Podpora systému Windows 10 skončí už 14. října. Mnoho firem přechod stále neřeší a může čelit kybernetickým rizikům i vysokým investicím. Jak upozorňuje Lucie Adámková z eD system, český byznys situaci podceňuje. „Po čtrnáctém říjnu se počítač sice zapne, ale bude zranitelný,“ říká.

Podle aktuálních statistik běží až 43 % českých počítačů na systému Windows 10, jehož oficiální podpora skončí 14. října 2025. Týká se to především firemního sektoru, který aktualizaci často odkládá.

„Je to velké téma a nemělo by se brát na lehkou váhu, hlavně ve firmách. Po 14. říjnu už nebudou k dispozici aktualizace ani bezpečnostní podpora od Microsoftu,“ upozorňuje Lucie Adámková.

Microsoft nabídne určité výjimky – individuální uživatelé, kteří mají Microsoft účet, mohou využít tzv. Extended Security Updates (ESU) až do října 2026. I tato rozšířená podpora se však týká pouze Evropské unie a platí jen pro registrované účty.

Kyberbezpečnost: tichá hrozba bez aktualizací

Po vypnutí podpory sice zařízení neztratí funkčnost, ale přijde o klíčové bezpečnostní záplaty. „Počítač půjde zapnout a bude fungovat, ale už nebude chráněný. To zvyšuje riziko kyberútoků a ztráty dat,“ říká Adámková.

V praxi se nejčastěji jedná o phishingové útoky nebo ransomware. Útočníci mohou díky chybám v systému získat přístup k datům, heslům nebo firemním účtům. „Všem firmám vždycky doporučuji, aby si opravdu dělaly phishingové testy na svých zaměstnancích, aby jim přišel nějaký e-mail a zjistilo se, jestli na to budou reagovat,“ vysvětluje Lucie Adámková. „Občas se totiž stává, že zaměstnanec toho má tolik, že si toho ani nevšimne. Otevře e-mail, něco nainstaluje, aniž by věděl co, a útočník tak může okamžitě získat jeho přihlašovací údaje.“

Nejvíce ohrožená bývá starší generace uživatelů, která se v kybernetické bezpečnosti méně orientuje. „Mladší si obvykle dávají větší pozor, ale dnešní podvody jsou tak sofistikované, že už je těžké poznat, zda e-mail pochází z legitimního zdroje,“ upozorňuje Adámková.

Přechod na Windows 11 může stát miliony

Z ekonomického hlediska představuje přechod na nový systém značnou investici. Pro střední firmu s padesáti zaměstnanci se může nákup nového hardwaru pohybovat kolem jednoho milionu korun.

„Pokud firma potřebuje padesát nových počítačů po dvaceti tisících, je to jednoduchá matematika. Náklady se rychle vyšplhají k milionu,“ říká Adámková.

Řešením může být financování nebo pronájem techniky, který umožňuje rozložit investici v čase. Firmy tak platí měsíčně a po třech letech mohou zařízení obnovit. „Mají zároveň pojištění i servisní podporu, takže nejde jen o nákup, ale o kompletní službu,“ doplňuje.

Technické požadavky a realita firem

Windows 11 vyžaduje mimo jiné procesor s podporou TPM 2.0 a modernější hardware. Firmy by si měly nejdříve ověřit kompatibilitu zařízení. „Microsoft nabízí nástroj PC Health Check, který snadno ukáže, jestli je zařízení připravené,“ vysvětluje Adámková.

Pokud podmínky nesplňuje, je potřeba data zálohovat a připravit migraci. Větší společnosti čelí i organizačním problémům. Při padesáti zaměstnancích jde o sto zařízení, která musí IT oddělení zkontrolovat, zálohovat a nakonfigurovat. „Jeden IT technik to sám za měsíc sotva zvládne,“ dodává.

Firmy nechávají všechno na poslední chvíli

Podle Adámkové je typicky českým problémem odkládání řešení na poslední chvíli. Mnoho firem přechod stále neřeší, což může způsobit chaos v IT odděleních i na trhu.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak Microsoft plánuje integrovat umělou inteligenci do nových verzí Windows.
2. Jaké konkrétní kroky eD system nabízí firmám pro odkup starých zařízení.
3. Jak fungují phishingové testy zaměstnanců a jak často by je měly firmy provádět.
4. Jaké jsou skryté náklady migrace na Windows 11 mimo samotný hardware.
5. Co radí Lucie Adámková firmám, které mají pobočky mimo Evropskou unii.

Koučink už dávno není jen o výkonnosti. Stále více manažerů i podnikatelů hledá jistotu sami v sobě a obrací se na odborníky, kteří jim pomáhají posilovat mysl. „Jistota není o vnějších okolnostech, ale o stavu mysli,“ říká profesionální koučka Claudie Cross Křížová. V rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn vysvětlila, proč je rok 2025 přelomový. Claudie je zároveň jednou z řečnic nadcházejícího Týdne inovací, jehož mediálním partnerem je FocusOn.cz.

Hned v úvodu zazněla otázka, zda není dnes trh přesycený koučinkem. Křížová přiznala, že i ona sama měla problém označovat se za koučku: „Ten pojem je zakalený. Spousta lidí se dnes nazývá koučem, aniž by prošli adekvátním výcvikem. Někdy stačí tříměsíční kurz a už se ohánějí titulem kouč.“

Mezinárodní federace koučů (ICF) přitom podle ní uděluje certifikace obdobné akademickým titulům – od úrovně bakaláře až po doktorát. „Pro nejvyšší certifikaci je nutné mít 2 500 hodin placených koučinků, desítky hodin s mentorem, absolvovat výcvik, zaslat nahrávky k posouzení a složit tříhodinový test v angličtině. To je práce s lidskou duší a měla by mít minimálně takovou váhu jako vzdělání lékaře,“ zdůraznila.

