Bývalý příslušník BIS Petr Mrňa dnes školí civilisty v bezpečnostní střelbě a sebeobraně. V rozhovoru pro pořad Přežít na platformě FocusOn odhaluje, proč většina držitelů zbrojních průkazů s pistolí skutečně neumí, jak vypadá realistický výcvik a proč je důležité mít u sebe nejen zbraň, ale i prostředky první pomoci.

Po 18 letech u Bezpečnostní informační služby se Petr Mrňa věnuje výcviku civilistů v bezpečnostní střelbě. Jeho kurzy kombinují teorii s praxí - od základů manipulace se zbraní až po pokročilé techniky včetně výcviku s označovací municí. Moderátor Amar Ibrahim, expert na přežití, s ním probral nejen technické aspekty střelby, ale i psychologické připravenost na krizové situace.

Zbrojní průkaz je teprve začátek

"Pro mě zbrojní průkaz ověřuje úplně základní kompetenci. Člověk zná bezpečnou manipulaci se zbraní, trefí terč, ví, že to lítá dopředu, ale to je úplně první krok a vůbec to z něj nedělá člověka, který tu zbraň je schopný nějak ovládat," vysvětluje Mrňa hlavní problém současného systému licencování.

Srovnání s řidičským průkazem je podle něj přesné - "Je to jako kdyby 500 metrů odjel autem a dostal řidičák," doplňuje moderátor Ibrahim své zkušenosti z kurzů přežití.

Skutečné zvládnutí zbraně vyžaduje podle Mrni "řekněme 10 000 suchých opakování" - tedy trénink doma bez střelby, kdy si člověk procvičuje úchop, míření a spoušťění.

YouTube nenahradí instruktora

Velký problém vidí expert v tom, že "lidi se učí YouTube - jsou schopní říct: 'Já to viděl na YouTube, tohle bude dobrý.' To je vytržený z kontextu."

"Každý za půl roku jenom zajít na střelnici, to je o ničem," souhlasí Ibrahim. "Na tu střelnici si říkám, já tam musím, až budu mít volno, musím někam zajít, protože na to člověk musí pořád dokola pilovat."

Mrňa doporučuje pro běžné držitele licencí navštěvovat střelnici "dvakrát měsíčně, jednou aspoň, ale mezitím musí být ten suchý trénink."

Realistický výcvik s označovací municí

Jednou z nejpokročilejších forem výcviku je použití označovací munice - systému podobného paintballu, ale s realistickými zbraněmi.

"Je to úplně realistické, lidé, co trénují s klasickým fixem s ostrými, tak v rámci reálných nácviků mají možnost si to vyzkoušet jenom se zbraní, kterou nikoho nezabijou," popisuje Mrňa výhody tohoto systému.

Označovací střela "bolí" a poskytuje okamžitou zpětnou vazbu o tom, zda byl zásah úspěšný. Účastníci mají ochranné pomůcky včetně kvalitních helem.

Nebezpečná neznalost na střelnicích

Oba experti se shodují na problematické situaci na veřejných střelnicích. "Už se mi stalo, že se na mě frajer otočil a udělal: 'Hele, mě to nevystřelilo,' anebo se podíval do hlavně. A on měl zbroják," popisuje Ibrahim nebezpečné chování.

Mrňa má podobné zkušenosti: "Stalo se mi na civilní střelnici několikrát... pán měl revolver, vždycky udělal jednu ránu a pak s tím revolverem namířil na nás. Šel jsem slušně poprosit, jestli by toho mohl nechat, tak jsem dostal seřváno."

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video:

Zbrojní průkaz je jen začátek - Skutečné ovládání zbraně vyžaduje tisíce hodin "suchého" tréninku doma a pravidelné návštěvy střelnice (minimálně jednou měsíčně)
YouTube nevynahradí instruktora - Sebevzdělávání z videí je nebezpečné, protože poskytuje informace vytržené z kontextu bez praktické zpětné vazby
Nůž je nebezpečnější než pistole - Útok nožem je tichý, rychlý a těžko rozpoznatelný, proto při jeho spatření expert doporučuje okamžitě použít střelnou zbraň
První pomoc je nezbytná - Každý držitel zbraně by měl umět poskytnout první pomoc sobě i ostatním, včetně použití turniketu při poranění tepny
Situační pozornost zachraňuje život - Klíčové je všímat si okolí a nevchodit do situací s "hlavou v telefonu" a sluchátky v uších, protože útočník potřebuje jen půl metru vzdálenosti

Diskuze: Generace Z cítí digitální únavu a znovu objevuje offline svět, říká manažer pojišťovny