Na jedné straně třeštící velkoměsto, na druhé pustá divočina. Tak cestovatelé či malíři referovali o životě v Americe 19. století. Otázku „dobyvatelské Evropy vs. divošské Ameriky“ dnes znovu promýšlí kunsthistorici na celém světě, a do debaty přispívá i výstava v Západočeské galerii, kterou její autorky připravovaly tři roky. Taťánu Petrasovou v ArtCafé doplnil a další galerijní novinky přidal ředitel Roman Musil.

„Veřejné peníze jsou investicí, která má návratnost. Když dáte korunu do divadla, vrátí se vám dvě,“ říká teatrolog a historik Bohumil Nekolný, autor nové knihy Divadlo a společnost podruhé aneb Úděl sisyfovský 1998–2020. ArtCafé se zaměří na Ostravu jako příklad funkční spolupráce mezi kulturními aktéry a samosprávou. Do debaty se kromě Bohumila Nekolného zapojí tanečnice a kurátorka Jana Ryšlavá z platformy MOVE Ostrava a umělecký šéf Divadla Loutek Jakub Maksymov.

Co vedlo Jana Boroše k tomu vystoupit z kapelní anonymity a promluvit skrze písničky své kapely Čáry života sám za sebe? Co mu dalo účinkování v úspěšné kapele Fiordmoss. Jak se na autorovy podepsal úspěch debutu Stínítko? Proč kapela nahrávala novou desku Sluníčko ve studiu dohromady? A co Jana baví víc – práce ve studiu nebo koncertování? To vše a mnohem více probere rozhovor, který s Janem ve vltavském studiu vedl Pavel Zelinka.

Sezóna hudebních cen je v plném proudu – kdo letos uspěje a co říká rok 2024 o česko-slovenské scéně? Art Café Davida Pomahače se zaměřuje na rozdíly mezi cenami Anděl, Apollo, Vinyla a slovenskými Radio_Head Awards. Jak se hlasuje, co ocenění znamenají pro umělce a jak funguje jejich financování? Hosty jsou Lucie Hájková a Honza Vedral (Anděl), Zdeněk Neusar (Vinyla), Pavel Kučera (Apollo) a Janka Imrichová (Radio_Head Awards).

Dana Račková, divadelní režisérka a zakladatelka vokální kapely Milánosz, s hudebníkem a cimbálistou Michalem Taragošem představují čerstvou společnou tvorbu. Hlavní roli v ní hrají romské pohádky, příběhy 20. století i kouzlo cimbálu. Na jaře vychází jejich nová knížka V rytmu cimbálu. V ledna měla v Moravském divadle Olomouc premiéru Pohádka zakletá do cimbálu, hudebně-taneční inscenace pro děti a jejich dospělé.

Kino Utajeno i Pomezí se konají v běžně nedostupných prostorách ve spojení s výraznou scénografií a tajemnou atmosférou. Aktivní zapojení stran diváctva je žádoucí, ale není vyžadováno. Agáta Hrnčířová mluví se zakladatelkou projektu Kino Utajeno Barboru Podškubkovou, performerkou Vojtěškou Dubcovou a režisérem Lukášem Brychtou z divadelního projektu Pomezí o momentech překvapení i posunování hranic komfortní zóny.

„Lidskoprávní filmy se z reportážních záznamů aktuálního dění proměňují v poetické, osobní a nápaditě zpracované vhledy, kterými se tvůrci snaží sdělit nadčasové postřehdy o svých zkušenostech a lokalitách,“ říkají vedoucí programu Jednoho světa Tomáš Poštulka a dramaturgyně Lea Petříková. Proč festival zahájí syrské Vzpomínky plné přízraků? V Artcafé se ptala Hana Slívová, a došlo i na reflexi dění na Slovensku.

„Hudba je prostředek, kterým se rád vyjadřuji, dávám věci ze sebe ven a rád se dělím o to, co mám v sobě,“ říká v ArtCafé hudebník Dušan Havrilla. Společně s kapelou havrilla právě vydává u Slnko records EP Detenzie, které navázalo na předchozí EP Tenzie. Havrilla na nich kombinuje autorskou poezii, rezonanční kytaru a akustické prvky s jemnou elektronikou. Do ArtCafé si Havrillu pozval moderátor Tomáš Klement.

Jako instalace, blížící se apokalypsa nebo punkový koncert může vypadat současné loutkové divadlo pro dospělé, o kterém se mluví také jako o objektovém. Zájem o něj mají jak studenti DAMU, tak diváci, kterým skrz své často surreální postupy dokáže otevřít dveře do reality. Proč je dobré mít nejprve materiál a pak teprve hledat téma? I o tom s Hanou Slívovou mluvili Dominik Migač a Karolína Plicková.

Jak vznikaly krátké a studentské filmy, které jsou letos nominované na Českého lva? Jaké výzvy museli jejich tvůrci a tvůrkyně překonat? A jaká očekávání mají od nominace na nejprestižnější českou filmovou cenu? Agáta Hrnčířová diskutuje s trojicí mladých režisérů a režisérek – Terezou Kovandovou (Humanity), Emou Hůlkovou (Ani se nenaděješ a už se jmenuješ) a Lunem Sevnikem (Mezi námi moře).