„Já chodil na konzervatoř. Tam jsem se učil trochu zpívat a taky jsem chodil k Janáčkovi do fonetiky a vůbec jsem se nezajímal o drama, o herectví,“ vyprávěl o svých počátcích jeden z nejvýraznějších herců meziválečné generace Hugo Haas (19. 2. 1901–1. 12. 1968). Vysíláme v repríze.

„Každým rokem se tahle doba opakuje – a pokaždé si přeji, aby už to bylo za mnou,“ řekla posluchačům Československého rozhlasu herečka Dana Medřická o Vánocích 1979. Její projev byl jedním z mnoha vánočních zamyšlení, která socialistický rozhlas odvysílal do roku 1988.

Havíři, železničáři, valcíři – to byli skuteční hrdinové socialistických Vánoc. Rozhlas o nich vysílal na Štědrý den rok co rok. Svědectví o tom nabízejí Rozhlasové noviny z 60., 70. a 80. let. Sváteční rozhlasové vysílání má přeci jen jinou atmosféru než zpravodajství všedního dne. Autoři vánočních zpráv se často pokoušeli říci i něco hezkého.

Tradice Vánočních stromů republiky má za sebou celé jedno století. V jejím dodržování se odrážely i proměny politických režimů, kterými naše země procházela. Přitom na počátku stála zcela nepolitická příhoda. Ale ve chvíli, kdy se v názvu jakékoliv akce objeví slovo republika, politika se do ní jaksi neodbytně vkrade.

Události, o kterých informoval rozhlas v posledním čtvrtletí roku 1995, a osobní vzpomínky dvou postarších pamětníků těch časů – Veroniky Kindlové a Davida Hertla. To je další díl Archivu Plus o dění před 30 lety.

Dne 20. listopadu 1945 začal v německém Norimberku vojenský soudní proces, na který čekala veřejnost celého světa. Už během války bylo zřejmé, že chování agresora tentokrát nebude moci zůstat bez soudu.

Od počátku 20. do konce 90. let 20. století se po světových mořích a oceánech plavily lodě s československou a později českou vlajkou. „Naložit loď v Číně znamenalo mít na palubě 1500 různých druhů zboží,“ vzpomínal kapitán Antonín Fojtů v roce 1999.

„Ale, ale, co to nevidí oko mé modravé? Ahoj, kočko. Tak to dneska rozjedeme, tak to rozbalíme! Jste skvělí, jste báječní!“ s afektovanou dikcí pronáší diskžokej Arnoštek v dnes už kultovním filmu Kouř. Slizký Arnoštek je parodií diskžokeje socialistických diskoték pořádaných v klubech Socialistického svazu mládeže.

Rozinky, boty, dětské oblečení, vánoční štoly, záclony nebo dokonce džíny. To všechno, a ještě mnohem víc si vozili Čechoslováci z východního Německa. Tedy z Německé demokratické republiky, prvního německého státu dělníků a rolníků, jak o něm mluvila propaganda.