Antonín Novotný byl komunistický aparátčík, v letech 1953 až 1968 první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa a v letech 1957 až 1968 ještě na vedlejší úvazek prezident republiky.

Téměř třiadvacet let, přesně 8345 dní, trvala okupace našich zemí armádou „bratrů ve zbrani“. Ukončila ji až dohoda mezi vládami Československa a Svazu sovětských socialistických republik o odchodu sovětských vojsk z území tehdejší ČSSR. Tu ministři zahraničí obou zemí Jiří Dienstbier a Eduard Ševardnadze podepsali 26. února 1990 v Moskvě. Československo se tak stalo první zemí východního bloku, která dokázala vyprovodit sovětské vojáky ze svého území.

Už za císaře pána se v českých zemích objevil skauting. V Československu potom zakořenil tak pevně, že se ho nezbavili ani dva totalitní režimy po sobě. Jedním z hlavních představitelů Junáka v Československu byl Velen Fanderlik – skaut tělem i duší. Šli po něm nacisté i komunisté, bratr Velen byl ale připraven.

Pravý zlatý důl pro zájemce o historii dnes přestavují první porevoluční rozhovory s navrátilci nebo návštěvníky z řad českého exilu – se spisovateli, novináři, hudebníky, podnikateli a dalšími veřejně činných lidmi, kteří v různých emigračních vlnách opustili Československo zejména po roce 1968. V roce 1990 se vraceli zpět do vlasti. Pořad Archiv Plus připomene jejich vzpomínky na těžké začátky ve světě i na to, jak nesamozřejmé bylo vůbec se pro emigraci rozhodnout.

„Je to humbuk! Úspora na jednoho občana je asi sto korun ročně, za což je možno desetkrát poobědvat v restauraci, a to nikterak opulentně,“ zapsal si do deníku dramatik a divadelní kritik Čestmír Jeřábek na začátku roku 1955, kdy komunisté v čele Československa oznámili „rozsáhlé snižování cen“. Nejen o tom vysílal před 70 lety Československý rozhlas. Ukázky z vysílání v zimě roku 1955 v pořadu Archiv Plus okomentují Zdeněk Doskočil a David Hertl.

Jedno se komunistům muselo přiznat: ani sebemenší kolečko v jejich represivním systému se nepohybovalo jen tak náhodou, bez vztahu ke kolečkům větším. Osoba mladičké, nedovzdělané a nekompetentní právničky, která se s bezpříkladným sebevědomím ochotnické herečky uplatnila v monstrprocesech na začátku 50. let 20. století, dodnes přitahuje pozornost. Už jen kvůli smutnému faktu, že se za svou účast na justičních zločinech jako jediná dostala po více než 50 letech před soud.

Už je tomu dvacet let, co je naše armáda profesionální. Poslední vojáci základní vojenské služby odešli do civilu před Vánoci 2004. O tom, že by se povinná vojna pro muže starší 18 let mohla zrušit, se začalo mluvit hned po pádu komunistického režimu. Cesta k tomu ale trvala patnáct let a dnes se znovu debaty o povinných odvodech objevují. Před lety ale převládal pocit, že profesionální armáda lépe dostojí českým závazkům v Severoatlantické alianci.

V 90. letech pracoval v Českém rozhlase tým s názvem Rádio Mama, který začal připravovat nové, dosud neslýchané formáty rozhlasových pořadů. Jeho tvorba byla založena na improvizaci, ironii a legraci a vycházela z dramatické tvorby.

„31 let člověk neslyší nic jiného, než jak pod vedením KSČ úspěšně spějeme k socialismu: v praxi to ‚úspěšné spění‘ končí vypnutým proudem a studeným topením,“ zapsal si 28. ledna 1979 do deníku spisovatel Jan Zábrana. Komentoval tak kolaps, který v zemi nastal, když na začátku nového roku udeřily silné mrazy. (Repríza z prosince 2019.)

Zatímco američtí prezidenti mají Zprávu o stavu Unie, ti naši mají vánoční nebo novoroční projev. Tradici zdravicí, které shrnují uplynulý rok a vyhlížejí do toho nového, nezaložil nikdo jiný než Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho nástupci v ní pokračují dodnes.