- Podcasty
- Ranní úvaha
Poslechněte si podcast: Alena Scheinostová: O tvrdohlavém Franzovi
Věděla jsem o něm už dřív – už předtím, než o něm Terrence Malick natočil film s uchvacujícími záběry a názvem Skrytý život. Franz Jägerstätter, rakouský sedlák, který se vzepřel Hitlerovi, mě zaujal svým nenápadným příběhem, který se ale odehrává na až archetypálním půdorysu – počínaje nejslavnějším Franzovým výrokem: „Lepší mít spoutané ruce než spoutanou vůli.“
Ranní úvaha
Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.
Petr Beneš: Rorýsi
Mnoho bytostí a věcí pokládáme za samozřejmé natolik, že je přestáváme vnímat. Zvykneme si na ně. A znovu je zaregistrujeme, až když zmizí. Nejprve nejsme schopni jasně diagnostikovat jejich nepřítomnost. Spíše se nám zdá, že pozadí našich slov a činů je nějak proměněné. Není to prostě jako dřív.
Pavla Bergmannová: Mít se kam vracet
Všechny nečekané okolnosti posledních několika let způsobily, že jsem se začala pravidelně vracet do rodného kraje a domu svého dětství… To, co jsem poměrně dlouho přehlížela, jsem si teď překvapivě rychle a intenzivně znovu zamilovávala. Konečně: rodný kraj máme jen jeden, a právě on je takovou pomyslnou vstupní branou do vzpomínek, skrze níž lze snad otevřít cestu k porozumění.
Jan Němec: Metafyzická sbíhavost
Nechci tu mluvit o nedávném sporu výtvarnice Toy Box a spisovatelky Aleny Mornštajnové. Ten se týká románu Les v domě a toho, že druhá jmenovaná mělo údajně využít osobního příběhu první. Jednak o tom už bylo řečeno ažaž, jednak je to nedokazatelná záležitost.
Alena Zemančíková: Smetiště
Smetiště je úrodné pole pro archeologa, vyprávěla nám naše profesorka dějepisu na gymnáziu. O civilizaci se nejvíc dozvíme z jejího odpadu. Nálezy, o které v tom výkladu šlo, byly střepy, rozbité nástroje a kosti, i když ty se rozkládají nejdřív.
Karel Hvížďala: Návraty Pavla Juráčka
Asi všichni píšeme buď cíleně, nebo z podvědomých a třeba nikdy neartikulovaných či nepřiznaných důvodů, abychom se zbavili alespoň do jisté míry chmurných strastí, bolavých úzkostí, útrap či se lépe orientovali sami v sobě. Proto své problémy svěříme papíru, nebo kvůli tomu, abychom alespoň na chvíli přežili svou smrt.
Jan Bělíček: Žalozpěv za mizejícím analogovým světem
Francouzské spisovatelce Virginii Despentes její český vydavatel, nakladatelství Garamond, připsal přídomek „Houellebecq v sukních“. Ona sama je na porovnávání se slavným nihilistickým kolegou zvyklá a ráda říkává, že Houellebecq píše operu, zatímco ona dělá metal. Na tomto jejím zvolání něco je. Virginie Despentes by skutečně mohla být ženskou odpovědí na Houellebecqa, pokud by Houellebecq byl levičák a feminista. A to se samozřejmě nikdy nestane.
Pavla Horáková: Jaro nad Bratislavou
Jsem tu v nejkrásnější čas roku. Pokaždé, když se obdivuji kráse Bratislavy, musím si připomenout, že v květnu je na naší polokouli krásně skoro všude, a že tedy křivdím místům, která jsem šmahem odsoudila, protože jsem do nich zavítala, když bylo ponuro a lezavo.
Jan M. Heller: Go West(splaining)!
Před nějakými deseti lety jsem se s očekáváním začetl do monografie jistého britského historika o Transsibiřské magistrále. Jako správný milovník vlaků jsem autora znal jako odborníka na bohaté dějiny železnice na Britských ostrovech a chtěl jsem si připomenout svou vlastní cestu po Transsibiřské, kterou jsem podnikl krátce předtím.
Magdalena Platzová: Ampère in Love
„Jak rád bloumám po rozkvetlých stezkách,kde jsem tě spatřil pod střechou z šeříku….“Napsal své první lásce André Marie Ampèr, objevitel elektromagnetismu. Pocházel z vesnice Poleymieux, jež se rozkládá na několika příkrých svazích, severně od Lyonu.