- Podcasty
- Kopačky na hřebíku

Poslechněte si podcast: #19 Nebyl jsem žádný Mirek Dušín, přiznává Tomáš „Padouch“ Janů. S jakým vtipem to přehnal a kdy jedinkrát viděl Škorpila vytočeného?
Podle legendární trenéra Ladislava Škorpila je Tomáš Janů nezapomenutelnou postavou. „Žádný jiný kretén by nedokázal to, co on,“ prohlásil v nadsázce Škorpil na adresu svého bývalého hráče letos v červnu při repríze 22 let starého finále domácího poháru mezi Libercem a Ratíškovicemi. Bývalý obránce totiž proslul drsnými vtípky. Někdy byly až za hranou. „Mám rád dobrou atmosféru. Neměl jsem rád tréninky, kde se nikdo ani neusmál a bylo ticho jako v kostele,“ vysvětluje v dalším díle podcastu Kopačky na hřebíku Tomáš Janů, jenž si už na základce vysloužil přezdívku Padouch. „Ale troufám si tvrdit, že vtípky jsem sice dělal, ale trénink jsem neodflákl žádný,“ zdůrazňuje. Důkazem mohou být jeho tři mistrovské tituly s Libercem či rekordní porce 310 zápasů, které za Slovan v nejvyšší soutěži odehrál. V podcastu Sportu.cz mimo jiné poodhalí, jak v roce 1998 přestupoval z Příbrami do Jablonce, ale nakonec skončil v konkurenčním Liberci, jenž se pak stal jeho osudovým klubem. Zavzpomíná na legendárního kouče Ladislava Škorpila, jehož viděl jen jednou vytočeného. Popíše, jak se dostal na hranu s vtípkem, kde svou roli hrál hábit Ku-klux-klanu. Nebo vysvětlí, proč ho kouč Josef Csaplár po vyřazení ve čtvrtfinále Poháru UEFA na hřišti Dortmundu v roce 2002 probodával pohledem. Dnes Janů trénuje v Liberci mládež a přivydělává si v lese jako dřevorubec. „Jsem člověk, který nedokáže dlouho nic nedělat. Když byl koronavirus a nemohlo se trénovat, tak mi zavolal Pepa Csaplár, jestli s ním nechci jít do lesa. Tak jsem začal chodit s ním. Na začátku jsem mu jen házel větve, občas uřízl nějaký menší stromek a teď už v lese normálně těžíme. Nejsme samozřejmě profíci, ale pokácet dokážeme cokoliv. Bereme to jako sport,“ říká Janů.
Kopačky na hřebíku
Fotbalový podcast s veterány sportu.
#72 Bundesliga nevyšla, na Francii ale nedá dopustit. Němeček o tamním občanství, ale i vínu, Číně a ranách, které si pořád líže
Zkoušky udělal a licenci hráčského agenta po naléhání svého někdejšího spoluhráče ze Ženevy Waltera Fernandeze získal, ale založit si vlastní agenturu ho příliš nelákalo. Vrhnul se po hlavě do projektu lyžařského a sportovního areálu Obří sud v Javorníku, ale projekt zkrachoval. „Banka nám ho sebrala a šlus. Musel jsem si olízat velké rány a lížu si je dodneška,“ přiznává v další epizodě pořadu Kopačky na hřebíku bývalý kapitán pražské Sparty i české reprezentace Václav Němeček, který se tak raději upnul na obchodování s vínem. Především francouzským, což bylo a vzhledem k jeho fotbalovým štacím logické.
#71 Regeneroval v rybníku, svého života se nedokázal vzdát, i z Ruska prchnul. Přesto se stal Hartig čtyřikrát vicemistrem
Vletěl do velkého fotbalu jako uragán. Jedna sezona v dresu Klokanů a pět ligových zápasů navrch v té další mu stačily, aby ho zlanařila Sparta. Silná a velkými jmény nabitá, takže se v Lize mistrů probojovala v ročníku 2001/2002 ze základní skupiny do další fáze nejlukrativnější evropské klubové soutěže. S Lukášem Hartigem v sestavě, klukem, který ještě před půldruhým rokem kopal krajský přebor ve Velimi.
#70 Dukle pomohl k titulům, Slavii do Evropy, teď Rott už dvacet let šéfuje tréninkovému centru Sparty
Paradox? Určitě. Deset ligových sezon prožil v pražské Dukle, které dopomohl ke třem mistrovským titulům, dvěma primátům v Československém poháru a postupu do čtvrtfinále někdejšího Poháru UEFA. Rok oblékal dres Slavie, s níž skončil ve federální lize na třetí příčce, takže si „sešívaní“ zahráli na evropské pohárové scéně. Po skončení aktivní kariéry ovšem Oldřich Rott zakotvil v pražské Spartě. Už přes dvě desetiletí je totiž zlatý olympionik z fotbalového turnaje pod pěti kruhy v Moskvě manažerem sparťanského tréninkového centra na Strahově.
