V den čtvrtého výročí vzniku podcastu Kecy a politika jsme si dovolili přinést úvahové téma, které je na stole: co může a nemůže prezident republiky v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny?

Jeden tábor říká, že když to špatně dopadne, zasáhne prezident. Druhý říká, že to může špatně dopadnout, když zasáhne prezident. Vidět prezidenta republiky jako někoho, kdo se pokouší ukrást volební vítězství, je neblahé dědictví z éry Miloše Zemana. Ten se – ve fotbalové terminologii – často choval nejen jako hráč, ale současně jako rozhodčí, který si rád sám kope penaltu, kterou si sám odpíská.

Základem politického systému je systém brzd a protivah. Každá politická instituce má své pravomoci a poslání a měla by je využívat. V české tradici je bohužel zakořeněné spoléhání na osobu prezidenta a přenášení pravomocí na jednu osobu, což se dělo jak v roce 1938, 1948, tak i 1968.

V moderní historii jednali prezidenti Havel i Klaus plus mínus v koridoru ústavy, zatímco Miloš Zeman se pohyboval za její hranicí. Proto je stále řada otazníků ohledně jednání prezidenta kolem povolebního vyjednávání a sestavování vlády.

Co by měl dělat prezident Pavel, kdyby chtěl Andrej Babiš jmenovat ministrem obrany Jindřicha Rajchla? Půjde cestou Zemana, který odmítl jmenovat ministrem zahraničí Pocheho a ministrem kultury Šmardu? Nebo uzná pravomoc premiéra, jak to vyplývá z ústavních zvyklostí?

Diskuze: Kecy a politika: Vyhlášení výročních cen Zlatá kozenka 2024