Kouč versus terapeut

Zásadní část rozhovoru se věnovala rozdílu mezi koučem a terapeutem. Křížová vysvětlila, že terapie pomáhá člověku, který je „pod nulou“, trpí traumatem nebo se ztrácí v problémech. Kouč nastupuje až ve chvíli, kdy je klient na neutrální pozici a hledá, jak se posunout dál: „Terapeut vás dovede zpět do rovnováhy, zatímco kouč vás učí, jak svou mysl posilovat, abyste podobné situace zvládali sami. Není to o radách, ale o kladení správných otázek.“

Podle Křížové se změnilo také vnímání veřejnosti. Zatímco ještě před několika lety bylo stigma chodit na terapie, dnes se lidé častěji obracejí nejen na terapeuty, ale i na kouče. Zvlášť v byznysu se ukazuje, že psychická kondice je stejně důležitá jako ta fyzická.

Klienti všech věkových kategorií a pracovních pozic

Křížová uvedla, že mezi její klienty patří především lidé na manažerských pozicích. Mezi její klienty patří muži i ženy, zakladatelé startupů i zkušení ředitelé firem. „Miluji tu různorodost příběhů. A i když za mnou přicházejí lidé různého věku a z odlišných prostředí, témata se nakonec hodně podobají,“ uvedla.

Rok 2025 je podle ní typický tím, že se lidé méně ptají, jak být výkonnější, a více zkoumají sami sebe: „Manažeři se ptají, proč vlastně dělají to, co dělají, a pro koho. Co jim dává jistotu v době, kdy umělá inteligence mění trhy a jistoty mizí. Čím dál víc chápou, že jistota není o okolnostech, ale o stavu mysli,“ vysvětluje.

Data z neurovědy: 95 % myšlenek se opakuje

Na nadcházejícím Týdnu inovací Křížová vystoupí s přednáškou o myšlení a komunikaci. Opírá se přitom o data z neurovědy. Citovala výzkumy, podle nichž „90 % našeho prožívání tvoří vnitřní svět: myšlenky a emoce – a jen 10 % je viditelné chování. A podle doktora Jo Dispenzy se od 35 let 95 % myšlenek a emocí stále opakuje.“

To podle ní vysvětluje, proč lidé často uvíznou v koloběhu stejných pocitů a stereotypů: „Každý den pijeme tu samou kávu, automaticky odpovídáme na otázku ‘Jak se máš?’ stejně. A přitom chceme dosahovat nových cílů. Koučink pomáhá tyto vzorce narušit.“

Úspěch versus neúspěch

V rozhovoru padla i zásadní otázka: není realitou spíš neúspěch než úspěch? Křížová reagovala: „Neúspěch neberu jako stav, ale jako přechodovou fázi. Je vždy součástí cesty k úspěchu. Důležité je umět být spokojený i bez vnější validace – a to je skutečný úspěch.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně probíhá certifikační proces ICF a kolik hodin výcviku stojí za jednotlivými tituly?
2. Proč považuje Křížová kladení správných otázek za celoživotní umění?
3. Jaké typické chyby dělají manažeři, když řeší stres a strach?
4. Co mají společného nejvlivnější lidé Česka, se kterými vedla rozhovory do svého podcastu?
5. Jaké „aha momenty“ získává Křížová sama ze svých ranních rituálů a studia neurovědy?

V pořadu Export na platformě Focuson.cz přiblížil Johnson Darkwah, ředitel firem Gauss Algorithmic a Kapnetix, cestu české technologie od prvních zakázek v Rakousku a Švýcarsku až po americké softwarové giganty. Vysvětlil, proč v USA firmy investují do inovací násobně více než v Evropě, jak se mu podařilo jednat s Disney a proč považuje vlastní datové sady za nejcennější firemní majetek. Prozradil také, proč další expanzi plánuje především v Asii.

Gauss Algorithmic začínala s exportem svých služeb ještě dříve, než se o umělé inteligenci mluvilo v hlavním proudu. „Zpočátku šlo více než o polovinu zakázek do zahraničí. Postupně jsme se dostali do Rakouska, Švýcarska a později i do Spojených států,“ vysvětluje Darkwah.

První úspěchy přišly v bankovním sektoru, kde byla poptávka po inovacích. V USA pak firma získala klienty zejména mezi softwarovými společnostmi. „Vytvořili jsme síť kontaktů a dnes už jsme schopni ve Spojených státech obchodovat a rozvíjet projekty,“ dodává.

Americká rozhodnost versus evropská opatrnost

Rozdíly v přístupu k byznysu jsou podle Darkwaha patrné. „V USA jsou firmy rozhodnější. Když se rozhodnou, že do projektu půjdou, jede se hned naplno. Neexistuje zdlouhavé zkoušení. Druhý den přidáte lidi do týmu a projekt běží,“ říká.

Schopnost projekt ukončit, pokud nedává smysl, je v USA rychlá a přímá. „Evropa je často vnímána jako zkostnatělá, v Americe vládne dynamika a velká ochota riskovat,“ dodává podnikatel.

Role státu: mise s ministrem Síkelou a CzechTrade v praxi

Darkwah potvrzuje, že se jeho firma opírá také o podporu státních institucí. „První zkušenost jsme získali s CzechInvestem a později s CzechTradem, například při podnikatelské misi s ministrem Síkelou. Během jednoho týdne jsme navštívili čtyři města a získali kontakty, které bychom jinak budovali měsíce,“ popisuje.

Networking podle něj hraje klíčovou roli. „Američané a Kanaďané vnímají pozitivně, když firma přijede v rámci oficiální delegace. Je to pro ně signál důvěryhodnosti,“ říká.