#69 Zlámalovy toulavé boty. I proto zažil obětování kozla, strachoval se v bance a ve Skotsku se ocitl na indexu
Má pravdu… Na světě není nejspíš jiný gólman, který by vstřelil v ligovém zápase gól ze hry a také dokázal zlomit tyč své brány. „Najděte mi druhého,“ vyzývá Zdeněk Zlámal i posluchače podcastu Kopačky na hřebíku, aby zkusili objevit někoho, komu se povedly podobné unikátní kousky hodné zápisu do Guinessovy knihy rekordů.
#68 Vachoušek o kariéře, Galácticos i své třinácté komnatě. Rodinná tragédie mě ranila, proto touha udělat díru do světa
Sestavu Bílého baletu i po dvaceti letech odříká, jako když bičem práská. Aby ne, vždyť to byl slavný tým Galácticos. Francouz Zidane, Portugalec Figo, Angličan Beckham, Brazilec Ronaldo… „Ale také Raul, Roberto Carlos, Salgado, mezi tyčemi brankářská legenda Casillas,“ přidává Štěpán Vachoušek další a další jména hvězd světového fotbalu.
#67 Adrenalin mu nechybí. Lavička o kariéře, konci s trénováním, ale i snu, který se mu nejspíš nesplní
#66 Advocaat mi to spočítal za Euro. Mareš nejen o konci v Zenitu a Spartě, ale i o podnikání po kariéře
„Nejspíš mi nemohl zapomenout, jak jsme jeho Nizozemce na evropském šampionátu v Portugalsku vyřadili. Proto mi to asi poté v Petrohradě spočítal,“ rozesmál se Pavel Mareš s jistou hořkostí ve tváři při vzpomínce na někdejšího trenéra „Oranje“ Dicka Advocaata. Právě jeho příchod do Zenitu totiž znamenal konec Marešova angažmá v městě na Něvě. „Někdy si říkám, že jsem se to měl ještě zkusit. Vždyť hned po mém odchodu vyhrál Zenit ruskou ligu, Pohár UEFA a nakonec i Superpohár UEFA. Odcházet jsem přitom nemusel, protože jsem měl ještě rok platnou smlouvu,“ vrací se někdejší obránce Bohemians, Sparty a české reprezentace Pavel Mareš v dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku o patnáct let do minulosti.
#65 Žlutou kartu ukázal psovi, fotbal soudcoval i z kolotoče. Šoumen Paša chtěl a pořád chce fotbalem bavit
Co ten se toho na ligových trávnících navyváděl… Klidně přerušil utkání, aby se hráči mohli na stadionu brněnské Zbrojovky podívat na mexické vlny vzdouvající se na tribunách. Jindy poklekl, aby Petroušovi vlastnoručně zavázel tkaničku na kopačkách, v Liberci zase honil po hřišti divokou kachnu, která přiletěla od Nisy a usadila se v šestnáctce před brankářem Maierem. „Fotbal by měl sloužit k tomu, aby se lidé bavili. A já se o to snažil, i když jsem za to od komise rozhodčích slíznul tolik flastrů, jako žádný jiný sudí,“ směje se při narážce na citované historky Pavlín „Paša“ Jirků, šoumen, nad kterého na ligových trávních nebylo a který byl dalším hostem pořadu Kopačky na hřebíku.
#64 Neúspěch hodili na mě, aby zakryli vlastní neschopnost, vzpomíná bouřlivák Petráš nejen na Mundial ´70 v Mexiku
Před slavným Aztéckým stadionem v Mexico City odhalili po světovém šampionátu v sedmdesátém roce jeho sochu. Mexičtí pořadatelé totiž vybrali z každého týmu startujícího na devátém mistrovství světa nejlepšího hráče, jehož skulptura měla navěky věků připomínat fotbalový Mundial, který jejich země hostila. Z československé reprezentace padla volba na Ladislava Petráše. Zákonitě. Vždyť nezkrotný enfant terrible z bratislavského Interu to byl, kdo v úvodním šampionátovém duelu v Guadalajaře vstřelil gól Brazilcům, Laci Báči, jak mu spoluhráči i fanoušci familiárně přezdívali, se střelecky prosadil i v druhém utkání proti Rumunsku. A kdyby jen to, on po každém vstřeleném gólu doběhl k postranní čáře, poklekl a pokřižoval se.
#63 V kasinu jsem protočil půl miliardy, bez prášků jsem myslel, že umřu. Otevřená zpověď jubilanta Petržely
„Někde jsem to plácnul, ale možné to je. Půl miliardy jsem v kasinech protočil,“ pátrá chvíli v paměti někdejší fotbalový car v městě na Něvě Vlastimil Petržela. „Protočil, ale kolik jsem prohrál, to fakt nevím. Měl jsem tehdy takové příjmy, že mě to nikterak nezatěžovalo. Vždyť hned při nástupu do Zenitu jsem bral sto tisíc rublů. A rubl se tehdy rovnal koruně. A k tomu čtvrt milionu dolaru ročně a navrch ještě prémie za vyhrané zápasy a umístění,“ vzpomíná čerstvý sedmdesátník na doby, kdy mu ležel Petrohrad u nohou a on rozhazoval miliony nikoli hrstmi, ale padaly mu z náručí na stůl, kde v ruletě poskakovala zrádná kulička.