V pořadu Městověda bývalého primátora Tomáše Hudečka odhalil ředitel Sekce rozvoje města IPR Praha Jaromír Hainc bolestivou pravdu o českém stavebnictví: "V Praze jsme na stavební povolení pro bytový dům bez nutnosti změny územního plánu čekali 13 let. Zatímco ve Varšavě to bylo u obdobně velkého domu šest týdnů." Proč je česká legislativa tak složitá a co brání rychlé výstavbě?

Dva světy stavebnictví: Praha vs. Varšava

Tomáš Hudeček jako bývalý primátor a současný zakladatel startupu Fair City přišel s konkrétními čísly. "Ve Varšavě se objevují zprávy každý týden, kolik se za loňský rok nebo za uplynulý měsíc postavilo nebo povolilo bytů v celém Polsku - je to výstavba asi 300 tisíc bytů. U nás je to nějakých 35 tisíc."

Hainc vidí hlavní rozdíl v systémovém nastavení. "Hlavní rozdíl je v nastavení prostředí, ve kterém se staví - jak legislativně-správního, tak společenského."

Historie jako brzda i výhoda

Paradoxně jeden z důvodů pomalé výstavby vidí Hainc v tom, co považujeme za výhodu. "Praha zůstala zachována po druhé světové válce. Varšava byla hodně zničená. V každé části Varšavy jsou volná místa. Struktura je rozdrobená, zatímco my máme velmi kompaktní strukturu, vnitřní město je relativně velké a chráněné."

Dalším faktorem je postoj k rozvoji. "Varšava si uvědomila, že musí bojovat o svoji pozici v evropském, respektive středoevropském prostoru. My jsme hodně spoléhali na věci z minulosti a pořád z devadesátých let, kdy Praha byla krásná a známá."

Absurdní čekání: 13 let vs. 6 týdnů

Hudeček citoval příklad z praxe: "Jedna developerská skupina nedávno měla rozhovor v prestižním deníku a říká, že v Praze jsme na stavební povolení pro bytový dům bez nutnosti změny územního plánu čekali 13 let. Zatímco ve Varšavě to bylo u obdobně velkého domu šest týdnů."

Hainc vysvětluje systémový problém: "V Praze potřebujeme získat třeba 60 souhlasů od dotčených orgánů a investorů dohromady."

Labyrint byrokratických souhlasů

"Architekt připraví jednu verzi dokumentace, zjistí, že něco není v pořádku, připraví druhou, ale zase musí obejít další. A seznámit se s tou změnou? Oni s tím musí souhlasit a takhle to je k tíži toho investora."

Problém je podle Haince také v tom, že "mnoho věcí je i v povolovací fázi pořád k tíži investora a stát v podstatě jenom kontroluje, jestli jsou všechny papíry doložené."

Stavební normy z minulého století

Jedna z překážek rychlé výstavby se skrývá ve stavebních normách, které jsou mnohdy zastaralé. Hainc to ilustruje na konkrétních příkladech: "Jedna norma byla aktualizovaná v roce 2004, druhá ještě koncem osmdesátých let."

Absurdní předpisy

"Jsou tam věci, které architekti dlouhodobě kritizují - norma předepisuje stání kuchyň z bytu, kterou ani mnoho projektantů nezná. Jsou tam stanoveny kategorie bytů."

Ještě absurdnější jsou detailní předpisy: "V normě na obytné budovy je skutečně předepsáno, že musím mít pračku v koupelně. Nebo potřebuji mít mezi záchodem a další obytnou místností dveře."

Hainc to komentuje: "Předpis je z druhé poloviny dvacátého století a představuje paternalistickou roli státu, která zasahuje do individuálního rozhodování investorů a stavebníků."

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte:

Dramatický rozdíl v rychlosti povolování - Praha 13 let vs. Varšava 6 týdnů pro podobný projekt, příčinou je systémové nastavení a 60 potřebných souhlasů
Zastaralé stavební normy brzdí výstavbu - předpisy z 80. let předepisují umístění pračky v koupelně a kategorie bytů, IPR Praha iniciuje jejich změnu
Metropolitní plán jako 13letá odysea - 18 tisíc připomínek v každém kole projednávání, nutnost soudoproofního vypořádání každé připomínky
Český systém je unikátní - západní země takové plány nedělají, místo toho řeší konkrétní území rychle a flexibilně
Chybí ekonomické nástroje a pravomoci - města nemají motivaci ani prostředky k rozvoju, příklad Osla ukazuje cestu přes místní poplatky mimo státní rozpočet

Diskuze: Byla bez peněz, bydlení i občanství. Přesto teď v USA žije svůj sen