„Zdvižená pěst v černé rukavici není kdovíjak mírové gesto,“ konstatuje amerikanista Kryštof Kozák na adresu protestu amerických sprinterů na olympiádě v Mexico City v roce 1968. „Ale pro Afroameričany to bylo symbolicky velmi důležité. Že dokážou jednat ne jako utlačovaná menšina, ale mají svou vnitřní sílu a nebojí se ji projevit.

O kontroverzní témata naše historie skutečně nemá nouzi. Patří mezi ně i pomoc vlasovců Pražskému povstání v boji proti německým okupantům. Za minulého režimu se o podílu vlasovců na osvobození Prahy vůbec nemluvilo. Výmluvný fakt, že rudoarmějci vjíždějící ráno 9. května 1945 do našeho hlavního města byli vítání hesly Svobodná Praha vítá Rudou armádu, se cudně tajil. O to větší a bouřlivější diskuse se o vlasovcích vedou v posledních 30 letech. (Repríza z roku 2020.)

Olympijská myšlenka se opírá o tři hodnoty. O úsilí o dokonalost ve sportovním i osobním životě, o posilování přátelství mezi jednotlivci i národy a o úctu k pravidlům fair play a k sobě i k druhým. Ne vždy se ale daří držet těchto principů. Zvlášť když se olympiáda pořádá ve státě, kde vládne totalitní režim.

Štvavá vysílačka – tak nejčastěji totalitní režim v bývalém Československu mluvil o Radiu Svobodná Evropa. Když se však rok po sametové revoluci zeptali zapřisáhlého komunisty soudruha Vasiľa Biľaka, jak se dozvěděl o událostech 17. listopadu na Národní třídě, prý odpověděl: „Ja som počúval Slobodnú Európu!“ Od prvního vysílání Svobodky je to už 73 let, pořad vysíláme v repríze z roku 2021.

Jedním ze symbolů „normalizace“ poměrů v Československu po roce 1968 byla výměna na postu prezidenta. Nemocného Ludvíka Svobodu vystřídal v květnu 1975 Gustáv Husák. V onom roce 1975 se toho ale stalo daleko víc. Třeba byl otevřený obchodní dům Kotva. Poslechněte si Historii Plus, natočenou u příležitosti 40. výročí jejího otevření.

Když si v březnu 2005 přichází pro Paula Schäfera argentinská policie, nevypadá vůbec nebezpečně. Starý, šedivý muž na kolečkovém křesle, lahev minerálky v ruce a s mírným úsměvem na tváři. Má ale na svědomí stovky lidských životů.

Je 20. březen 1995, pondělí ráno a v tokijském metru vrcholí dopravní špička. Nic nenasvědčuje tomu, že dnešek si připíše neblahé prvenství. Poprvé bude při teroristickém útoku použita chemická zbraň. Během pár minut začínají lidé kašlat, dusit se, zvracet a kolabovat. Metro zaplňují výpary sarinu. Otráví 5 tisíc lidí, 13 jich zemře. Dva měsíce trvá, než se veřejnost dozví, že za nevídaným útokem stojí radikální náboženská skupina Óm šinrikjó.

51 dní obléhali agenti amerického Úřadu pro záležitosti alkoholu, tabáku a střelných zbraní a FBI ranč Apokalypsa nedaleko texaského Waco. Na blížící se konec světa tu čekala náboženská komunita v čela s Davidem Koreshem. Při závěrečné přestřelce 19. dubna 1993 zemřelo 74 lidí, včetně 21 dětí.

Bylo 18. listopadu 1978. V jihoamerické Guyaně ten den zemřelo 921 lidí. Byl mezi nimi kongresman USA Leo Ryan, několik novinářů, ale hlavně členové náboženské skupiny Chrám lidu.

Německý komunista Klaus Fuchs uprchl v roce 1933 před nacistickým režimem do Velké Británie. Následně se podílel na britském i americkém atomovém výzkumu a jako sovětský špion předával do Moskvy důležité informace. Výrazně tím urychlil sovětský jaderný výzkum a jeho role byla daleko významnější než role výrazně známějších sovětských špionů manželů Rosenbergových.