1. listopadu 1992, symbolicky v den výročí bolševické revoluce, zemřel Alexander Dubček, ikona pražského jara a po listopadu 1989 předseda federálního československého parlamentu. Jak vypadal Dubčekův návrat na výsluní politiky?

Hned první den roku 1995 připomněl České republice jeden z jejích tehdejších cílů. Prvního ledna se totiž Evropská unie rozšířila o Rakousko, Finsko a Švédsko. Přidat se k nim, o to tehdy Česká republika hodně stála. A také o vstup do Severoatlantické aliance.

Jaroslava Moserová Davidová (1930 až 2006) v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas řekla, že neumí odpočívat u televize. I díky tomu se dokázala vedle své náročné profese lékařky a vědecké pracovnice na klinice popálenin věnovat i mnoha zájmům a koníčkům.

První měsíce roku 1945 přinesly řadu významných událostí. Adolf Hitler prohrál v jedné z posledních velkých operací druhé světové války v Ardenách a sovětská vojska osvobodila největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor v Osvětimi. S vyhlídkou konce války se k návratu domů chystal exilový prezident Edvard Beneš. To všechno se dochovalo v rozhlasovém archivu.

S odstupem let nelze než obdivovat dramaturgii, která byla zvolena v prvních měsících roku 1990 pro první zahraniční cesty nově zvoleného československého prezidenta. Václav Havel se svým doprovodem odletěl na několik bleskově dojednaných návštěv, jejichž průběh a ohlas byl výjimečný. Berlín, Bonn, Reykjavík, Toronto, Washington, New York. A pak přišla na řadu Moskva….

Možná to byla jen náhoda, možná symbol. Přesně čtvrt roku po 17. listopadu se z pražské ranveje odlepily dva vládní iljušiny a pořád ještě novopečený prezident Václav Havel se spolu s premiérem, ministrem zahraničí, ministrem financí, hospodářství a dalších klíčových resortů nebo s mračnem novinářů a přátel vydal na svou nejslavnější cestu. Cílem byly Spojené státy, s mezipřistáním na Islandu a v Kanadě.

Jedním z oblíbených témat socialistického režimu byly ženy a jejich postavení a Mezinárodní den žen se řadil mezi nejdůležitější svátky socialistického Československa. Znát je to i v archivu Českého rozhlasu, kde se o tom dochovalo opravdu hodně nahrávek. Čelní politici se pravidelně zmiňovali o tom, že jedině socialismus je schopen zajistit rovnoprávnost žen, která je podle V. I. Lenina ostatně podmínkou pro dosažení komunismu. Poslechněte si, co na to naopak říkaly ženy.

Byly to první svobodné volby po víc jak půl století! Proběhly ve dnech 8. a 9. června 1990 a ti, kdo je zažili, dodnes pamatují euforii, která je provázela. Pro mnohé z nás to byly vůbec první svobodné volby v životě. I v tak hektickém období ale lidé prožívali své každodenní starosti i radosti, obavy a naděje.

„Člověk neví, kde je, všecko je nový a život bez mládí je těžkej,“ povzdechl si herec Landovský, když přemýšlel o tom, jak se cítí v emigraci. Do té se dostal nedobrovolně. Protichůdné pocity ale měli i lidé, kteří emigrovali z vlastní vůle, ať už po únoru 1948, nebo po okupaci v roce 1968. Archiv Plus přináší jejich postřehy a vzpomínky. Poslechněte si, jak českoslovenští emigranti mluvili o svém životě po odchodu z vlasti.

Žádný puč nebude, ujistil na své tiskové konferenci prezident Václav Havel v únoru 1990 novináře a jejich prostřednictvím i občany tehdejšího Československa.