Umělá inteligence: od jazykových modelů po vlastní datové sady

Gauss Algorithmic se soustředí na implementaci umělé inteligence do firemních procesů. Druhá firma, Kapnetix, se specializuje na automatizaci postprodukce 3D animací. „Nejvzácnější je pro nás vlastní datová sada. Hodiny natáčení pohybu lidí nám umožňují trénovat modely, které šetří čas i náklady filmovým a herním studiím,“ vysvětluje Darkwah.

Podle něj bude klíčovým aktivem budoucnosti schopnost pracovat s firemními daty. „Pokud v nich máte schované know-how a zkušenosti, stanou se nejcennějším majetkem. Ideální je držet celý proces v rukou a data si vytvářet sám,“ dodává.

Asie jako další cíl expanze

Zatímco Gauss Algorithmic zůstává silná v Evropě a USA, Kapnetix už míří do Asie. „Máme zájem od firem z Japonska a Jižní Koreje, tradičně silných v oblasti entertainmentu. S expanzí nám pomáhá člen týmu, který 15 let žil v Japonsku a pracoval pro firmy jako Sega nebo Unity. Jeho vztahy jsou na tamním trhu klíčové,“ popisuje Darkwah.

V Číně firma registruje první zájem, ale zatím bez konkrétních projektů. Expanzní strategie je postupná: „Raději jdeme krok za krokem než střílet všude najednou,“ uzavírá Darkwah.

Rady začínajícím firmám: hledejte Čechy v zahraničí

Podle Darkwaha by firmy, které chtějí expandovat, měly začít u krajanů. „Češi žijí po celém světě a většinou rádi pomohou. My jsme díky těmto kontaktům jednali třeba i s Disney, kam nás propojil známý z CzechInvestu,“ vzpomíná.

Celý rozhovor, který moderuje Marek Atanasčev (CEO Enantis), si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak probíhá první jednání s americkým klientem v praxi?
2. V čem se liší pracovní tempo českých a amerických vývojářů?
3. Jaké byly konkrétní překážky při jednání s velkými korporacemi?
4. Jak Darkwah osobně využívá AI nástroje v každodenním byznysu?
5. Jaké má zkušenosti z neformálního networkingu na amerických startupových akcích?

„Umělá inteligence už není experiment, ale základní stavební kámen byznysu,“ říká Roman Berglowiec, zakladatel a CEO Everbotu. V rozhovoru s Jiřím Jemelkou z JPF Czech pro pořad Krotitel ředitelů otevřeně ukazuje, jak AI dokáže změnit ekonomiku firem: od náboru zaměstnanců po zákaznickou podporu. Konkrétně: úspora 85 % nákladů na sociální sítě, snížení počtu lidí na zákaznickém servisu z 19 na 6 a odstranění potřeby back office. Přesto české firmy využívají potenciál AI sotva na pět procent.

Roman Berglowiec nikdy nepracoval jako zaměstnanec na plný úvazek. Svůj podnikatelský příběh začal jako obchodník na živnostenský list. „Moje první firma vznikla s půjčkou 10 tisíc korun. Už tehdy jsem cítil, že podnikání je pro mě přirozené,“ vzpomíná.

Postupně vybudoval několik firem, od marketingové agentury přes e-shopy až po výrobní podniky. Dnes stojí za Everbotem, jehož cílem je stát se českým průkopníkem v oblasti implementace AI do malých a středních firem.

AI využívá jen zlomek firem

Podle Berglowiece se české podniky zatím učí s umělou inteligencí zacházet. „Na trhu vidíme, že AI není využívaná ani na pět procent. Přitom rutinní činnosti dokáže výrazně zrychlit a zlevnit,“ říká.

Na rozdíl od Spojených států, kde firmy s AI získávají miliardové valuace, je v Evropě využití mnohem pomalejší. „Naši obchodníci mluví denně s majiteli firem. Ti často říkají: Ještě na to není čas, je to složité. Jenže ti, kteří začnou dnes, získají významnou konkurenční výhodu,“ upozorňuje.

Tvrdá čísla: úspory v desítkách procent

Nejviditelnější efekt má AI podle Berglowiece v oblastech HR, marketingu a zákaznického servisu. „Dříve jsme měli dvě zaměstnankyně na sociální sítě. To bylo 320 hodin práce měsíčně za zhruba 90 tisíc korun. Díky AI teď obslouží 12 e-shopů jedna žena za 40 hodin. Úspora je 85 procent,“ popisuje.

Podobný efekt přineslo nasazení AI do zákaznické podpory. „Měli jsme 19 lidí, dnes díky chatbotům a voicebotům fungujeme se šesti. Pokud jeden zaměstnanec stojí 50 tisíc měsíčně, bavíme se o úspoře deseti mezd, tedy zhruba půl milionu měsíčně,“ vypočítává.

AI místo back office

Everbot podle svého zakladatele prakticky odstranil potřebu back office. „Když nám přijde životopis, AI ho ohodnotí, pošle uchazeči dotazník a sama domluví pohovor. Personalista do procesu vůbec nevstupuje,“ vysvětluje Berglowiec.

Stejný princip firma využívá i v obchodu. AI vyhodnocuje hovory obchodníků, připravuje predikce a dokáže už první den v měsíci spočítat kompletní podklady pro mzdy a odměny. „To znamená, že nepotřebujeme klasické HR ani rozsáhlé administrativní oddělení,“ dodává.

Přidaná hodnota: rychlost a kvalita

Úspory nejsou jediným přínosem. AI zvyšuje také kvalitu a snižuje chybovost. „Nejde jen o peníze. Vidíme, že firmy, které AI využívají, rostou rychleji a dělají méně chyb. Navíc jsou atraktivnější pro zaměstnance – ti chtějí pracovat s moderními technologiemi,“ říká Berglowiec.

