- Podcasty
- Ranní úvaha
Poslechněte si podcast: Alena Zemančíková: Vejce a já
Nejhnusnější prázdninovou brigádu mám spojenou s vejci. Probíhala v třídírně, kam byla vejce svážena z okolních drůbežáren, na speciálních stolech byla prosvícena, pukavci vybráni, a pak se podle velikosti vajíčka kutálela několika koryty, dole jsme je vybírali a skládali do papírových plat. Když bylo plato plné, vzala paní kontrolorka velké razítko formátu šest krát šest vajec, namočila je do červené barvy a natiskla písmeno: A, B, C, D – podle velikosti.
Ranní úvaha
Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.
Alena Zemančíková: Žít, kde tě nechtějí
Někdy jsem svědkem hovoru, kdy se slušní lidé baví o Ukrajincích, kteří u nás žijí. V dopravních prostředcích, v čekárně u lékaře, v divadle před představením, na józe. „Už je tu těch Ukrajinců moc a trvá to dlouho a tak velké skupiny příchozích prostě nedělají dobrotu.“ Vzpomenu si vždycky na případ našeho stěhování. Ale to musím začít z dálky.
Petr Vizina: Kinterova mírnost v plechovce
Jeden výtečný český herec se kdysi vrátil z exilu nadšený zdravým životním stylem. Kromě pohybu na zdravém vzduchu k hercově životnímu stylu patřilo vegetariánství. Spřízněnou duši u nás potkal hned první den natáčení filmu. Ukázalo se, že jeden z jeho mladších kolegů je – shodou okolností – rovněž přesvědčený vegetarián.
Pavla Horáková: Drobné skutky laskavosti
Existují studie, podle nichž jsou pro pocit životního štěstí a spokojenosti stejně důležité každodenní drobné kladné interakce s cizími lidmi jako pevné vztahy s nejbližšími. Vzpomenu si na to pokaždé, když se na mě někdo na ulici usměje, pomůže mi s kufrem, nebo když naopak já můžu někomu podat zboží z horního regálu, protože tam na rozdíl od něj dosáhnu.
Eva Janáčová: Znovu objevená Amra
Cestovat na konci zimy do teplých krajů, jako je třeba Jordánsko, má své neopakovatelné kouzlo. Kamenitá poušť se díky dešťům probudí ze spánku a jinak nehostinná krajina se na pár týdnů v roce promění v malebný orientální koberec, jenž hraje nejrůznějšími barvami.
Adam Borzič: Moudrost je ženského rodu
Žijeme ve světě, který pomalu překračuje tisícileté dědictví patriarchátu. Patriarchát není definován jen nadvládou mužů nad ženami, ale principem nadvlády jako takovým. Patriarchální dynamiku zakládá dvojice ovládajících a ovládaných. Emancipační impuls volající po rovnosti může přinést v posledku osvobození všem – i ovládajícím, může je osvobodit od otročení moci.
Daniel Raus: Časy se mění
Časy, ty se vážně mění, zpíval kdysi Bob Dylan. A měl pravdu. Psala se léta šedesátá, od války uplynulo dvacet zim a na scéně se zjevila fungl nová generace. Vlastně si nežila špatně, jen cítila, že svět je nemocný pacient. Hnutí za lidská práva nabralo na síle, stejně jako protesty proti válce ve Vietnamu.
Dora Kaprálová: Když mí školáci odcházejí
Kdyby mí školáci odcházeli do světa, bylo by to veselejší, než když odcházejí ze světa. Učím v Berlíně češtinu, mým školákům je v průměru kolem sedmdesáti, někteří z nich chodí na kurz přes třicet roků, spousta jich už není, ale ti co zůstali, takzvaní držáci, ti mluví česky, jako když lokomotiva píská tu nejkrásnější melodii z Posázaví.
Václav Vokolek: Zázračný pramen
Prameny byly odedávna uctívány jako zdroje životadárných sil, symboly hojnosti a zdraví. Ze země prýštící voda byla pokládána často za zázračnou a propojovala jinak oddělené roviny světů. Prýštila z podsvětí, z podsvětního světa. Pramen byl v mnoha civilizacích opakovaným symbolem počátku všeho, co začíná, co se rodí. Může být také branou do jiného světa.
Karel Hvížďala: Tři filozofové o filozofii
„Evropa není to, co bylo, a to, co je, ale to, co je na příchodu. A aby něco bylo na příchodu, musíme nejdříve nechat něco přijít.“ To jsou slova Miroslava Petříčka z dialogu s Petrem Fischerem z knihy Všichni umřete, s podtitulem Hovory ze Slavie, ke které napsala úvod Tereza Matějčková s názvem „Lze být vůbec filozofem?“.
Petr Beneš: Island
Zima se vleče. Hyacint, který jsem na podzim přesadil do zahrady vedle růží, sice neúnavně tvrdí jaro, teploty jsou jen kolem nuly, sníh daleko v horách, ale uvnitř mi zima prostě je. Navzdory otužování, to sice člověka navykne na chlad, zrelativizuje nutnost tlustých bund, ale duši zahřeje jen v prvním rauši, kdy radostná vydechne, že už je to za ní.