V jižních Čechách existovalo ve středověku město, které si v odborných kruzích vysloužilo označení „jihočeské Pompeje“. Jeho zkázu, k níž došlo 30. března 1420, však neměla na svědomí sopka, nýbrž výbuch husitské revoluce. Řeč je o městě Ústí, které vzniklo u soutoku Lužnice a Kozského potoka.

Hanlivě vyznívající podstatné jméno kokot znamenalo u našich prapředků kohouta, ale přeneseně i to, čím se mnozí nelichotivě častují ještě dnes. Přesto se s tímto názvem můžeme na jihu setkat i v místním pojmenování, a to dobře čtyřikrát.

Uprostřed obce Komařice na Českobudějovicku stojí renesanční zámek, který se v současné době opravuje. Jako své sídlo si jej v polovině 16. století vystavěl rod Kořenských z Terešova, předtím zde bývala tvrz. V roce 1623 jej koupil cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě. Cisterciákům patřil až do první pozemkové reformy, na jejímž základě jej koupila rodina Chalušů.

Když panstvo nadobro opustilo některý už nepotřebný hrad, jako by lidem z okolí řeklo: Berte si. A lidé neváhali. Brali trámy, vždyť jinak by shnily, odváželi cihly a kamení v malém i ve velkém. Někde dokonce vybudovali až ke zřícenině novou pevnou cestu, aby mohli přijet s vozem a nakládat materiál přímo ze zbořených zdí.

Ve známé trilogii Slunce, seno… se objevuje řada skutečných jihočeských míst a reálií, nebo se tam o nich alespoň mluví. Znalci těchto filmů si jistě vybaví slovo síbrťák nebo vzývání faráře Otíka: Panenko Marie Podsrpenská, vidíš to? K osvětlení obojího se musíme vypravit do Strakonic.

Obec Plav, nazývaná původně Plavo, je starobylá vesnice ležící asi osm kilometrů jihovýchodně od Českých Budějovic v sousedství obce Doudleby. Pravěké osídlení dokazují mohyly ze střední doby bronzové, které byly odkryty v místním lese. Zvláštní název obce vznikl údajně podle toho, že na místo připlavali na voru tři bratři a založili zdejší osadu.

„Byl již asi 50 let stár, zhotovil si křídla, přivázal je na sebe a vylezl na střechu své chalupy. Pak roztáhnul křídla a pustil se do povětří.“ Zní to jako pohádka? Možná. Nicméně takovéto svědectví podal jeden starý pamětník v knize Zábavy myslivecké o Vítu Fučíkovi, rodákovi z Vitějovic.

V oblasti kolem města Blatná na Strakonicku najdeme v krajině řadu volně ležících kamenů různých velikostí či kamenných útvarů, mnohdy bizarních. Nejznámější je bezesporu kadovský viklan, který je chráněn jako přírodní památka.

Z řad vyšší šlechty usedlé v krajích jmenoval král v období středověku takzvané poprávce. Ti byli pověřeni soudními pravomocemi s hrdlením právem nad zemskými škůdci, lapky a zločinci. Rožmberkové, kteří si nárokovali tuto pravomoc jako první poprávci hned po panovníkovi, získali roku 1349 takové kompetence od Karla IV. pro Plzeňský kraj.