V praxi to znamená i rychlejší nábor. „Uchazeč vyplní dotazník, AI ho vyhodnotí a rovnou pozve na pohovor. Nábor se tak zkrátí o týdny,“ doplňuje.

Otevřená mysl jako základní dovednost

Podle Berglowiece není největší překážkou technologie, ale nastavení manažerů. „Rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými je v tom, že ti první řeknou: Zkusím to. Je nutné mít otevřenou mysl a pozitivně přijímat změny,“ říká.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak Roman Berglowiec vyvíjel nástroje podobné dnešnímu Midjourney už v roce 2020.
2. Jak AI pomáhá Everbotu při školení obchodníků a vyhodnocování jejich hovorů.
3. Jak si firma díky AI vyvinula vlastní CRM systém za jediný měsíc.
4. Proč považuje Berglowiec AI za stejně přelomovou technologii jako mobilní telefony nebo internet.
5. Jakou osobní rutinu používá CEO Everbotu k sebereflexi a rozvoji firmy.

Herec, moderátor a zpěvák Michal Kavalčík se z někdejšího „turbodýzláka“ stal jedním z nejviditelnějších propagátorů elektromobility v Česku. V pořadu Elektrodrive, který moderuje Jan Dedek spolu s Jiřím Böhmem a jehož partnerem je AAA AUTO, mluví o tom, jak za šest let najel téměř 300 tisíc kilometrů v elektrických autech a dnes jezdí v Tesle Model Y. Popisuje také, jak dva roky jezdil zdarma díky nabíjecím kartám, proč mu rychlost 120 km/h zachránila řidičský průkaz a jak při 50 tisících kilometrech ušetřil na provozu 90 tisíc korun.

Kavalčík začínal jako majitel turbodieselu, ale v roce 2019 mu servisní technik nabídl, aby vyzkoušel elektromobil. „Tehdy byl hitem Hyundai Ioniq. Vyzkoušel jsem ho na týden a okamžitě mě dostala akcelerace i tichá jízda. Rozhodl jsem se ho koupit,“ vzpomíná.

Díky tehdejším podmínkám jezdil dva roky zdarma. „Chytil jsem dobu, kdy ČEZ spouštěl nabíječky na dotace. Pak je stavěly i další firmy a já jsem dva roky jezdil zadarmo,“ říká.

Tři sta tisíc kilometrů na elektřině

Po Ioniqu následovala Kona s dojezdem 475 km. „To byl pro mě absolutní šok. Nemusel jsem nikde stavět a čekat,“ vzpomíná. Poté přišel Ford Mustang Mach-E s výkonem 490 koní. „S Konou jsem najel 60 tisíc kilometrů, s Mustangem 160 tisíc. Celkově už mám za sebou skoro 300 tisíc kilometrů v elektromobilech,“ vyjmenovává.

Dnes jezdí v Tesle Model Y. „Za měsíc jsem s ní najel 5 tisíc kilometrů. Spotřeba kolem 14 kWh na 100 km je pro mě překvapení, u Mustangu jsem měl na dálnici i 25,“ říká Kavalčík.

Elektromobilita formuje řidičské návyky

Kavalčík přiznává, že v minulosti dostal i pokuty za rychlou jízdu. Elektromobil ho ale přiměl zklidnit. „Abych dojel z Prahy do Ostravy bez zastávky, nastavil jsem tempomat na 120 km/h. Tři roky jsem pak nedostal žádnou pokutu,“ říká.

S novou Teslou už si dovolí jet 130 až 140 km/h. „Spotřeba je i tak skvělá a pořád dojedu s rezervou. Ale první pokutu jsem s ní dostal – 500 korun za překročení rychlosti o 7 km/h,“ dodává s úsměvem.

Úspora 90 tisíc korun na 50 tisících kilometrech

Elektromobilita má podle Kavalčíka jasný ekonomický efekt. „Za 50 tisíc kilometrů jsem ušetřil asi 90 tisíc korun. Náklady na kilometr jsou u mě 50 až 70 haléřů, zatímco u spalovacího motoru jsou třikrát vyšší,“ vysvětluje.

K tomu přispívá i nabíjení ze solárních panelů přátel. „Když nabíjím doma nebo u známých, je to skoro zadarmo,“ dodává.

Auta AAA AUTO prodají tisíc elektromobilů za půl roku

Kavalčík spolupracuje se značkou AAA AUTO, která je největším prodejce ojetých elektromobilů v Česku. „Málokdo ví, že už prodávají tisíc elektromobilů ročně. Letos zvládli tisíc aut za půl roku,“ zdůrazňuje.

Podle něj je mýtus, že ojetý elektromobil neexistuje. „Viděl jsem v nabídce Teslu z roku 2020 za 530 tisíc korun nebo menší elektromobily kolem 350 tisíc. Lidé si myslí, že je to jen pro ty, co mají miliony, ale už to není pravda,“ říká.

Obavy z drahého servisu považuje Kavalčík za zbytečné. „Za povinnou prohlídku po 100 tisících kilometrech jsem zaplatil 6 500 korun. U spalováku bych dal za pravidelné servisní intervaly klidně 30 až 50 tisíc,“ vysvětluje.

U pojištění se podle něj běžně pohybujeme mezi 30 a 40 tisíci ročně u větších modelů. „U Mustangu jsem platil 33 tisíc, u Tesly je to kolem 40,“ dodává.

