařily? Zkuste recept.

Podzim je nejen časem brambor, ale také zelí. A jeho uchování v dobách našich babiček bylo především záležitostí nakládání.

„Po neděli skromněji“ uvádí se v v jednom nedávno nalezeném starém rodinném receptáři z roku 1924 k obvyklému podzimnímu dennímu jídelníčku v chalupách v našem kraji...

Vydáme se městský trh a podíváme se, jaké se tam v dobách našich babiček prodávaly ryby. Po roce 1918, kdy se rybníkářství u nás dostalo od státu významné podpory, se ryby staly dostupnou potravinou.

Zkuste, jako naše babičky, zeleninu z hrnce, do kterého kromě mrkve, cibule, tykve, fazolek a koření patří i rapontika, čili pupálka.