Ženy v armádě, ženy jako válečné zpravodajky, zdravotní sestry, humanitární pracovnice nebo vojenské historičky. Je to něco, nad čím se společnost stále pozastavuje, anebo ne? Aktivně jsou ženy součástí válek už několik staletí. Zájem žen vstupovat do válečných konfliktů se během historie vyvíjel a v současné době sledujeme jeho vzrůstající tendenci.

Olympijské hry v Mnichově v roce 1972 měly ukázat „soft power“ nového Německa, sílu jeho demokracie a přesvědčivost vyrovnání se s neblahým dědictvím posledních olympijských her na německé půdě v roce 1936. Mnichov připravil hry, jaké tu ještě nebyly. Technologicky vyspělé, s luxusním zázemím pro diváky i sportovce, s novým olympijským stadionem považovaným za architektonický skvost.

Narodila se do bohaté české katolické rodiny Oldřicha z Rožmberka. Žila v těžké době a v nešťastném manželství. I přesto na svůj život nerezignovala a projevila se jako silná a odhodlaná žena. Narodila se pravděpodobně v roce 1429 v bohaté rodině jihočeských Rožmberků, která žila na luxusním sídle v Českém Krumlově. Vychována byla dle patřičných zvyklostí, a to včetně vzdělání. Pravděpodobně uměla číst, ale pro psaní si najímala písaře.

Na jeho reportáže z Norimberského procesu si rozhlasu stěžovali majitelé restaurací, protože v čase jejich vysílání zely lokály prázdnotou. Dostali radu: „instalujte do restaurací rádio“. Reportér František Gel odvysílal z Norimberka od listopadu 1945 do října 1946 přes 800 reportáží.

V jižních Čechách existovalo ve středověku město, které si v odborných kruzích vysloužilo označení „jihočeské Pompeje“. Jeho zkázu, k níž došlo 30. března 1420, však neměla na svědomí sopka, nýbrž výbuch husitské revoluce. Řeč je o městě Ústí, které vzniklo u soutoku Lužnice a Kozského potoka.

Město Terezín založila na konci 18. století jako vojenskou pevnost císařovna Marie Terezie. Původně mělo sloužit jako obrana proti Pruské armádě, dnes je známé především jako tragický symbol utrpení desetitisíců nevinných lidí.

Životní úspěch vybojoval 5. září 1960 na olympiádě v Římě český boxer Bohumil Němeček. Nezkušený 22letý mladík si mistrovsky poradil s celou světovou špičkou a v lehké welterové váze do 63,5 kilogramu dosáhl až na zlatou medaili. Příběh boxera, kterému se v Římě dařilo i později, připomene v Portrétech bronzový medailista z mistrovství Evropy v boxu v roce 1977 a pozdější reprezentační trenér Svatopluk Žáček.

Hanlivě vyznívající podstatné jméno kokot znamenalo u našich prapředků kohouta, ale přeneseně i to, čím se mnozí nelichotivě častují ještě dnes. Přesto se s tímto názvem můžeme na jihu setkat i v místním pojmenování, a to dobře čtyřikrát.

Alžběta Báthoryová, přezdívaná Čachtická paní, pocházela z jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších uherských šlechtických rodů. Verzí jejího příběhu existuje několik.

Příběh Jana Tomaštíka je směsicí historických faktů a legend. Jeho zásluhou vystavěné barokní památky v Zlínském kraji slouží jako připomínka bohaté minulosti regionu a fascinujících příběhů, které se zde odehrávaly.