Kolaps na D1 ukázal výhodu elektromobilu

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak Kavalčík při testování zjistil, že degradace baterie u jeho Mustangu byla nižší, než tvrdil autorizovaný servis?
2. Co pro něj znamenal týden v továrně v Nošovicích, kde se montují elektromobily?
3. Jak probíhá závod Bohemia Eco Energy Regularity a proč je to pro něj „příjemný stres“?
4. Jak reagovali kolegové z rádia na jeho Teslu a proč mu posílají videa hořících aut?
5. Proč věří, že Česko bude jednou evropskou špičkou v počtu nabíječek na obyvatele?

Česká republika čelí bytové krizi, která se dotýká nejen Prahy, ale i regionů. „Výstavba nových bytů v Praze stojí přes 200 tisíc korun za metr čtvereční, což je srovnatelné s centrem Vancouveru. Některé projekty už atakují mediánové ceny na Manhattanu,“ říká v rozhovoru pro pořad On The Ground Jaroslav Ton, spoluzakladatel nemovitostní a investiční skupiny Salutem Group. Řešení vidí především v rekonstrukcích zanedbaného bytového fondu a zjednodušení stavebního řízení.

Podle ukazatele Price to Income je Praha dnes třetí nejdražší evropskou metropolí. Předstihl ji pouze Amsterdam a Athény_. „Bytová krize v Česku je realitou. Nabídka je příliš malá na to, jaká je poptávka. Běžní mladí lidé si v Praze prakticky nemají šanci našetřit na vlastní byt,“_ upozorňuje Jaroslav Ton.

Výstavba v hlavním městě se dnes pohybuje kolem 200 tisíc Kč/m², což je srovnatelné s cenami ve Vancouveru. „Medián na Manhattanu činí v přepočtu 270 tisíc korun za metr čtvereční a některé projekty v Praze už tuto hranici atakují. To ukazuje, že růst cen nemůže pokračovat donekonečna,“ dodává Ton.

Regiony nejsou výjimkou

Krize se netýká jen metropole. „Asi pět šestin obyvatel České republiky žije mimo Prahu. V regionech je situace ještě složitější, protože kupní síla je tam nižší a staví se tam ještě méně,“ říká Ton.

Společnost Salutem Group se proto zaměřuje na rekonstrukce zanedbaných objektů v regionech. Podle Tona by obnova bytového fondu vyžadovala 3 % investic ročně, realita je však třetinová. Výsledkem jsou stovky tisíc nevyužívaných bytů, které chátrají. „Je potřeba tyto objekty opravit a tím rychle zvýšit nabídku bydlení,“ zdůrazňuje investor.

Ústí Towers: modelový projekt ukazuje realitu

Příkladem regionální investice je projekt Ústí Towers v Trmicích. Jde o dvě věže se zhruba 300 byty. „Jedna věž je již kompletně zrekonstruovaná a pronajatá, druhou čeká obnova vnitřních prostor. Náš model funguje na principu sale & leaseback – byty prodáme investorům a zároveň si je od nich pronajmeme, abychom je dál podnajímali místním lidem,“ vysvětluje Ton.

Provoz i rekonstrukce zaměstnávají místní firmy a řemeslníky. „Ekonomicky dává smysl využívat lokální dodavatele. U menších zakázek spolupracujeme přímo s místními řemeslníky,“ dodává.

Výnosnost a investiční příležitosti

Salutem Group aktuálně nabízí výnosnost z nájemného kolem 6 %, což je výrazně více než běžné bankovní spoření. „Naše byty se často pohybují v cenách 2,5 až 3,5 milionu korun. Investor tak může koupit byt v regionu, o jehož správu se zdarma postaráme my. Nájemné pak pokryje hypotéku a ještě zbyde,“ vysvětluje Ton.

Společnost se dlouhodobě soustředí na severní Čechy, severní Moravu a také na projekty v Hodoníně, kde má v plánu rekonstrukci téměř 200 bytů. „Relativní výnosnost je tam násobně vyšší než v Brně, což považujeme za systémovou chybu trhu,“ dodává.

Role státu: zrychlit stavební řízení

Podle Tona má stát klíčovou úlohu zejména ve zjednodušení stavebního řízení. „Stát by měl opsat to, co funguje jinde. Nejde o dotace nebo podporu hypoték, ale o vytvoření podmínek pro podnikání. Pokud se zrychlí povolovací procesy, sníží se i ceny nových bytů,“ upozorňuje.

Masivní investice do dopravní infrastruktury považuje Ton za pozitivní krok. „Díky novým dálnicím se regiony stávají dostupnějšími. Hodinová cesta autem do Ústí je srovnatelná s tím, co člověk stráví v zácpě v Praze,“ dodává.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně probíhá výběr objektů pro rekonstrukci?
2. Jak dlouho trvá rekonstrukce jednoho bytového domu od začátku do kolaudace?
3. Jaké služby navíc nabízí Salutem Group svým nájemníkům?
4. Jak vnímá Jaroslav Ton rozdíly mezi mladými, kteří dědí majetek, a těmi, kteří začínají od nuly?
5. Jak funguje prakticky spolupráce s Petrem Šmídou a jaké další projekty připravují?

Česká technologická firma STRV dnes zaměstnává kolem dvou stovek lidí. Její obrat přesahuje 15 milionů dolarů ročně, tedy více než 360 milionů korun. Zakladatel a stoprocentní vlastník Lubo Smid v rozhovoru pro pořad Big Deal popisuje, proč odkoupil podíly původních společníků, jak se mění skladba klientů a proč je podle něj umělá inteligence spíše příležitostí než hrozbou. Otevřeně mluví i o životním stylu, o sportu na soutěžní úrovni, cestování mezi kontinenty a o rozhodnutí vzdát se alkoholu.

„Za zkratkou STRV se skrývá slovo strive, tedy usilovat. To se promítlo do firemní kultury i do projektů, na kterých pracujeme. Dnes má značka silnou reputaci jak v Evropě, tak ve Spojených státech, a proto ji nechceme měnit jen proto, aby působila moderněji,“ vysvětluje Lubo Smid.

Připouští, že v budoucnu změnu nevylučuje. „U velkých firem se to stává běžně, ale teď je pro nás důležitější stavět na povědomí, které jsme si vybudovali,“ dodává.

Stoprocentní vlastnictví přineslo stabilitu i jasný směr

Smid se stal stoprocentním vlastníkem firmy, když odkoupil podíly zakladatelů.
„Vidím ve firmě svoji dlouhodobou vizi. Moji partneři ji měli jinde, proto dávalo smysl rozejít se. STRV dnes stojí na strategických rozhodnutích a já se věnuji klíčovým věcem, zatímco každodenní chod řídí zkušený tým,“ říká.

Podle něj je pro firmu klíčové dívat se dopředu. „Technologický svět se mění každé tři až pět let. Kdybychom zůstali stát, byli bychom brzy irelevantní. Já se ale na změny dívám jako na příležitosti, ne jako na hrozby,“ dodává.

Umělá inteligence mění práci i produkty

STRV aktivně využívá nástroje umělé inteligence a zároveň je zapojuje do projektů pro klienty. „Umělou inteligenci vnímáme ve třech rovinách. První je samotný vývoj – tam nám pomáhá zvyšovat efektivitu. Druhou je prolínání napříč celou firmou, od marketingu po finance. A třetí je integrace do produktů, které dodáváme klientům,“ popisuje Smid.

Dodává, že univerzální řešení neexistuje. „Každá role potřebuje něco jiného. Někdy je nejlepší jeden nástroj, jindy jiný. Podstatné je, aby se lidé učili s těmito možnostmi pracovat. Kdo dnes AI nevyužívá, ztrácí konkurenceschopnost,“ zdůrazňuje.

Od startupů k velkým klientům

STRV se postupně posunulo od práce pro malé startupy ke spolupráci se středně velkými a velkými společnostmi. „S týmem dvou set lidí už potřebujeme projekty určité velikosti. Dnes spolupracujeme hlavně s firmami, které mají stabilní příjmy a jasnou představu, co potřebují,“ vysvětluje Smid.

Zvláštní postavení má oblast digitálních služeb pro sport a zdravý životní styl_. „Stačí navázat spolupráci s několika klíčovými hráči a efekt se násobí. V této oblasti už má naše značka velmi dobré jméno,“_ říká.

Růst se zpomalil, obrat zůstal 

Poslední roky nebyly podle Smida růstově ideální. „Pohybujeme se nad hranicí 15 milionů dolarů ročně. Organizace ale nerostla tak rychle, jak jsme si představovali. Museli jsme správně nastavit strukturu obchodu a marketingu, abychom se mohli posunout do další fáze,“ říká.

Za zpomalení mohl i fakt, že příliš dlouho osobně zastával velkou část obchodu. „To, co je silnou stránkou zakladatele, může být slabinou firmy. Byl jsem příliš zapojený, a proto jsme budovali obchodní strukturu pomaleji, než bylo třeba. Teď už to měníme,“ dodává.

Sport jako trénink pro hlavu

Vedle byznysu věnuje Smid velkou část života sportu. Soutěží v disciplíně Hyrox, která kombinuje běh a silová cvičení. „Zjistil jsem, že profesionálnější sport je byznysu hodně blízký. V obojím platí, že člověk musí mít jasný cíl a krok za krokem k němu směřovat,“ vysvětluje.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké konkrétní nástroje umělé inteligence dnes STRV používá?
2. Které nové klienty z oblasti zdravého životního stylu firma brzy oznámí?
3. Jak vypadá běžný den Lubo Smida rozdělený mezi řízení firmy a sportovní trénink?
4. Jak přesně funguje jeho vlastní režim proti jet lagu?
5. Které světové osobnosti v Los Angeles potkal a jak na něj zapůsobily?

Česká republika byla poslední zemí EU, která implementovala legislativu pro velkokapacitní bateriové systémy. Přesto dnes na trhu vznikají projekty o stovkách megawatthodin a investoři hovoří o boomu. V rozhovoru pro pořad Plně Nabito diskutovali Jan Fousek, ředitel Asociace pro akumulaci energie (AKU-BAT), a David Vodička, člen představenstva GAZ Energy, o budoucnosti akumulace, rizicích rychlých investic i o tom, proč se bez baterií moderní energetika neobejde.

Česko má podle Jana Fouska stále nejnižší podíl obnovitelných zdrojů v celé EU. Situace se však rychle mění. „Byli jsme poslední zemí v celé unii, která implementovala legislativu pro bateriové systémy. Až hrozba žaloby ze strany Evropské komise donutila politiky k akci,“ upozornil Fousek.

Zatímco donedávna se v Česku stavěly bateriové systémy o jednotkách megawatthodin, dnes už existují projekty o kapacitě 100, 200 či dokonce 500 MWh. „Největší systém měl 22 MWh. Nyní máme v přípravě projekty o celkovém objemu kolem 10 000 MWh,“ doplnil Fousek.

Byznys se probouzí: stovky MWh místo jednoho kontejneru

 „V době, kdy nás ze zahraničí poptávali po systémech o kapacitě 100 MWh, se v Česku stavěl jeden megawatthodinový kontejner – často navíc se zastaralou technologií,“ řekl David Vodička.

Dnes se situace mění. „Vidíme projekty o 100, 300 či 400 MWh, které se začnou spouštět v roce 2026 nebo 2027. To bude pro českou energetiku obrovský posun dopředu,“ dodal Vodička.

Baterie nejsou „easy money“

Navzdory obrovské poptávce varují experti před unáhlenými investicemi. „Mnoho investorů mimo energetiku slyší, že návratnost je krátká, a očekávají snadný zisk. To je ale omyl. Ne každý, kdo má kapitál, by měl stavět baterie,“ řekl Fousek.

Klíčové je podle něj plánovat na 10 až 15 let. Samotné služby výkonové rovnováhy, které mají kapacitu 900 MW v kladné a 300 MW v záporné regulaci, dokážou pokrýt jen část byznysového modelu. „Pokud má někdo 200MWh projekt, musí hledat další zdroje příjmů, například spolupráci s agregátory flexibility nebo cenovou arbitráž,“ vysvětlil Fousek.

Legislativa: klíč k rozvoji

Velký posun přinesl balíček Lex OZE III, který poprvé ukotvil bateriová úložiště v české legislativě. „Teprve nyní mají firmy jasně nalajnované hřiště, na kterém mohou podnikat. Čekali jsme na to osm let,“ připomněl Fousek.

Podle Vodičky je proces stále složitý a často i pomalý. „Žádosti o připojení nebo povolení dokážou projekt zdržet o tři roky. Bylo by potřeba postup zjednodušit a zprůhlednit,“ řekl. 

Současně ale upozornil na riziko „šedých dodavatelů“ bez zkušeností, kteří mohou poškodit pověst celého odvětví.

Stabilita sítě: baterie místo přečerpávacích elektráren

Bateriová úložiště dokážou řešit základní problém obnovitelných zdrojů – jejich nestabilitu. „Baterie jsou v podstatě ekvivalentem přečerpávací elektrárny. Umožňují ukládat energii v době přebytků a využít ji, když nesvítí slunce nebo nefouká vítr,“ vysvětlil Vodička.

Podle Fouska už dnes vidíme, že zapojení baterií snižuje ceny podpůrných služeb. „Ve chvíli, kdy byly díky přeshraničnímu propojení trhů s regulační energií bateriové systémy a agregátoři flexibility z okolních zemí vpuštěni do české soustavy, ceny významně klesly. Cena podpůrných služeb hned po propojení klesla z 1 500 Kč/MWh na zhruba 250 Kč/MWh,“ uvedl.

Hrozby: regulace a závislost na Číně

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak přesně funguje agregátor flexibility a proč je pro investory klíčový?
2. Jaké algoritmy a umělá inteligence se používají při řízení bateriových úložišť?
3. Co znamená „chytrá energetika“ v praxi a jak ji firmy využívají?
4. Jak konkrétně probíhá legislativní proces připojení bateriového úložiště?
5. Které země v Evropě jsou pro české firmy vzorem v akumulaci energie?

Téměř tři čtvrtiny českých žáků už dnes používají umělou inteligenci: 72 % ve volném čase a 69 % při školních povinnostech. Třetina s její pomocí podvádí u domácích úkolů a 15 % dokonce u testů. O tom, jak se s tím školy mohou vyrovnat, jaké hrozby přinášejí osobní konverzace s AI a proč jsou deepfake technologie větším problémem než opisování, mluvil v pořadu Inside Tech Jakub Haláček, ředitel Centra pro výzkum umělé inteligence společnosti Unicorn.

České školy čelí revoluci, která se odehrává rychleji, než dokážou reagovat. Zatímco učitelé se teprve snaží pochopit možnosti umělé inteligence, žáci ji již běžně používají nejen pro zábavu, ale i ke studiu. Moderátor pořadu připomněl, že AI už „vstoupila zadními vrátky do škol a v některých případech supluje učitele“. Jakub Haláček, ředitel Centra pro výzkum umělé inteligence společnosti Unicorn, k tomu dodal, že role škol je hlavně vysvětlit dětem bezpečné zacházení s technologiemi.

Podvádění není nové, ale AI ho dramaticky zjednodušuje

Haláček připomíná, že podvádění ve škole není novým fenoménem: „Když si vzpomenu na svou základní školu, tak si myslím, že na některých předmětech podvádělo více než 30 % žáků. Byly taháky, opisovaly se úkoly před přestávkou nebo před hodinou.“

Zásadní změnou je ale dostupnost a jednoduchost moderních nástrojů. „Dříve bylo třeba najít spolužáka nebo strávit hodně času hledáním informací na internetu. Dnes se stačí zeptat AI a máte odpověď okamžitě. To je obrovský game changer,“ vysvětluje Haláček. Dodává, že lidé jsou přirozeně pohodlní a mají tendenci šetřit energii, proto se budou žáci častěji spoléhat na AI. Pro školy to znamená výzvu: jak nově ověřovat znalosti.

Učitelé mají z AI strach, polovina věří ve zhloupnutí lidí

Postoj pedagogů k umělé inteligenci je skeptický. Podle dostupných dat má 35 % učitelů z AI strach a téměř polovina (50 %) věří, že povede ke zhloupnutí lidí. Haláček však upozorňuje, že tento skepticismus souvisí s věkem a zkušenostmi: „Když se člověk vyvíjí a vzdělává, naučí se určité vzorce vnímání informací, které má pak zafixované. Pro část učitelů je změn už příliš mnoho.“

Připomíná také rychlost technologického vývoje: „Před dvěma lety se lidé smáli, že AI neumí česky a dělá chyby ve skloňování. Dnes má vnitřní monolog a je vybavena spoustou dalších nástrojů.“ Zdůrazňuje však, že ne každý učitel musí být technologický nadšenec: „Znám spoustu učitelů, kteří učí celý život, mají skvělé přípravy a workshopy, kde děti něco vyrábějí a pracují s reálnými předměty. Tam umělou inteligenci pouštět nemusíme.“

Osobní konverzace s AI je nové riziko pro děti

Alarmující je zjištění, že 10 % žáků používá AI pro osobní konverzace o vztazích a pocitech. Haláček varuje před vznikem vazby na digitálního „přítele“, který je vždy k dispozici a vždy milý. „Výzkumy ukazují, že se vytrácí reálná interakce mezi lidmi. Začalo to internetem, pak sociálními sítěmi a teď máme další entitu, která narušuje fyzické lidské interakce,“ vysvětluje.

Upozorňuje i na konkrétní nebezpečí: „Jsou popsané případy, kdy nevhodně nastavený nástroj vedl k tomu, že student s psychickými problémy skončil velmi tragicky.“ Podle něj je proto klíčové, aby školy dětem poskytovaly bezpečné nástroje s odpovídajícími filtry a aby rodiče sledovali, jaké aplikace jejich děti používají. „Rodiče mají pocit, že když dítě pustí ven, je to nebezpečnější než telefon. Přitom digitální svět může být rizikovější než ten reálný,“ dodává.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně vypadá současná technologie deepfake a jak rychle se vyvíjí?
2. Jaké jsou specifické bezpečnostní nástroje pro děti a jak je rozpoznat?
3. Proč expert srovnává AI s jaderným štěpením a jaké vidí paralely?
4. Jak vypadá práce s AI ve vývojářském týmu a jaké jsou konkrétní příklady?
5. Jak se proměnily jeho vlastní přednášky pro učitele mezi roky 2022 a 2024?

Česko si nedávno vyzkoušelo, jak vypadá „blackout“. Nebyl to konec světa, ale varování. Energetická soustava, stavěná na uhlí a jádro, musí zvládnout tisíce malých solárních zdrojů, chytré měniče i nová pravidla pro sdílení elektřiny. Co nás čeká a jak se mění pravidla hry? Odpovědi přináší pořad Amper na platformě FocusOn, kde o budoucnosti české energetiky debatovali Pavel Hrzina z ČVUT a právník Pavel Doucha.

Rozhovor odstartoval pohledem na nedávný výpadek elektřiny, který byl médii označován za „polo-blackout“. Podle Pavla Hrziny však situace nebyla tak dramatická:
„Byl to v podstatě dvou až tříhodinový výpadek. Pod pojmem blackout si představíme katastrofické filmy, a to se tady nestalo, i když samozřejmě vznikly hospodářské škody,“ uvedl.

Zdůraznil, že současná elektrizační soustava byla desítky let budována pro centralizované zdroje, zejména uhelné a později jaderné elektrárny. „Najednou jsme se dostali do situace, kdy je nutné zapojit i malé výrobce, a to je pro síť obrovská změna. Fotovoltaika je úžasný zdroj. Nepotřebuje palivo a dá se instalovat na střechy i méně kvalitní půdu. Jenže najednou máme zdroje rozptýlené všude kolem a dosavadní model to neumí dobře počítat,“ vysvětlil Hrzina.

Technické výzvy: měření, regulace a stabilita sítě

Jedním z klíčových problémů je nedostatek moderních měřicích zařízení. „My nevíme, kam ta energie z malých fotovoltaik opravdu teče. Zda skončí v bojleru u sousedky, nebo až v Ostravě. To zjistíme až tehdy, když dobudujeme měření na všech odběrných místech. Zatím má Energetické datové centrum jen asi 30 tisíc klientů, ale v Česku je téměř šest milionů odběrných míst. Teprve až se tato síť pokryje, budeme schopni systém skutečně řídit,“ zdůraznil Hrzina.

Podle něj se fotovoltaika chová jako „jedna velká elektrárna“, když nad větší oblastí vysvitne nebo naopak zmizí slunce. „Když je oblačno v celých Čechách nebo na celé Moravě, celý systém reaguje stejně. Síť je proto nutné řídit jinak než doposud,“ dodal.

Kyberbezpečnost: rizika chytrých měničů a internetu

Dalším tématem byla bezpečnost nově připojovaných zdrojů a možnost centrálního řízení měničů přes internet. Moderátor se ptal, zda to nepředstavuje významné kybernetické riziko. Hrzina reagoval: „Internet je sice rychlý, ale rozhodně není tak bezpečný. Riziko je dvojí – buď se někdo zvenčí nabourá do samotného střídače, nebo výrobce zařízení může prostřednictvím aktualizací ovlivňovat jeho fungování. I proto stát nově získal možnost určit, která zařízení určitého původu se v Česku nesmí instalovat,“ upozornil.

Doucha doplnil ještě jeden aspekt: „U domácností může být rizikem i samotný router. Pokud si někdo koupí levnou krabičku na internetu a přes ni proudí komunikace, může to být slabina. Je proto jasné, že přijde regulace, například povinné využívání chytrých elektroměrů, které budou komunikovat přes zabezpečené sítě distributorů,“ řekl.

Legislativa: zdlouhavý proces, ale i pozitivní změny

Právní rámec zatím za technologickým vývojem zaostává. „Od roku 2005 vidíme dramatický nástup domácí výroby elektřiny, zejména fotovoltaiky. Vrchol přišel v letech 2009–2010, pak to na chvíli zamrzlo a od roku 2016 se to znovu rozjíždí díky programu Nová zelená úsporám. Regulace ale zaostává. Změnit zákon je vždy složitější než dovézt technologii z Číny,“ vysvětlil Doucha.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak vypadala konkrétní zkušenost Pavla Douchy s jeho domácí solární elektrárnou během nedávného „polo-blackoutu“?
2. Jak funguje služba, která na dálku řídí baterii v domácnosti podle cen na denním trhu?
3. Proč jsou bytová družstva podle Pavla Hrziny „nejhorším zákazníkem“ v oblasti energetiky?
4. Jaké absurdní požadavky se objevují v připravované legislativě pro větrné elektrárny?
5. Jak vypadá situace s energetikou v zahraničí, například na Floridě, ve srovnání s Českem?